Nepotvrzená řehole

Text Nepotvrzené řehole nebyl jednoduše nadiktován tak jako u jiných spisů, ale byl vícekrát přepracováván a doplňován od r. 1210, kdy papež ústně schválil sv. Františkovi jeho způsob života, až do konečné redakce na svatodušní kapitule r. 1221. Rekonstruovat obsah ústně schválené Františkovy řehole se nepodařilo, hlavní principy, které v ní byly obsaženy, najdeme ve Františkově Závěti. Vývoj Nepotvrzené řehole do r. 1221 ovlivnilo celkem pět hlavních pramenů, které jsou v ní rozlišitelné, a to: 1. hlavní principy původního Františkova ústně schváleného způsobu života; 2. osobní napomenutí a povzbuzení sv. Františka; 3. směrnice vydané bratřími na kapitulách; 4. směrnice IV. lateránského koncilu; 5. papežské dekrety Honoria III. Poslední, 23. kapitola, ve které se František neobrací jen na bratry, ale jejich jménem i na celý svět, mohla být vytvořena teprve následně a přidána k legislativnímu textu. Celkově nepůsobí řehole ani tak dojmem právního dokumentu, jako spíše dojmem „způsobu života“. Před samotným textem řehole se v rukopisech nacházejí různé úvody písařů, které ale vesměs vyjadřují totéž: Začíná první řehole, kterou složil svatý František, nebo: Začíná první řehole, kterou složil sv. František, a pan papež Inocenc III. mu ji schválil, ale bez buly. Mnohem více než jiné texty oplývá citacemi z Písma. Postaral se o ně Cesarius ze Špýru, který tuto řeholi ozdobil slovy Evangelia, jak o tom svědčí Jordán z Giana. Potřebu psané řehole začali bratři pociťovat obzvláště v letech 1217-1219, kdy se Řád rozšířil za Alpy a za Středozemní moře. Tehdy už nestačil jen příklad života charizmatického zakladatele, neboť ho už ani všichni bratři neměli možnost poznat, a tak sílila potřeba mít jeho ideály i v písemné podobě.

[Úvod]¹

₁ Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého²! ₂ Toto je život [podle] Evangelia Ježíše Krista³, o který bratr František požádal, aby ho pro něj pan papež povolil a potvrdil. A on ho povolil a potvrdil pro něj i pro jeho bratry, stávající i budoucí. ₃ Bratr František a kdokoliv, [kdo] bude hlavou tohoto Řádu, slibuje poslušnost a úctu panu papeži Inocenci a jeho nástupcům. ₄ A všichni ostatní bratři jsou vázáni poslušností bratru Františkovi a jeho nástupcům.

[Kap. 1. O tom, že bratři mají žít bez vlastnictví, v čistotě a v poslušnosti]

₁ Řehole a život těchto bratří je toto: žít v poslušnosti, v čistotě a bez vlastnictví a následovat učení a stopy⁴ našeho Pána Ježíše Krista, ₂ který říká: Chceš-li být dokonalý, jdi⁵a prodej všechno⁶, co máš, a rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě⁷! ₃ A dále: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě⁸! ₄ A také: Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry – ano, i sám sebe – až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem⁹. ₅ A jinde: Každý, kdo opustil otce nebo matku, bratry nebo sestry, manželku nebo děti, domy nebo pole kvůli mně, dostane stokrát víc a bude mít život věčný¹⁰.

