VIII. kapitola

Jak ustanovil, aby se konala kapitula, a o tom, co se na kapitule projednávalo

37. ₁ O Letnicích se všichni bratři sešli na kapitulu u kostela Panny Marie v Porciunkuli. Na této kapitule projednávali, jak by mohli lépe zachovávat Řeholi. ₂ Ustanovili bratry, kteří by kázali lidem, a další, kteří by rozmísťovali bratry ve svých provinciích¹.

₃ Také svatý František bratry napomínal, káral a poučoval, jak po poradě s Pánem uznal za vhodné. ₄ Všechno, co jim slovy říkal, ukazoval jim dříve vroucně a vytrvale svými skutky.

₅ Měl úctu k prelátům a kněžím svaté církve. ₆ Také si vážil starších a ctil vznešené a bohaté; hluboce miloval chudé a měl s nimi soucit. ₇ A sám sebe podřizoval všem.

₈ Třebaže byl nade všemi bratry, přesto ustanovil jednoho z bratří, kteří s ním přebývali, za svého kvardiána a pána, kterého pokorně a oddaně poslouchal², aby se vyhnul každé příležitosti k pýše. ₉ Tento světec skláněl svou hlavu mezi lidmi až k zemi, proto ho Pán povýšil³ mezi své svaté a vyvolené v nebi.

₁₀ Napomínal je, aby svědomitě zachovávali svaté evangelium⁴ a Řeholi, kterou slíbili. A zvláště aby si vážili církevních služeb a nařízení, pečlivě a vroucně byli přítomni na mši svaté a patřili na Tělo našeho Pána Ježíše Krista; ₁₁ aby měli v úctě kněze, kteří tyto úctyhodné a obrovské svátosti spravují, a když se s nimi setkají na kterémkoli místě, ať se jim pokloní a políbí jim ruku. ₁₂ A jestliže je potkají, jak jedou na koni, ať jim projeví úctu nejen políbením ruky, ale také ať políbí nohy koně, na kterém pojedou, aby tak vyjádřili úctu k jejich moci.

38. ₁ Napomínal je také, aby žádného člověka neposuzovali nebo jím neopovrhovali, ba ani ty, kteří vybraně pijí, jedí a oblékají se, jak je též obsaženo v Řeholi⁵. ₂ „Vždyť náš Pán je jejich Pánem a ten, kdo povolal nás, může povolat i je a ten, který nás ospravedlnil, může ospravedlnit⁶ i je.“

₃ A sám říkával: „Chci je ctít jako své bratry a pány. ₄ Jsou to moji bratři, protože všichni máme jednoho Stvořitele; jsou mými pány, protože tím, že nám dávají to, co nutně potřebujeme pro tělo, nám pomáhají konat pokání.“ ₅ A dále jim říkával: „Mezi lidmi se chovejte tak, aby každý, kdo vás uvidí nebo uslyší, velebil a chválil našeho Otce, který je v nebesích⁷.“

₆ Velice si přál, aby on sám i jeho bratři stále konali skutky, kterými by byl Pán chválen. ₇ A říkal jim: „Jako zvěstujete pokoj svými ústy, tak jej ještě ve větší míře mějte ve svých srdcích, aby nikdo skrze vás nebyl stržen ke hněvu nebo k pohoršení; ale aby byli všichni skrze váš pokoj a mírnost přivedeni k pokoji a laskavosti. ₈ Protože k tomu jsme povoláni, abychom léčili zraněné, polámané obvazovali⁸ a zbloudilé přiváděli nazpět. ₉ Mnozí lidé se nám mohou zdát být údy ďáblovými, ale i ti se ještě stanou učedníky Kristovými.“

39. ₁ Vytýkal jim však přílišnou tvrdost vůči vlastnímu tělu, protože tehdy se bratři příliš oddávali postům a bdění a tělesným trýzněním, aby potlačili všechna tělesná hnutí. ₂ Tak se trýznili, že se zdálo, že sami sebe nenávidí⁹. ₃ Když to blažený František viděl a slyšel, vytýkal jim to, jak jsem již řekl, a připomínal, aby se mírnili. ₄ Byl tak plný Spasitelovy milosti a moudrosti, že vlídně napomínal, moudře káral a laskavě přikazoval.

₅ Z bratří, kteří se dostavili na kapitulu, se nikdo z nich neodvažoval mluvit o světských záležitostech; ₆ ale rozmlouvali spolu o životě svatých otců, o dokonalosti některého bratra, nebo jak by mohli lépe dosáhnout milosti našeho Pána.

₇ Jestliže nějaký bratr přicházející na kapitulu zakoušel tělesné nebo světské¹⁰ pokušení nebo jiné soužení, všechna pokušení ho opustila tím, že slyšel blaženého Františka, jak nadšeně a lahodně mluví, a viděl ho. ₈ Mluvil s nimi totiž s porozuměním, ne jako soudce, ale jako otec s dětmi a lékař s nemocným, aby se na něm naplnilo slovo apoštola: ₉ Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych se tím já netrápil¹¹?

 Další