PRO II. NEŠPORY

24. Hymnus

Autor: Tomáš z Capua, kardinál od Sv. Sabiny

I. Ozdoba mravů, vůdce menších,

odměnu třímá František,

dávanou v Tobě, Kmeni živém,

„Kriste, Vykupiteli všech.“

II. Chválí bratr, otec kraluje,

nebeských občanů spoluobčan;

ať zpívá zástup, ať pláč přestane,

„chvály jásejte nebem!“

III. Zemi byl vzat a dán byl nebi,

jasná to svědčí znamení;

A proto žije, když dosáhl

„Kristovy věčné odměny.“

IV. Místo všech země žádostí

přijímá dary slávy;

ten, koho zdobíš, oslavíš,

„Bože nejvýš laskavý.“

V. Za tím ať jdou, ať připojí se

ti, kteří opustí Egypt;

za tímto vůdcem, jasným jak slunce,

„korouhve Krále kráčí vpřed.“

VI. Vůdce už stále Krále znamení

na boku, na rukou značí;

světlo přichází, noc už odchází,

„když už jitřenka vychází.“

VII. Hvězda jasná, spolehlivý vůdce,

nesvádí nás bludnou cestou,

vede a svítí, ukazuje

„nám radost blaženou.“

VIII. Vůdce, veď stádce ke Králi,

přemohls svůdce lstivého;

nás veď a uveď „k večeři

Beránka starostlivého.“

Amen.

24a.

V. Oroduj za nás, blažený Františku.

O. Aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních.

25. Antifona k Magnificat

Hle, podivuhodný muž

zázraky a znameními

nemoci spolu s duchy zlými

všechny vyhánějící.

Lesním ptákům propůjčuje

vnímavé uši,

naslouchají jeho slovům.

Jak chvályhodný život,

jenž tak vyvyšuje víru;

mnohé křísí mrtvé,

byť sám už život opustil.

Františku, učiň nás

druhem nebeských občanů,

sám již s nimi spojen.

26. Antifony k Zachariášovu kantiku a k Magnificat během oktávy a při připomínce sv. Františka.

Připisuje se papeži Řehoři IX.

I. Svatý Františku, přijď,

otče, rychle pospěš

k lidu, jenž je tísněn

a drcen břemenem

slámy, bláta a cihel.

Až pod pískem Egypťana

pohřbíš, nás vysvoboď

a uhas hříchy těla.

Připisuje se Tomáši Kapuánskému, kardinálovi od Sv. Sabiny

II. Buď zdráv, svatý otče, vzore menších, otčiny světlo,

zrcadlo ctnosti, pravidlo mravů, spravedlnosti cesto:

z vyhnanství těla pozemského veď nás do království nebeského.

Připisuje se Řehoři IX.

III. Naříkej, zástupe chudých,

a volej k otci ubohých:

toto vzdychání truchlivých

přijmi, otče Františku,

a ukazuj Kristu rány své,

na nohou, na rukou, v boku,

aby nám, sirotkům, dal

za takového otce náhradu.

Připisuje se kardinálu Ranierovi Capocci

IV. Obloha jasem rozzářila se,

nová hvězda objevila se;

svatý František zaskvěl se,

když seraf jemu zjevil se,

pečeť mu vtiskl hlubokou

do boku, do dlaní, do nohou

a on v srdci, na rtech, kříže ikonu

ponese v každém svém úkonu.