[Kap. 2. O přijímání bratří a o jejich oděvu]

₁ Pokud někdo z Božího vnuknutí chce přijmout tento život a přijde k našim bratřím, ať ho přívětivě přijmou. ₂ Bude-li rozhodnut přijmout náš život, ať se bratři velmi mají na pozoru, aby se nevměšovali do jeho časných záležitostí, ale ať ho, jak nejdříve mohou, představí svému ministrovi. ₃ Představený pak ať ho přívětivě přijme a povzbudí a pečlivě mu vyloží způsob našeho života. ₄ Poté, pokud jmenovaný chce a může [tak] duchovně a bez překážky [učinit], ať prodá všechen svůj majetek a snaží se ho rozdat chudým¹¹. ₅ Bratři i jejich ministr ať se však varují toho, aby se jakýmkoli způsobem vměšovali do jeho záležitostí, ₆ a ať nepřijímají žádné peníze ani sami, ani skrze prostředníka. ₇ Pokud to přece potřebují, mohou přijmout jiné věci potřebné pro tělo, kromě peněz, jako ostatní chudí. ₈ Když se pak [dotyčný] vrátí, ať mu představený dá zkušební šat na dobu jednoho roku, totiž dva hábity bez kapuce, cingulum¹², kalhoty a kaparon¹³ až po cingulum.

₉ Když skončí roční doba zkoušky, ať je přijat k poslušnosti. ₁₀ Potom mu nebude dovoleno vstoupit do jiné řehole ani „se vyvázat z poslušnosti“ podle příkazu pana papeže i podle evangelia¹⁴; neboť žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království¹⁵. ₁₁ Pokud však přijde někdo, kdo nemůže dát svůj majetek bez překážky, ale má duchovní touhu [učinit tak], ať majetek opustí a to mu stačí. ₁₂ Nikdo ať není přijímán v rozporu se způsobem a s předpisy církve svaté.

₁₃ Ostatní bratři, kteří již slíbili poslušnost, ať mají jeden hábit s kapucí, a bude-li to třeba, další bez kapuce, cingulum a kalhoty. ₁₄ A všichni bratři ať nosí levné šaty a mohou je vyspravovat pytlovinou a jinými záplatami, s Božím požehnáním; neboť Pán v evangeliu říká: Ti, kdo nosí skvělé šaty a žijí v přepychu¹⁶ a kdo nosí jemné šaty, jsou přece v královských palácích¹⁷. ₁₅ A i když by o nich říkali, že jsou pokrytci, přece ať nepřestanou konat dobro a nehledají drahé šaty v tomto světě, aby mohli mít oděv v nebeském království.

[Kap. 3. O modlitbě breviáře a o postu]

₁ Pán praví: Tento druh démonů nemůže být vyhnán ničím jiným než postem a modlitbou¹⁸; ₂ a také: A když se postíte, netvařte se smutně jako pokrytci¹⁹.

₃ Proto všichni bratři, jak klerici, tak laici, ať se modlí breviář, chvály i modlitby, jak to mají dělat. ₄ Klerici ať konají oficium a modlí se ho za živé i zemřelé po způsobu kleriků. ₅ A za prohřešky a nedbalosti bratří ať se modlí každý den Smiluj se nade mnou, Bože²⁰ a Otče náš; ₆ a za zemřelé bratry ať se modlí Z hlubin volám²¹ a Otče náš. ₇ Mohou mít pouze knihy nutné pro modlitbu breviáře. ₈ Také laici, kteří umějí číst žaltář, ho smějí mít. ₉ Ostatním pak, kteří neumějí číst, ať není dovoleno mít knihy. ₁₀ Laici ať se modlí Věřím v Boha a dvacet čtyři Otčenášů se Sláva Otci místo hodinky četby; místo ranních chval²² pak pět; místo primy Věřím v Boha a sedm Otčenášů se Sláva Otci; místo tercie, sexty a nony pokaždé sedm; místo nešpor dvanáct; místo kompletáře Věřím v Boha a sedm Otčenášů se Sláva Otci; za zemřelé sedm Otčenášů spolu s Odpočinutí věčné; a za přestupky a nedbalost bratří tři Otčenáše každý den.

₁₁ Podobně ať se všichni bratři postí od svátku Všech svatých až do Narození Páně a od Zjevení Páně, kdy se náš Pán Ježíš Kristus začal postit, až do Velikonoc. ₁₂ Jindy ať nejsou podle tohoto [způsobu] života povinni se postit, vyjma v pátek. ₁₃ Ať je jim, podle evangelia, dovoleno jíst ze všech jídel, která jim budou předložena²³.

