PŘI II. NOKTURNU

12. Antifony

IV. Otec se hněvá nadmíru,

zapřísahá, poutá ho a uvězní;

bije ho a nutí jít domů,

matka ho osvobodí potají.

V. Osvobozen neustoupí

bezuzdnému hněvu otce;

vyhlásí, že ochotně

potupu pro Krista strpí.

VI. Před biskupa ho přivádí,

on vše své otci tam navrací,

a když zůstane nahý,

vyhnancem světa se prohlásí.

13.

V. Ústa spravedlivého mluví moudře.

O. Jeho jazyk hovoří, co je správné¹.

14. Responsoria

IV. O. Napolo šatu zbaven,

chvály zpívá francouzsky,

horlitel zákona nového,

a v hloubi lesa lotrům

odpovídá prorocky:

„Jsem hlasatel Krále velikého.“

V. Do sněhu chladného vhozen

slyší: „Jen si lež, prosťáčku!“

budoucí pastýři stáda.

V. O. Dávného hledá přítele,

ten šatem přikryl

v klášteře odvrženého.

Z opovržení lidí se raduje,

sluhou malomocných se stal,

jimž dřív dostalo se pohrdání od něho.

V. To byl tří řádů předobraz,

když z vnuknutí Božího

tři kostelíky obnovil.

VI. O. „Vždyť právě po tom toužím,“ praví,

slyše v evangeliu,

co Kristus těm svým říká,

posílaje je kázat.

Radostně na tom staví,

co svěřil své paměti.

V. Přepásán jen provazem

bez hole, bez obuvi, bez mošny,

dvojího šatu se zřekl.

 Další