IV. kapitola

Jak bratry napomínal a posílal je do světa

18. ₁ Když byl svatý František již plný milosti Ducha svatého¹, předpověděl svým bratřím budoucnost. ₂ Svolal k sobě šest bratří, které měl, do lesa obklopujícího kostel Panny Marie, kam se často chodili modlit, ₃ a řekl jim: „Uvažujme, nejmilejší bratři, o našem povolání, protože Bůh nás milosrdně nepovolal jen pro naši spásu, ale k užitku a ke spáse mnohých. ₄ Pojďme tedy do světa, povzbuzujme a poučujme slovem i příkladem muže i ženy, aby konali pokání za své hříchy, pamatovali na přikázání Páně, na která tak dlouho zapomínali.“

₅ Také jim řekl: „Nebojte se, malé stádce², ale důvěřujte Pánu. 6 A neříkejte si mezi sebou: „Jsme prostí a nevzdělaní. Jak budeme moci kázat?“ ₇ Pamatujte na slova Páně, která řekl svým učedníkům: „Nejste to vy, kdo mluvíte, ale Duch vašeho Otce, který ve vás mluví³.“ ₈ Vždyť sám Pán vám dá ducha i moudrost⁴, abyste povzbuzovali muže i ženy a hlásali jim cestu a skutky Božích přikázání. ₉ Naleznete lidi věrné, mírné, pokorné a laskavé, kteří přijmou vás i vaše slova s radostí a s láskou. ₁₀ Naleznete i jiné, nevěřící, pyšné a rouhající se⁵, kteří vám i vašim slovům budou odporovat a vás urážet. ₁₁ Uložte si to tedy do svých srdcí, abyste to všechno trpělivě a pokorně snášeli.“

₁₂ Když bratři uslyšeli ta slova, báli se. ₁₃ A protože blažený František viděl jejich strach, řekl jim: „Neděste se⁶. ₁₄ Vězte, že zanedlouho k nám přijde mnoho moudrých, rozumných a urozených⁷ a zůstanou s námi. ₁₅ Budou kázat národům a lidem, králům a knížatům a mnozí se obrátí k Pánu. ₁₆ A Pán rozmnoží a rozšíří svou rodinu po celém světě.“

₁₇ Když dokončil všechna tato slova, požehnal jim a odešli.

 Další