II. kapitola

O dvou prvních bratřích, kteří následovali blaženého Františka

10. ₁ Když to dva muži z toho města viděli a slyšeli, osvíceni působením Boží milosti, pokorně k němu přišli. ₂ Jeden z nich byl bratr Bernard, druhý bratr Petr. ₃ Řekli mu prostě: „Od této chvíle chceme být s tebou a dělat to, co děláš ty. Řekni nám tedy, co máme dělat se svým majetkem.“ ₄ Zajásal nad jejich příchodem a přáním a laskavě jim odpověděl: „Pojďme a žádejme o radu Pána.“

₅ Odešli tedy do jednoho kostela v tom městě, a když do něho vešli, pokorně se modlili na kolenou a prosili: ₆ „Pane Bože, Otče slávy, prosíme tě, ukaž nám pro své milosrdenství, co máme dělat.“ ₇ Když dokončili modlitbu, řekli knězi toho kostela, který tam byl přítomen: ₈ „Pane, ukaž nám evangelium našeho Pána Ježíše Krista.“

11. ₁ Protože neuměli doposud dobře číst, kněz otevřel knihu a ihned nalezli místo, kde bylo napsáno: Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi¹. ₂ Když znovu rozevřeli knihu, nalezli: Kdo chce jít za mnou², a další. ₃ A když ji znovu rozevřeli, připadli na: Nic si neberte na cestu³, a další. ₄ Jakmile to uslyšeli, zaradovali se velkou radostí⁴ a řekli: „Hle, to je ono, po čem jsme toužili, to je to, co jsme hledali.“ ₅ A blažený František řekl: „Toto bude naše řehole.“ ₆ Potom řekl těm dvěma: „Jděte a jednejte podle rady Páně, kterou jste slyšeli.“

₇ Bratr Bernard tedy odešel, a protože byl bohatý, prodal všechen svůj majetek a získal tím mnoho peněz. ₈ Bratr Petr byl chudý na pozemské statky, avšak byl již bohatý na statky duchovní. ₉ Také on učinil, jak mu poradil Pán. ₁₀ Pak shromáždili chudé z města a dali jim peníze, které získali prodejem vlastního majetku.

12. ₁ Zatímco to za přítomnosti blaženého Františka konali, přišel jeden kněz, jménem Silvestr, od kterého blažený František koupil kameny na opravu kostela sv. Damiána, kde bydlel před tím, než se k němu přidali bratři.

₂ Když zmíněný kněz viděl, že rozdělují tolik peněz, roznícen žárem lakoty, toužil, aby něco z těch peněz dostal. Začal tedy reptat a říkal: „Františku, nezaplatil jsi mi dobře za kameny, které jsi ode mě koupil.“ ₃ Jakmile František, který sám byl prost veškeré lakoty, slyšel tuto nespravedlivou výtku, šel k bratru Bernardovi, sáhl rukou do měšce, kde byly peníze, vytáhl hrst plnou mincí a dal je knězi. ₄ Podruhé sáhl do měšce a vytáhl peníze, jak udělal předtím, a zase je dal tomu knězi se slovy: „Již máš dobře zaplaceno?“ „Dostatečně,“ řekl kněz. ₅ Pak se s radostí vrátil domů.

13. ₁ Po několika dnech tentýž kněz, osvícen Bohem, začal přemýšlet nad tím, co blažený František vykonal, a řekl si: „Nejsem já vlastně ubožák, když jako stařec toužím po pozemských statcích a hledám je, a tento mladík z lásky k Bohu jimi pohrdá a štítí se jich?“

₂ Následující noci viděl ve snu nesmírně vysoký Kříž, jehož vrchol se dotýkal nebe a jehož spodek stál⁵ v ústech blaženého Františka. ₃ Ramena toho Kříže se rozpínala od jednoho konce světa až na jeho druhý okraj.

₄ Když se kněz probudil, uvěřil, že blažený František je skutečně Božím přítelem a že se jeho Řád, který založil, rozšíří do celého světa. ₅ Začal mít bázeň před Bohem a konat pokání ve svém domě. ₆ A po krátké době vstoupil do Řádu bratří, dobře žil a slavně zemřel.

 Další