[Kap. 4. O ministrech a ostatních bratřích, jak mají být ustanovováni]

₁ Ve jménu Páně! ₂ Všichni bratři, kteří jsou ustanoveni za ministry a služebníky ostatních bratří, ať rozmístí své bratry v provinciích a v těch místech²⁴, na kterých budou, a často je navštěvují a duchovně napomínají a povzbuzují. ₃ A všichni moji ostatní požehnaní bratři ať je horlivě poslouchají v tom, co se týká spásy duše a není proti našemu životu.

₄ A mezi sebou ať se chovají podle Pánových slov: Cokoli chcete, aby lidé dělali vám, to i vy dělejte jim²⁵; ₅ a Co nechceš, aby se ti stalo, nečiň druhému²⁶. ₆ Ať ministři a služebníci pamatují na to, co říká Pán: Nepřišel jsem, abych si nechal sloužit, ale abych sloužil²⁷, protože jim byla svěřena péče o duše bratří, z nichž budou muset vydat počet v den soudu²⁸ před Pánem Ježíšem Kristem, pokud by byl někdo ztracen z jejich viny a pro jejich špatný příklad.

[Kap. 5. O napravování bratří při provinění]

₁ Ochraňujte tedy duše své i svých bratří; neboť je hrozné upadnout do rukou živého Boha²⁹. ₂ Kdyby však některý z ministrů přikázal některému z bratří něco proti našemu životu nebo proti jeho svědomí, nemusí ho poslechnout; neboť to není poslušnost, kde se páchá přestupek nebo hřích. ₃ Všichni pak bratři, kteří jsou podřízeni ministrům a služebníkům, ať skutky ministrů a služebníků posuzují rozumně a pečlivě, ₄ a pokud uvidí, že někdo z nich se chová podle těla a ne podle ducha, jak to vyžaduje náš život, a pokud se ani po třetím napomenutí nenapraví, ať to bez jakýchkoli zábran oznámí na svatodušní kapitule ministru a služebníku celého bratrského společenství. ₅ Pokud pak kdekoliv mezi bratry bude nějaký bratr, který by chtěl žít podle těla a ne podle ducha, ať ho bratři, s nimiž žije, pokorně a důsledně napomenou, poučí a pokárají. ₆ Jestliže se ani po třetím napomenutí nebude chtít napravit, ať ho pošlou, jak nejdříve mohou, ke svému ministru a služebníkovi nebo mu to oznámí a tento ministr a služebník ať s ním naloží tak, jak se mu to před Bohem bude jevit jako nejlepší.

₇ A všichni bratři, jak ministři a služebníci, tak i ostatní, ať si dávají pozor, aby se kvůli hříchu nebo špatnosti druhého nerozčilovali nebo nehněvali, protože ďábel chce proviněním jednoho zničit mnohé. ₈ Ale podle ducha ať pomáhají tomu, který zhřešil, jak nejlépe mohou, protože lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní³⁰.

₉ Rovněž ať žádní bratři v tomto nemají moc nebo vládu, zvláště ne mezi sebou. ₁₀ Vždyť Pán praví v evangeliu: Panovníci vládnou nad národy a velmoži jim dávají pocítit svou moc³¹, tak tomu nebude mezi³² bratry. ₁₁ A dále: Kdo by chtěl být mezi nimi veliký, ať je jejich služebníkem³³; ₁₂ a kdo je mezi nimi větší, ať je jako menší³⁴.

₁₃ Také žádný bratr ať nedělá či neříká druhému [bratrovi] něco zlého; ₁₄ ale spíše v duchu lásky ať si dobrovolně slouží a navzájem se poslouchají³⁵. ₁₅ A to je pravá a svatá poslušnost našeho Pána Ježíše Krista. ₁₆ A všichni bratři, kdykoliv by se odchýlili od příkazů³⁶Páně a toulali se mimo poslušnost, jak říká prorok, ať vědí, že jsou mimo poslušnost zlořečeni, dokud budou vědomě setrvávat v takovém hříchu. ₁₇ Když však vytrvají v příkazech Páně, které slíbili skrze svaté evangelium a svůj život, ať vědí, že žijí v pravé poslušnosti a ať jsou požehnáni od Pána³⁷.

