X. kapitola
Jak kardinálové začali být ochotni bratřím radit a pomáhat
42. 1 Ctihodný otec pan Jan od Svatého Pavla, kardinál, který byl častým rádcem a ochráncem blaženého Františka, doporučoval všem ostatním kardinálům zásluhy a život blaženého Františka a všech jeho bratří. 2 Po těch slovech byla jejich srdce pohnuta k lásce k bratřím a každý si přál mít někoho z nich na své kurii, ne pro službu, kterou mu mohli poskytnout, ale pro velikou úctu a lásku, kterou k nim chovali.
3 Když jednoho dne přišel blažený František na kurii, žádali ho jednotliví kardinálové o bratry a on jim je s laskavostí, podle jejich přání, dal.
4 Tehdy také zemřel jmenovaný pan Jan; a tak odpočinul v pokoji ten, který miloval svaté chudé1.
43. 1 Potom Pán osvítil jednoho kardinála, jménem Hugolin, biskupa z Ostie, který blaženého Františka a jeho bratry hluboce miloval nejen jako přítel, ale spíše jako otec. 2 Když o něm blažený František uslyšel, vydal se k němu. 3 Jakmile ho kardinál uviděl, s radostí ho přijal a řekl mu: „Nabízím vám sám sebe, abych vám radil, pomáhal vám a chránil vás podle vašeho přání, a přeji si, abyste na mě pamatovali ve svých modlitbách.“
4 Blažený František vzdal díky Nejvyššímu, že osvítil jeho srdce k tomu, aby se nabídl za rádce, pomocníka a ochránce, a řekl mu: 5 „Rád vás budu mít já i všichni moji bratři za otce a pána a přeji si, aby všichni bratři za vás vytrvale prosili Pána.“ 6 Potom jej žádal, zda by se mohl zúčastnit kapituly bratří o Letnicích. 7 On souhlasil a přicházel každý rok.
8 Když přijížděl, vycházeli mu v procesí vstříc všichni bratři shromáždění na kapitule. 9 A on z úcty, kterou k nim choval, při příchodu bratří sesedl s koně a šel s bratry až do kostela pěšky. 10 Tam pak k nim promlouval, sloužil mši svatou a blažený František zpíval evangelium.
1 To bylo v létě 1215, několik měsíců před IV. lateránským koncilem.