I. kapitola
Jak svatý František začal sloužit Pánu
3. 1 Když se naplnil rok od Vtělení Páně 1207, dne 16. dubna, viděl Bůh, že jeho lid, který vykoupil drahocennou krví svého jednorozeného Syna, zapomněl na jeho přikázání a byl nevděčný za jeho dobrodiní, třebaže se nad ním po dlouhou dobu smilovával, i když byl hoden smrti. Ještě i nadále nechtěl smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil1, protože pohnut svým velmi dobrotivým milosrdenstvím, chtěl poslat dělníky na svou žeň2.
2 Osvítil muže, který žil v městě Assisi a jmenoval se František, povolal obchodníka a lehkomyslného rozhazovače světského bohatství.
4. 1 Jednoho dne byl v obchodě, kde prodával látky, a v myšlenkách byl zabrán obchodními záležitostmi. Tu vstoupil nějaký chudák a pro lásku Boží prosil o almužnu. 2 František, zaujat myšlenkou na bohatství a starostlivostí o obchodní záležitosti, chudáka odbyl a almužnu mu nedal. 3 Po jeho odchodu, zasažen Boží milostí, vyčítal si velikou hrubost 4 slovy: „Kdyby tě chudák žádal o něco ve jménu nějakého knížete nebo velkého barona, jistě bys mu dal, oč žádal. 5 Neměl jsi to tím spíše učinit pro Krále králů aPána3 všech?“
6 Proto se od té doby ve svém srdci rozhodl, že napříště neodmítne nikoho, kdo by ho prosil ve jménu takového Pána. 7 A zavolal k sobě toho chudáka a bohatě ho obdaroval.
8 Ó srdce, plné každé milosti, úrodné a osvícené! 9 Jak pevné a svaté rozhodnutí, kterému se v budoucnosti dostane jedinečného, podivuhodného a nečekaného osvícení. 10 Jistě to není nic zvláštního, když prorok Izaiáš pod vlivem Ducha svatého hlásá: Budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jako poledne4. 11 A když budeš lámat svůj chléb hladovému, tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a před tebou půjde tvá spravedlnost5.
5. 1 Tomuto svatému muži se přihodila v následující době podivuhodná událost, již by, jak myslím, nebylo dobré přejít mlčením. 2 Když v noci spal na svém lůžku, zjevil se mu někdo, kdo ho zavolal jménem a uvedl ho do nevýslovně krásného a půvabného paláce, plného válečných zbraní a zářících křižáckých štítů, rozvěšených na stěnách kolem dokola.
3 Když se ptal, čí jsou všechny tak lesknoucí se zbraně a ten tak půvabný palác, odpověděl mu jeho průvodce: „Všechno to, i s palácem, patří tobě a tvým spolubojovníkům.“
4 Jakmile se probudil, jelikož ještě plně neokusil Božího Ducha, začal světsky přemýšlet, že se stane vznešeným knížetem. 5 Když o tom mnoho uvažoval, rozhodl se, že se stane rytířem, aby si opatřil knížectví takovým způsobem. 6 Obstaral si drahocennou výzbroj a umínil si odjet do Apulie ke knížeti Gentilovi, aby jím byl pasován na rytíře.
7 Od té doby byl veselejším než obvykle, až se tomu všichni divili. 8 Když se ptali po příčině této vzrůstající radosti, odpověděl: „Vím, že se stanu velkým knížetem.“
6. 1 Vzal s sebou zbrojnoše, sedl na koně a jel do Apulie.
2 Když dojel do Spoleta, byl unaven cestou a uložil se ke spánku, protože nastala noc. V polospánku slyšel nějaký hlas, který se ho ptal, kam má namířeno. 3 Jemu František po pořádku oznámil svůj plán. 4 Hlas mu opět řekl: „Kdo ti může dát více, Pán nebo sluha?“ Odpověděl: „Pán.“ 5 „Proč tedy opouštíš Pána kvůli služebníkovi a Knížete kvůli poddanému?“ 6 Na to František: „Co chceš, Pane, abych učinil6?“ 7 Řekl: „Vrať se domů7 a učiň, co ti Pán8 odhalí.“
8 A zdálo se mu, že se Boží milostí náhle změnil v jiného člověka9.
7. 1 Ráno se dal na cestu k domovu, jak mu bylo přikázáno.