[Kap. 6. Bratři se mohou obracet na ministry a žádný bratr se nemá nazývat „převor“]

₁ Jestliže bratři, ať jsou kdekoliv, nemohou zachovávat náš život, ať se, jak nejdříve mohou, obrátí na svého ministra a oznámí mu to. ₂ Ministr pak ať se snaží o ně postarat tak, jak by sám chtěl, aby se stalo s ním, kdyby byl v podobné situaci.

₃ A nikdo ať se nenazývá „převor“³⁸, ale všeobecně ať se všichni nazývají menšími bratry. ₄ A jeden druhému ať umývá nohy³⁹.

[Kap. 7. Jak sloužit a pracovat]

₁ Všichni bratři, ať budou na jakýchkoliv místech u jiných [lidí] sloužit nebo pracovat, ať nejsou ani komořími⁴⁰, ani kancléři⁴¹, ani na žádném předním místě v domech, ve kterých slouží; také ať nepřijímají žádnou službu, která by budila pohoršení nebo by působila škodu jejich duši⁴²; ₂ ale ať jsou menší a podřízení všem, kdo jsou v onom domě.

₃ Bratři, kteří umějí pracovat, ať pracují a vykonávají to řemeslo, které ovládají, pokud to nebude proti spáse jejich duše a budou to moci vykonávat čestně. ₄ Neboť prorok říká: Budeš jíst z výtěžku své práce. Bude ti blaze a dobře⁴³; ₅ a apoštol [praví]: Kdo nechce pracovat, ať nejí⁴⁴; ₆ a: Každý ať zůstane v tom řemesle a službě, ve kterých je povolán⁴⁵. ₇ Za práci mohou přijímat vše potřebné kromě peněz. ₈ A když to bude nutné, ať chodí po almužně jako ostatní bratři. ₉ Ať je jim dovoleno mít nástroje a nářadí nutné pro jejich řemeslo.

₁₀ Všichni bratři ať se snaží věnovat se dobré práci, neboť je psáno: Dělej stále něco dobrého, aby tě ďábel nalezl zaměstnaného⁴⁶. ₁₁ A také: Zahálčivost je nepřítelkyní duše⁴⁷. ₁₂ Proto se služebníci Boží musejí vždy věnovat modlitbě nebo nějaké dobré práci.

₁₃ Bratři, ať jsou kdekoliv, v poustevnách nebo jinde, ať si dají pozor, aby si nepřivlastňovali žádné místo ani ho nikomu neupírali. ₁₄ A kdokoliv k nim přijde, přítel či protivník, zloděj či lotr, ať je přívětivě přijat. ₁₅ A kdekoliv bratři jsou a na jakémkoliv místě se sejdou, mají se podle ducha ochotně znovu setkávat a prokazovat si vzájemnou úctu bez reptání⁴⁸. ₁₆ A ať si dají pozor, aby se navenek neprojevovali jako smutní a zamračení pokrytci; ale ať ukazují, že se radují v Pánu⁴⁹ a jsou náležitě veselí a milí⁵⁰.

[Kap. 8. O tom, že bratři nemají přijímat peníze]

₁ Pán v evangeliu přikazuje: Dejte si pozor a chraňte se před vším zlem a chamtivostí⁵¹; ₂ a: Chraňte se před starostlivostí o tento svět a před péčí o tento život⁵².

