V. kapitola

O pronásledování, která vytrpěli bratři ve světě

19. ₁ Když tito služebníci věrně oddaní Pánu byli na cestách a nalezli nějaký kostel, ať obývaný, nebo opuštěný, nebo nějaký kříž u cesty, sklonili se tam k vroucí modlitbě a říkali: ₂ „Klaníme se ti, Kriste, a dobrořečíme ti i ve všech tvých kostelích, které jsou na celém světě, neboť svým svatým Křížem jsi vykoupil svět¹.“ ₃ A tam věřili a zakoušeli, že nalezli místo Páně.

₄ Ti, kteří je viděli, divili se: „Tak oblečené řeholníky jsme ještě nikdy neviděli.“ ₅ Ode všech se odlišovali šatem i způsobem života. A považovali je za lesní muže. ₆ Když vstupovali do měst, vesnic nebo domů, zvěstovali pokoj². ₇ Kdekoli se setkali s muži nebo ženami na cestách nebo na náměstích, povzbuzovali je, aby se báli Stvořitele nebe i země a milovali ho, znovu se rozpomenuli na jeho přikázání, která odložili v zapomnění, a snažili se naplňovat je skutky.

₈ Někteří je poslouchali rádi a s radostí, jiní se jim naopak posmívali. ₉ Mnozí jim kladli různé otázky a pro ně bylo obtížné odpovídat takovému množství tazatelů, protože z nových věcí často povstávají i nové otázky. ₁₀ Proto když se jich ptali: „Odkud jste?“ nebo „Z jakého jste řádu?“, ₁₁ prostě odpovídali: „Jsme kajícníci a pocházíme z města Assisi.“ ₁₂ Tehdy se ještě společenství bratří nenazývalo řádem.

20. ₁ Mnozí, kdo je viděli a slyšeli, se domnívali, že jsou podvodníci nebo hlupáci. ₂ Někdo z nich řekl: „Nechci je vzít do svého domu, aby mi snad nic neukradli.“ ₃ Proto se jim na mnoha místech dostalo mnoho urážek. ₄ A tak častěji zůstávali v podloubí kostelů nebo domů.

₅ V té době přišli dva bratři k městu Florencii, procházeli městem a hledali ubytování, ale žádné nenašli. ₆ Pak přišli k jednomu domu, který měl vpředu podloubí a v něm jakousi pec. Řekli si spolu: „Zde bychom mohli zůstat.“ ₇ Zeptali se paní domu, zda by byla ochotna přijmout je ve svém domě. ₈ Když to hned odmítla, prosili ji, zda by jim dovolila zůstat přes noc aspoň vedle pece.

₉ To jim dovolila. Když však přišel její muž a uviděl bratry v podloubí u pece, řekl jí: „Proč jsi těm darebákům dala nocleh?“ ₁₀ Odpověděla: „V domě jsem je nechtěla ubytovat, ale venku v podloubí jsem jim dovolila si lehnout, tam nám nemohou nic ukrást, leda tak dřevo. ₁₁ Pro toto podezření nechtěli bratřím půjčit nic na přikrytí, ačkoli bylo tehdy velmi chladno.

₁₂ Také té noci vstali bratři na jitřní modlitbu a odešli do nejbližšího kostela.

21. ₁ Když se rozednilo, šla ta žena do kostela na mši svatou a viděla, jak pokorně a zbožně setrvávají v modlitbě. ₂ Říkala si v duchu: „Kdyby tito lidé byli špatní, jak říkal můj muž, nebyli by tak uctivě zabráni do modlitby.“

₃ Když tak o tom ta žena přemýšlela, nějaký muž, jménem Kvido, procházel kostelem a dával almužnu chudým, které tam našel. ₄ Když přistoupil k bratřím a chtěl jim dát peníz stejně jako druhým, odmítli ho přijmout. ₅ Řekl jim: „Proč nepřijímáte peníze jako ostatní chudí, když vidím, že jste chudí a bez prostředků.“ ₆ Jeden z nich, jménem bratr Bernard, mu odpověděl: „Je pravda, že jsme chudí, ale naše chudoba nás netíží tak jako jiné chudé, protože chudými jsme se stali z Boží milosti, abychom zachovávali jeho radu.“

22. ₁ Ten člověk se nad tím podivil a zeptal se jich, zda měli ve světě nějaký majetek. ₂ Odpověděli, že měli, ale že ho pro lásku Boží rozdali chudým.

