VII. kapitola

Jak šli do Říma a jak jim pan papež schválil Řeholi a dovolil jim kázat

31. ₁ Když blažený František viděl, jak z milosti Spasitele rostou bratři počtem i zásluhami, řekl jim: „Vidím, bratři, že Pán z nás chce učinit veliké společenství. ₂ Pojďme tedy k naší matce, římské církvi, oznamme Nejvyššímu Veleknězi, co Pán skrze nás koná, a podle jeho vůle a přání konejme to, co jsme započali.“ ₃ A protože se jim zalíbilo, co řekl, vzal s sebou dvanáct bratří a šli do Říma.

₄ Cestou jim řekl: „Učiňme jednoho z nás naším vůdcem a považujme ho za zástupce Ježíše Krista mezi námi. ₅ Kamkoli bude chtít jít, půjdeme, a když bude chtít zůstat, zůstaneme.“ ₆ Tak zvolili bratra Bernarda, kterého blažený František přijal jako prvního, a dělali, co řekl.

₇ Kráčeli s radostí a pronášeli slova Páně; a nikdo se neodvažoval mluvit, leda že by to vedlo k Boží chvále a slávě, nebo že by to bylo ku prospěchu jejich duší. Cestou se také modlili. ₈ A Pán jim včas připravoval přístřeší i jídlo, které potřebovali.

32. ₁ Když přišli do Říma, vyhledali assiského biskupa, který tehdy pobýval v Římě. ₂ Jakmile je spatřil, s nesmírnou radostí je přijal.

₃ Biskup byl znám jednomu kardinálovi, který se jmenoval Jan od Svatého Pavla a který byl dobrý a zbožný člověk a velmi miloval služebníky Páně. ₄ Toho biskup seznámil s ideálem i životem blaženého Františka a jeho bratří. ₅ A kardinál poté, co to vyslechl, projevil velikou touhu vidět blaženého Františka a několik jeho bratří. ₆ Když slyšel, že jsou v Římě, poslal pro ně a zařídil, aby k němu přišli. ₇ Jakmile je pak uviděl, přijal je s úctou a láskou¹.

33. ₁ Když pak několik dní pobývali s ním a on poznal, že to, co o nich slyšel, září z jejich skutků, velmi si je zamiloval. ₂ A řekl blaženému Františkovi: „Svěřuji se vašim modlitbám a chci, abyste mě od nynějška považovali za jednoho z vašich bratří. Řekněte mi tedy, proč jste přišli?“ ₃ Tehdy mu blažený František odhalil celý svůj záměr a že chtěl mluvit s Apoštolským Pánem a podle jeho vůle a příkazu pokračovat v tom, co započal. ₄ Na to mu kardinál odpověděl: „Já chci být vaším prostředníkem u dvora pana papeže.“

₅ A tak šel k papežskému dvoru a řekl panu papeži Inocenci III.: „Nalezl jsem velmi dokonalého muže, který chce žít podle svatého evangelia² a zachovávat evangelní dokonalost. ₆ Jsem přesvědčen, že skrze něho chce Pán obnovit celou církev na celém světě.“ ₇ Když to pan papež uslyšel, podivil se a řekl mu: „Přiveď ho ke mně.“

34. ₁ Následujícího dne jej tedy přivedl k papeži. ₂ Blažený František objasnil panu papeži celý svůj záměr, jak to již předtím řekl kardinálovi.

₃ Pan papež mu odpověděl: „Váš život je příliš tvrdý a obtížný, když chcete vytvořit společenství, a přitom nechcete mít ve světě žádný majetek. ₄ Odkud seženete potřebné věci?“ ₅ Blažený František odpověděl: „Pane, důvěřuji ve svého Pána Ježíše Krista. ₆ Když on slibuje, že nám v nebi dá život a slávu, neodepře nám v příhodné době, co nutně potřebujeme pro naše tělo na zemi.“ ₇ Papež mu odpověděl: „Je pravda, synu, co říkáš, ale lidská přirozenost je křehká anikdy nesetrvá ve stejném stavu³. ₈ Ale jdi a z celého srdce pros Pána, aby ti ukázal, co je pro vaše duše lepší a prospěšnější. ₉ Pak se vrať a oznam mi to a já ti to potom udělím.“

35. ₁ Nato se odešel modlit a prosil Pána s čistým srdcem, aby mu to dal pro svou nevýslovnou slitovnost poznat. ₂ Když prodléval v modlitbě a celé své srdce měl upřeno k Pánu, ozvalo se slovo Páně v jeho srdci a v podobenství mu řeklo: ₃ „V království jednoho velikého Krále žila velmi chudá, ale krásná žena, která se zalíbila Královým očím a s kterou zplodil mnoho synů. ₄ Jednoho dne se ta žena zamyslela a řekla: „Co já, ubohá, budu dělat, když jsem zrodila tolik synů, a nemám, z čeho by mohli žít?“ ₅ Když tak o tom ve svém srdci přemýšlela a pro mnoho takových myšlenek její tvář zesmutněla, objevil se Král a řekl jí: „Co se ti stalo, že tě vidím tak zamyšlenou a tak smutnou?“ ₆ A ona mu vypověděla všechno, čím se v duši trápila. ₇ Na to jí Král řekl: „Neboj se⁴ pro svou velikou chudobu, ani kvůli svým synům, kteří se ti narodili, ani kvůli dalším, kteří se ti narodí, neboť má–li mnoho nádeníků nadbytek chleba v mém domě, nechci, aby moji synové hynuli hladem⁵, ale chci, aby měli více než ostatní.“

₈ František, muž Boží, ihned pochopil, že tou chudou ženou je označen on sám. ₉ Od té doby Boží muž vskutku posílil své rozhodnutí zachovávat i nadále nejsvětější chudobu⁶.

36. ₁ Ještě v tu hodinu vstal a šel k papeži, aby mu oznámil, co mu Pán zjevil.

₂ Když to pan papež uslyšel, velmi se podivil, že Pán zjevil svou vůli člověku tak prostému. ₃ A poznal, že není veden lidskou moudrostí, ale mocí a silou Ducha⁷.

₄ Potom se blažený František sklonil a pokorně a oddaně mu slíbil poslušnost a úctu⁸. ₅ A ostatní bratři, kteří poslušnost ještě neslíbili, slibovali podobně z příkazu pana papeže poslušnost a úctu blaženému Františkovi⁹.

₆ A pan papež schválil Řeholi jemu i jeho bratřím nynějším i budoucím¹⁰. ₇ Dal mu také dovolení kázat všude, jak by ho Duch svou milostí obdařil, a rovněž aby mohli kázat i ostatní bratři, kterým bude blaženým Františkem služba kázání svěřena¹¹.

₈ Od té doby začal blažený František kázat lidu po městech a vesnicích¹², jak mu zjevoval Duch Páně. ₉ Pán vkládal do jeho úst slova vznešená, lahodná a líbezná, takže nikdo, kdo je poslouchal, nemohl se jich nasytit.

₁₀ Z úcty, kterou choval k bratrovi, zmíněný kardinál stanovil, aby všech dvanáct bratří bylo přijato do duchovního stavu¹³.

₁₁ A později blažený František ustanovil, aby se dvakrát do roka konala kapitula, a to o Letnicích a v měsíci září, na svátek sv. Michaela¹⁴.

Další