₃ Proto žádný z bratří, ať je kdekoliv a jde kamkoliv, ať žádným způsobem nebere ani nepřijímá, ani nedovolí přijmout peníze nebo mince, ani kvůli oblečení nebo knihám, ani jako odměnu za nějakou práci, a to při žádné příležitosti, leda když to zjevně potřebují nemocní bratři, protože nemáme penězům a mincím přičítat větší užitečnost než kamenům. ₄ A ďábel chce zaslepit ty, kteří po nich touží nebo je považují za cennější než kamení. ₅ My, kteří jsme všechno opustili⁵³, dávejme si tedy pozor, abychom pro tak nepatrnou věc neztratili nebeské království. ₆ A kdybychom někde nalezli peníze, nestarejme se o ně, stejně jako o prach, po kterém šlapeme, protože [je to] marnost nad marnost a všechno je marnost⁵⁴. ₇ A pokud snad, což ať se nestane, by se přihodilo, že by někdo z bratří shromažďoval peníze nebo mince nebo je měl, ovšem s výjimkou výše uvedených potřeb nemocných, pak ho všichni bratři považujme za falešného bratra, za zloděje a lotra, který se stará o měšce⁵⁵, dokud toho nebude opravdově litovat.

₈ A žádným způsobem ať bratři nepřijímají ani nenechají přijímat ani nevybírají a nenechají vybírat peníze nebo mince jako almužnu pro některé domy nebo místa; ani ať nechodí s osobou, která pro taková místa peníze nebo mince vybírá. ₉ Avšak jiné služby, které nejsou v rozporu s naším životem, mohou bratři na [takových] místech s Božím požehnáním vykonávat. ₁₀ Pouze pokud to malomocní zjevně potřebují, mohou pro ně bratři vybírat almužnu. ₁₁ Ať se však přece velmi varují peněz. ₁₂ Podobně ať si všichni bratři dávají pozor, aby nechodili po světě kvůli nějakému hanebnému zisku.

[Kap. 9. O žebrání]

₁ Všichni bratři ať se snaží následovat pokoru a chudobu našeho Pána Ježíše Krista a pamatují na to, že nemáme mít na celém světě nic jiného než, jak říká apoštol, co jíst a do čeho se obléci, a s tím buďme spokojeni⁵⁶. ₂ A mají se radovat, když pobývají mezi nízko postavenými a opovrhovanými lidmi, mezi chudými a slabými, nemocnými a malomocnými a mezi žebráky u cest.

₃ Bude-li to nutné, ať chodí po žebrotě. ₄ Ať se nestydí, ale spíše ať pamatují na to, že náš Pán Ježíš Kristus, Syn živého Boha⁵⁷ všemohoucího, nechal svou tvář ztvrdnout jako kámen⁵⁸ a nestyděl se. ₅ A byl chudý a cizinec a žil z almužen on sám i blahoslavená Panna a jeho učedníci. ₆ Když by se jim lidé posmívali a nechtěli jim dát almužnu, ať za to vzdávají Bohu díky; protože za posměch obdrží velkou poctu před soudem našeho Pána Ježíše Krista. ₇ Ať vědí, že hanba se nepřičítá těm, kdo ji snášejí, ale těm, kdo ji působí. ₈ Almužna je dědictví a spravedlivé právo náležející chudým, které nám získal náš Pán Ježíš Kristus. ₉ A bratři, kteří pracují na jejím získávání, budou mít velkou odměnu a působí, že mají zisk a odměnu také ti, kdo almužnu dávají; neboť všechno, co lidé zanechají na světě, zahyne, ale za lásku a za almužny, které darovali, dostanou odměnu od Pána.

₁₀ A ať klidně dává jeden druhému najevo, co potřebuje, aby mu potřebné vyhledal a posloužil mu. ₁₁ Každý ať miluje a živí svého bratra, jako matka miluje a živí své dítě⁵⁹, jak mu k tomu dá Bůh [svou] milost. ₁₂ Kdo nejí, ať nevynáší soud o tom, kdo jí⁶⁰.

