PRO II. NEŠPORY
24. Hymnus
Autor: Tomáš z Capua, kardinál od Sv. Sabiny
I. Ozdoba mravů, vůdce menších,
odměnu třímá František,
dávanou v Tobě, Kmeni živém,
„Kriste, Vykupiteli všech.“
II. Chválí bratr, otec kraluje,
nebeských občanů spoluobčan;
ať zpívá zástup, ať pláč přestane,
„chvály jásejte nebem!“
III. Zemi byl vzat a dán byl nebi,
jasná to svědčí znamení;
A proto žije, když dosáhl
„Kristovy věčné odměny.“
IV. Místo všech země žádostí
přijímá dary slávy;
ten, koho zdobíš, oslavíš,
„Bože nejvýš laskavý.“
V. Za tím ať jdou, ať připojí se
ti, kteří opustí Egypt;
za tímto vůdcem, jasným jak slunce,
„korouhve Krále kráčí vpřed.“
VI. Vůdce už stále Krále znamení
na boku, na rukou značí;
světlo přichází, noc už odchází,
„když už jitřenka vychází.“
VII. Hvězda jasná, spolehlivý vůdce,
nesvádí nás bludnou cestou,
vede a svítí, ukazuje
„nám radost blaženou.“
VIII. Vůdce, veď stádce ke Králi,
přemohls svůdce lstivého;
nás veď a uveď „k večeři
Beránka starostlivého.“
Amen.
24a.
V. Oroduj za nás, blažený Františku.
O. Aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních.
25. Antifona k Magnificat
Hle, podivuhodný muž
zázraky a znameními
nemoci spolu s duchy zlými
všechny vyhánějící.
Lesním ptákům propůjčuje
vnímavé uši,
naslouchají jeho slovům.
Jak chvályhodný život,
jenž tak vyvyšuje víru;
mnohé křísí mrtvé,
byť sám už život opustil.
Františku, učiň nás
druhem nebeských občanů,
sám již s nimi spojen.
26. Antifony k Zachariášovu kantiku a k Magnificat během oktávy a při připomínce sv. Františka.
Připisuje se papeži Řehoři IX.
I. Svatý Františku, přijď,
otče, rychle pospěš
k lidu, jenž je tísněn
a drcen břemenem
slámy, bláta a cihel.
Až pod pískem Egypťana
pohřbíš, nás vysvoboď
a uhas hříchy těla.
Připisuje se Tomáši Kapuánskému, kardinálovi od Sv. Sabiny
II. Buď zdráv, svatý otče, vzore menších, otčiny světlo,
zrcadlo ctnosti, pravidlo mravů, spravedlnosti cesto:
z vyhnanství těla pozemského veď nás do království nebeského.
Připisuje se Řehoři IX.
III. Naříkej, zástupe chudých,
a volej k otci ubohých:
toto vzdychání truchlivých
přijmi, otče Františku,
a ukazuj Kristu rány své,
na nohou, na rukou, v boku,
aby nám, sirotkům, dal
za takového otce náhradu.
Připisuje se kardinálu Ranierovi Capocci
IV. Obloha jasem rozzářila se,
nová hvězda objevila se;
svatý František zaskvěl se,
když seraf jemu zjevil se,
pečeť mu vtiskl hlubokou
do boku, do dlaní, do nohou
a on v srdci, na rtech, kříže ikonu
ponese v každém svém úkonu.