XIII. kapitola

O uzdravených z výhřezů

109. ₁ Bratr Jakub z Isea¹, muž v našem Řádu dosti slavný a známý, vydal k slávě našeho otce sám o sobě svědectví² a za dobrodiní uzdravení vzdal díky Božímu světci. ₂ Když byl ještě maličkým chlapcem v otcovském domě, způsobil si velmi vážné zranění těla. Při něm se s bolestí krutého zranění dostalo na povrch to, co je v těle skryté, a na svém místě nebylo to, co příroda umístila do skrytosti. ₃ Otec i jeho příbuzní, kteří znali příčinu, se tím trápili, a třebaže často zkoušeli lékařskou pomoc, zdálo se, že v ničem neprospívá. ₄ Nakonec začal chlapec, ovanutý Božím dechem, přemýšlet o spáse duše a s horlivou myslí hledat Boha, který uzdravuje ty, jimž puká srdce, a jejich rány obvazuje³. ₅ Tak zbožně vstoupil do Řádu svatého Františka, přesto ale nikomu neodhalil nemoc, kterou byl sužován. ₆ Takto nějakou dobu prožil v Řádu, ale když se bratři o mladíkově nemoci dozvěděli, pohnuti ho chtěli poslat zpět k rodičům, třebaže neradi. ₇ Ale chlapcova vytrvalost byla taková, že odmítavé rozhodnutí přemohl. ₈ Tak se bratři o chlapce starali, až posílený milostí dospěl v dobrého muže čistých mravů, jemuž se dostalo pověření péčí o duše a jenž chvályhodně zachovával řeholní kázeň. ₉ Stalo se také, že když bylo přenášeno na místo tělo blaženého Františka, byl tehdy i zmíněný bratr s množstvím ostatních u oné slávy přenášení ostatků. ₁₀ A když se přiblížil k hrobu, kde odpočívalo tělo přesvatého otce, začal se vytrvale modlit za dávnou nemoc. ₁₁ Části těla se hned zázračným způsobem vrátily na příslušná místa a on se cítil zdráv. Sundal si stahovací pás a od té chvíle byl úplně zbaven vší dřívější bolesti.

110. ₁ Jistý obyvatel Pisy, když mu vyhřezly vnitřnosti na choulostivých místech, usmyslel si proti sobě pro přeukrutnou bolest a nadměrný stud ďábelskou věc. ₂ Neboť, svržen do nejhlubší propasti zoufalství, se rozhodl, aby již nemusel více žít, že se oběsí. ₃ Přesto, bodán ostnem dosud živého svědomí, si začal ve své mysli opakovat jméno svatého Františka a vzývat ho ústy, byť jen slabě. ₄ Náhle se mu dostalo rychlého obrácení od celého zhoubného úmyslu a dosáhl i okamžitého uzdravení velikého zranění.

111. ₁ Syn jednoho obyvatele z Cisterny v Maritimě⁴ velice trpěl natržením genitálií, takže se žádným způsobem nedalo zabránit vyhřezávání vnitřností. ₂ Stahovací pás totiž, který se obvykle v takových případech používá, způsoboval nová a četnější vyhřeznutí. ₃ Zoufalí rodiče se tím soužili, pro sousedy to byla děsivá podívaná a známým to zavdávalo příčinu k pláči. ₄ Když již vyzkoušeli všechny ozdravné kúry a nic to neprospělo, zaslíbili otec i matka syna svatému Františkovi. ₅ Proto ho v den svatého Františka přinesli do kostela vystavěného k jeho poctě ve Velletri, položili ho před světcův obraz, učinili slib a s ostatním množstvím lidu prolili za něho mnoho slz. ₆ Když se zpívalo evangelium, stálo tam: to, co je skryto moudrým, je odhaleno maličkým⁵; tehdy se mu náhle roztrhl stahovací pás a neúčinné obvazy z něho spadly. ₇ Zároveň se rána zatáhla a všechno vytoužené zdraví bylo obnoveno. ₈ Povstal z toho veliký jásot těch, kteří chválili Pána a uctívali jeho světce.

