XII. kapitola

O smrti¹ blaženého Františka, o zázracích a svatořečení

46. ₁ Když uplynulo dvacet let od doby, kdy blažený František přilnul k evangelní dokonalosti, přál si milosrdný Bůh, aby si odpočinul od svých námah², ₂ protože mnoho se namáhal v nočním bdění, v modlitbách a v postech, v úpěnlivých prosbách, v kázání, na cestách a v starostech³ i v soucitu s bližními. Odevzdal totiž celé své srdce Bohu, svému Stvořiteli, amiloval ho celým svým srdcem, celou svou duší a celým svým nitrem. ₃ Boha totiž nosil ve svém srdci, chválil ho ústy a oslavoval ho svými činy. ₄ A když někdo vyslovil Boží jméno, říkával: „Nebe i země by se při tomto jménu⁴ měly klanět.“

₅ Protože se zachtělo Pánu ukázat lásku, jakou ho miloval, vtiskl do jeho rukou, nohou a boku rány svého milovaného Syna. ₆ A protože služebník Boží František toužil vstoupit do svého domu a do místa, kde má příbytek jeho sláva⁵, Pán ho zavolal k sobě a on k němu slavně odešel.

₇ Potom se stala mnohá znamení a zázraky v lidu, díky nimž změkla srdce mnohých lidí, kteří se zatvrdili vůči tomu, co se Pánu zachtělo ukázat na svém služebníku, ₈ a tito lidé říkali: „My, pošetilci, jeho život jsme pokládali za nesmyslný a jeho konec za bezectný. ₉ Hle, jak je připočten k Božím synům a jeho úděl je mezi svatými⁶.“

47. ₁ Ctihodný pán a otec, pan papež Řehoř, světce, kterého miloval za jeho života, uctil také po jeho smrti. ₂ S kardinály přišel na místo, kde bylo světcovo tělo pochováno, a zapsal jej do seznamu svatých⁷.

₃ Proto mnozí mocní a vznešení mužové opustili všechno a obrátili se k Pánu spolu se svými manželkami, syny a dcerami a celou svou rodinou. ₄ Manželky a dcery žijí uzavřené v klášteře; ₅ muži a synové přijali hábit menších bratří.

₆ Tak se vyplnilo ono slovo, které bratřím předpověděl: ₇ „Zanedlouho k nám přijde mnoho moudrých, rozvážných aurozených⁸ a budou bydlet s námi.

 Další