2 A když cestou přišel do Foligna, prodal koně, na němž seděl, i šaty, jimiž se vystrojil na cestu do Apulie, a oblékl si skromnější.
3 Poté vzal peníze získané prodejem a vracel se z Foligna do Assisi. Přiblížil se k jednomu kostelu, postavenému ke cti sv. Damiána, a našel tam chudého kněze, jménem Petr, který tam zůstával. Jemu tyto peníze dal do úschovy. 4 Kněz však odmítl ponechat si je, protože neměl, kam by je vhodně uložil. 5 Když to muž Boží, František, slyšel, odhodil je do jednoho okna jmenovaného kostela, protože jimi pohrdal. 6 Veden Duchem Božím, když viděl, že jmenovaný kostel hrozí zřícením, rozhodl se, že z těch peněz přispěje na jeho opravu. Umínil si, že tam bude bydlet, pomůže mu a zbaví kostelík jeho chudoby. 7 A veden Božím vnuknutím to také postupně vykonal.
8. 1 Když se o tom doslechl otec, který ho miloval jen tělesně a toužil po zmíněných penězích, začal s ním krutě jednat a různě Františka napadat, jen aby peníze vymohl.
2 V přítomnosti biskupa assiského se František radostně zřekl otce, peněz i šatů, které měl na sobě; sám zůstal nahý pod pláštěm onoho biskupa, který ho nahého objal.
3 A nyní zbaven světských záležitostí, oblékl se do velmi chudého a opovrženíhodného šatu a vrátil se ke jmenovanému kostelu, aby tam zůstal. Pán obdařil chudého a opovrhovaného; 4 naplnil jej svým svatým Duchem, vložil do jeho úst slova života, aby hlásal a zvěstoval lidem spravedlnost a milosrdenství, trest a slávu, aby si vzpomněli na Boží přikázání, která odložili v zapomnění. 5 Bůh jej ustanovil knížetem nad mnohými národy, které Bůh skrze něho z celého světa sjednotil v jedno.
6 Pán ho vedl cestou přímou10 a úzkou, protože nechtěl vlastnit ani zlato, ani stříbro, ani peníze11, ani cokoli jiného, 7 ale chtěl následovat Pána v pokoře, chudobě a prostým srdcem.
9. 1 Chodíval bos, v opovrženíhodném šatě, přepásán velmi chudobným řemenem.
2 Kdekoli se s ním otec setkal, nesl to velmi bolestně a proklínal ho. 3 Ale blažený muž chodíval za jedním chudým starcem, jménem Albert12, a prosil ho, aby mu požehnal.
4 A též mnoho jiných lidí se mu posmívalo a pronášelo urážlivá slova a téměř všichni ho považovali za blázna. 5 Ale on se o to nestaral, ani jim neodpovídal, ale velmi pečlivě se snažil konat, co mu Pán ukazoval. 6 Nekráčel v učených výrocích lidské moudrosti, ale jak mu ukázal Duch a v jeho síle13.
1 Srv. Ez 33,11.
2 Srv. Mt 9,38.
3 Srv. Zj 17,14.
4 Iz 58,10.
5 Iz 58,7-8.
6 Srv. Sk 22,10.
7 Srv. Gn 32,9.
8 Srv. Sk 9,6.
9 Srv. 1 Sam 10,6.
10 Srv. Mdr 10,10.
11 Srv. Mt 10,9.
12 Jedině z PerAn se dozvídáme jméno tohoto muže. 2Cel 12 o něm píše obšírněji, ale nejmenuje ho.
13 Srv. 1 Kor 2,4.13.