₃ Když jmenovaná žena viděla, že odmítli vzít peníze, přistoupila k nim a řekla: „Křesťané, chcete-li se vrátit ke mně, ráda vám poskytnu pohostinství ve svém domě. ₄ Na to jí bratři pokorně odpověděli: „Ať ti to Pán odplatí.“ ₅ Když se ten muž dozvěděl, že nemohli nalézt přístřeší, chytil je za ruce, odvedl je do svého domu a řekl jim: ₆ „To je příbytek, který vám připravil Pán. ₇ Zůstaňte zde podle libosti.“ ₈ A oni děkovali Bohu, že jim prokázal své milosrdenství³ a vyslyšel volání chudých. ₉ Zůstali u něho několik dní ₁₀ a pro jejich slova, která slyšel, a dobrý příklad, který viděl, rozdal potom chudým mnoho majetku.

23. ₁ I když tento muž s nimi jednal tak laskavě, přesto jiní lidé pokládali bratry za tak opovrženíhodné, že mnozí prostí i významní s nimi jednali a mluvili jako páni se svými služebníky. ₂ A třebaže měli velmi prosté a chudobné šaty, mnohým působilo radost jim je brát. ₃ Když tak zůstali obnaženi, protože měli jen jednu tuniku, přesto však zachovali evangelní příkaz a nežádali ji nazpět od těch, kdo jim ji vzali⁴. ₄ Jestliže ji však ti lidé, pohnuti lítostí, chtěli vrátit zpět, rádi ji přijali.

₅ Někteří jim také házeli bláto na hlavu; a jednomu z nich dali do rukou kostky, jako kdyby chtěl hrát. ₆ Jiného bratra kdosi držel za kapuci na zádech a on ho nosil tak dlouho, dokud se to nošenému líbilo. ₇ Tak a mnoha jinými způsoby je trápili, ale o tom mluvit nebudu, abych své vyprávění příliš neprotahoval. ₈ Považovali je za tak bezvýznamné, že je bez zábran a opovážlivě sužovali tak, jako by to byli zločinci. ₉ Navíc snášeli mnoho soužení a úzkostí o hladu a žízni, v zimě a bez oděvu⁵.

₁₀ To všechno snášeli vytrvale a trpělivě, jak je blažený František napomínal. ₁₁ Nečinilo je to smutnými ani zmatenými, ale jako lidé, kteří mnoho získávají, jásali a radovali se v soužení a stále se modlili k Bohu za své pronásledovatele⁶.

24. ₁ Když lidé viděli, že v soužení jásají a že je trpělivě snášejí pro Pána, že neustávají ve vroucích modlitbách, že peníze, na rozdíl od jiných nenasytných chudáků, nepřijímají ani nenosí a že se navzájem mají velmi rádi, poznávali v tom, že jsou Pánovými učedníky⁷, a mnozí byli v srdci zasaženi laskavostí Páně. Přicházeli proto za nimi a prosili o odpuštění za to, že je uráželi. ₂ Oni jim ze srdce odpouštěli a radostně odpovídali: „Pán vám buď milostiv.“ ₃ A tak jim potom lidé rádi naslouchali.

₄ Někteří je žádali, aby je shledali hodnými přijetí do jejich společenství, a tak mnohé z nich přijali, protože v té době, kdy bratří bylo málo, měl každý bratr od blaženého Františka moc přijímat ty, které chtěl. ₅ A ve stanovenou dobu se vrátili ke Svaté Marii v Porciunkuli.

 Další