III. kapitola
O prvním místě, kde se zdržovali, a o pronásledování ze strany jejich příbuzných
14. 1 Poté, co bratr Bernard a bratr Petr prodali svůj majetek a výtěžek, jak bylo řečeno, rozdali chudým, oblékli se, jak byl oblečen muž Boží, blažený František, a přidali se k němu.
2 Protože neměli místo, kde by mohli zůstávat, odešli a nalezli chudičký, téměř opuštěný kostel, který byl zasvěcen Panně Marii z Porciunkuly. 3 A postavili tam chatrč, kde společně bydleli.
4 Po osmi dnech k nim přišel opět jiný muž z téhož města, který se jmenoval Jiljí. Byl to člověk velmi zbožný a věrný a Pán mu udělil mnoho milostí. 5 S velikou zbožností a úctou na kolenou prosil1 blaženého Františka, aby ho uznal za hodného přijetí do jeho společenství. 6 Když to blažený František viděl, zaradoval se a hned ho ochotně přijal. 7 A tak tito čtyři prožili hlubokou radost a nesmírně veliké duchovní potěšení.
15. 1 Potom vzal blažený František bratra Jiljího s sebou do Marky Ankonské a ti dva zůstali na místě. 2 Cestou se velmi radovali v Pánu. 3 František, muž Boží, jasným hlasem jásal, francouzsky zpíval a chválil a velebil Pána.
4 Překypovali tak velikou radostí, jako kdyby získali obrovský poklad. 5 Mohli se proto tak velice radovat, protože mnoho opustili a považovali za výkaly to, pro co se lidé obvykle rmoutí. Pokládali za hořké to, co zakoušejí milovníci světa ve svých světských zálibách, ve kterých se skrývá mnoho bídy a smutku.
6 Blažený František pak řekl bratru Jiljímu, svému průvodci: „Náš Řád bude podoben rybáři, který vhodí své sítě do moře a vyloví obrovské množství ryb. 7 Když uvidí to veliké množství, velké vybere do svých nádob2, malé pustí zpět do vody.“ 8 Jiljí velmi užasl nad proroctvím, které světec pronesl, protože věděl, jak málo je bratří.
9 Až dosud muž Boží ještě lidu nekázal. 10 Když však procházeli městy a vesnicemi, povzbuzoval muže a ženy, aby se báli Stvořitele nebe i země, milovali ho a činili pokání za své hříchy. 11 Bratr Jiljí jen přisvědčoval a říkal: „Velmi dobře to říká, věřte mu!“
16. 1 Ti, kdo je slyšeli, říkali mezi sebou: „Co je to za lidi a co to říkají?“
2 Někteří z nich tvrdili, že se jim zdají hloupí nebo opilí. Jiní však říkali: „Co mluví, to nejsou slova hloupých lidí.“ 3 Jeden z nich prohlásil: „Buď přilnuli k Bohu z touhy po nejvyšší dokonalosti, nebo se pomátli, neboť se zdá, že tělesný život pro ně nemá smysl. Chodí bosi, oblékají se chudě a jedí jen málo.“ 4 Přesto je ale nikdo nenásledoval. 5 Když je ženy nebo děvčata zdaleka uviděly, utíkaly ze strachu, aby se snad také nenakazily tímto šílenstvím. 6 Ačkoli je nikdo nenásledoval, měli k nim lidé úctu, protože viděli svatý způsob jejich života, což považovali za znamení, že patří Pánu.
7 Poté, co prošli tím krajem, vrátili se ke zmíněnému místu Svaté Marie v Porciunkuli.
17. 1 Za několik dní přišli další tři muži z Assisi, bratr Sabbatinus, bratr Jan a bratr Moricus Parvus, a pokorně prosili blaženého Františka, aby je přijal do svého společenství. 2 Ten je laskavě a hned přijal.
3 Když chodili po městě a žádali almužnu, málokdo jim něco dal. Říkali jim však: „Svého majetku jste se vzdali a nyní chcete žít na cizí útraty.“ 4 Tak trpěli velikým nedostatkem. 5 I jejich rodiče a příbuzní je pronásledovali. Též i jiní z toho města, malí i velcí, muži i ženy, jimi pohrdali a posmívali se jim jako pošetilým a hloupým. Nejednal tak jen biskup města, k němuž často blažený František přicházel, aby ho požádal o radu.
6 Proto je jejich vlastní rodiče a příbuzní pronásledovali a jiní se jim vysmívali, neboť v té době nebyl nikdo, kdo by opustil všechen svůj majetek a chodil po žebrotě dům od domu.
7 Když jednoho dne přišel blažený František k jmenovanému biskupovi, biskup mu řekl: „Váš život se mi zdá velmi tvrdý a drsný, totiž nic na tomto světě nevlastnit a nic nemít.“ 8 Na to mu Boží světec odpověděl: „Pane, kdybychom měli nějaký majetek, potřebovali bychom na jeho ochranu zbraně, protože pro majetek vznikají hádky a mnohé sváry, a to obvykle brání lásce k Bohu a bližnímu. 9 Proto v tomto časném věku nechceme nic vlastnit.“
10 A biskup byl s takovou odpovědí spokojen.
1 Srv. Mk 10,17.
2 Srv. Mt 13,47-48.