PŘI I. NOKTURNU
9. Antifony
I. Marnostmi tento muž
živený nevhodně,
k rodičům se zachoval
ještě víc nezvykle.
II. Pravicí Nejvyššího milostí
podivuhodně proměněný,
padlým dává naději odpuštění,
sám už s Kristem blažený.
III. Stává se mírnějším
ten, jenž z nebe dostal zbraně,
ne však pro nemoc především
mravy mění úplně.
10.
V. Pán ho miloval a ozdobil ho.
O. Oblékl mu roucho slávy.
11. Responsoria
I. O. Když František veřejně
přestal obchodovat,
brzy na Pánovo pole
odešel rozjímat:
koupit chce poklad evangelia.
V. Jedině Boha se ptá
na to, co dělat má;
slyší, jak nebeský pokyn mu dává.
II. O. Hned, jak prodal své pole,
v Božím díle horlivý,
chudým chce odevzdat peníze,
svobodné srdce kazící.
V. Když chudý kněz bojí se
je přijmout,
jak bezcenné je odhazuje.
III. O. Pronásledován otcem skrývá se,
a hněvu Božímu ponechává,
mezi lid snaží se vytrvale
vycházet; považují ho za blázna,
vidí jeho špinavou tvář.
V. Házejí po něm bláto, kamení,
ale muž se trpělivě snaží
jak hluchý procházet.