112. ₁ V kampanském městečku Ceccano kostelník Mikuláš, když vcházel do kostela k ranní hodince, nenadále upadl tak nešťastně, že mu všechny vnitřnosti klesly až do stydkých částí. ₂ Sběhli se klerici i další sousedé, zvedli ho a přenesli na lůžko. ₃ Ležel tam po osm dní tak nepohyblivý, že nemohl vstát ani na přirozenou potřebu. ₄ Když byli přivoláni lékaři a pokoušeli se mu pomoci svým uměním, bolest se jen zvětšila; uzdraven nebyl, a nemoc se ještě zhoršila. ₅ Odporné vnitřnosti se dostaly na místo pro ně nepřípustné a muži tím způsobovaly veliké bolesti, takže osm dní nemohl jíst. ₆ Když již ztratil veškerou naději a cítil se již odsouzen k smrti, obrátil se s prosbou o pomoc k blaženému Františkovi. ₇ Měl totiž zbožnou a bohabojnou dceru, kterou nabádal, aby pro něho vyprosila u svatého Františka pomoc. ₈ Jen co se jeho požehnaná dcera vzdálila maličko od dveří, poklekla k modlitbě a v hojných slzách prosila otce za otce. ₉ Jak veliká je síla modlitby! Ihned, ještě od modlitby, si ji otec zavolal k sobě, aby jí sdělil radostnou zprávu o nečekaném uzdravení. ₁₀ Všechno se vrátilo na své místo a on se cítil lépe než před pádem. ₁₁ Slíbil tedy, že bude mít navždy blaženého Františka za ochránce a každoročně že bude slavit jeho svátek.

113. ₁ Ve vesnici Spello trpěl jeden muž po dva roky výhřezem tak vážně, že se zdálo, že mu pokleslé vnitřnosti spodem vyhřeznou. ₂ Dlouho už se mu nedařilo zabránit poklesu vnitřností a ani úsilím lékařů se je nepodařilo dostat na jejich místo. ₃ Proto když ztratil u lékařů naději, obrátil se k pomoci Boží. ₄ Když tedy vroucně vzýval zásluhy blaženého Františka, ucítil, že to, co bylo dříve porušené, je s podivuhodnou rychlostí zpevněno a to, co bylo zdeformované, je napraveno.

114. ₁ Jistý mladík z biskupství soranského, jménem Jan, byl tak postižen střevní kýlou, že se mu nedalo pomocí žádnými lékařskými prostředky. ₂ Jednoho dne se stalo, že jeho žena šla do jednoho kostela blaženého Františka. ₃ Když se modlila za mužovo zdraví, řekl jí jeden z bratří prostě: „Jdi a řekni svému muži, ať se odevzdá blaženému Františkovi a místo, kde je kýla, ať poznačí znamením kříže!“ ₄ Jakmile se vrátila, vyřídila to svému muži. ₅ Ten se odevzdal blaženému Františkovi, nemocné místo požehnal a střeva se ihned vrátila na původní místo. ₆ Muž žasl nad okamžitostí nečekaného uzdravení a začal různým cvičením zkoušet, zda je to uzdravení, kterého se mu tak náhle dostalo, opravdové.

₇ Když byl totiž sužován vysokou horečkou, zjevil se mu ve snu blažený František, zavolal ho jménem a řekl: „Neboj se, Jene, protože se ze své nemoci uzdravíš.“ ₈ K tomuto zázraku byla veliká důvěra, protože blažený František se zjevil také jednomu řeholníkovi, jménem Robert; ₉ a když se ho zeptal, kdo je, odpověděl: „Já jsem František a přišel jsem, abych uzdravil jednoho svého přítele.“

115. ₁ Na Sicílii zázračně uzdravil jednoho člověka, jménem Petr, který trpěl tříselnou kýlou, jakmile slíbil, že navštíví jeho chrám.

 Další