₁₃ Kdykoliv pak to bude nutné, ať je dovoleno všem bratřím, ať jsou kdekoliv, jíst všechna jídla, jaká mohou jíst lidé, jako Pán říká o Davidovi, který jedl předkladné chleby⁶¹, které nebylo dovoleno jíst nikomu jinému než kněžím⁶². ₁₄ A ať pamatují na to, co říká Pán: Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás onen den nezastihl znenadání; ₁₅ přijde totiž jako léčka na všechny, kdo přebývají na celé zemi⁶³. ₁₆ Podobně také v době zjevné potřeby, ať se všichni bratři postarají o své potřeby tak, jak jim k tomu Pán dá [svou] milost, neboť potřeba nemá zákon⁶⁴.

[Kap. 10. O nemocných bratřích]

₁ Pokud někdo z bratří onemocní, ať je kdekoliv, ať ho ostatní bratři neopouštějí, dokud by nebyl ustanoven jeden z bratří, nebo bude-li to nutné, více bratří, aby se o něj postarali tak, jak by chtěli, aby bylo postaráno o ně⁶⁵. ₂ Ale v případě krajní nutnosti ho mohou svěřit nějaké osobě, kterou pověří, aby ho ošetřovala v nemoci.

₃ A nemocného bratra žádám, aby za všechny milosti⁶⁶ vzdával díky Stvořiteli; a aby toužil být takový, jakým ho chce mít Pán, ať zdravý nebo nemocný, neboť všechny, které Bůh předurčil pro věčný život⁶⁷, vychovává bičem a bodcem nemoci a duchem zkroušenosti, jak Pán praví: Já kárám a trestám ty, které miluji⁶⁸. ₄ A jestli se někdo rozčílí nebo rozhněvá buď na Boha, nebo na bratry, nebo se s velkou netrpělivostí bude dožadovat léků, protože příliš touží ulehčit tělu, které má brzy zemřít a které je nepřítelem duše, od zlého mu to přišlo a je [to] tělesný⁶⁹ [člověk] a nezdá se, že by to byl jeden z bratří, protože více miluje tělo než duši.

[Kap. 11. Že se bratři nemají urážet ani zlehčovat, ale mají se navzájem milovat]

₁ Ať si všichni bratři dají pozor, aby se nepomlouvali a nepřeli se o slovíčka⁷⁰, ₂ spíše ať se snaží zachovávat mlčení, kdykoliv jim k tomu Bůh dá milost. ₃ Ať se nehádají ani mezi sebou, ani s jinými, ale ať dbají o to, aby pokorně odpovídali a říkali: Jsem služebník neužitečný⁷¹. ₄ Ať se nehněvají, neboť každý, kdo se hněvá na svého bratra, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo mu říká „blázne“, propadne pekelnému ohni⁷².

₅ Ať se navzájem milují, jak říká Pán: Toto je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás⁷³. ₆ Svou vzájemnou lásku, ať si prokazují skutky⁷⁴, jak říká apoštol: Nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy⁷⁵! ₇ A nikoho ať neurážejí⁷⁶; ₈ ať nereptají, ať nepomlouvají druhé, neboť je psáno: Klevetníci a pomlouvači jsou u Boha v nenávisti⁷⁷. ₉ Ať jsou mírní a stále projevují vlídnost ke všem lidem⁷⁸; ₁₀ ať nesoudí ani neodsuzují. ₁₁ A jak říká Pán, ať neposuzují nepatrné hříchy druhých⁷⁹, ₁₂ ale spíše s hořkostí své duše⁸⁰ ať uvažují o svých [hříších]. ₁₃ A ať se snaží vstupovat úzkou bránou⁸¹, protože Pán říká: Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji najdou!⁸²

[Kap. 12. O špatném pohledu na ženy a jejich navštěvování]

₁ Všichni bratři, ať jsou kdekoliv nebo ať jdou kamkoliv, ať si dávají pozor, aby se špatně nedívali na ženy a často je nenavštěvovali. ₂ A nikdo ať s nimi nerozmlouvá⁸³ sám⁸⁴. ₃ Kněží, když jim dávají pokání nebo jinou duchovní radu, ať s nimi mluví počestně. ₄ A vůbec nikdy žádná žena ať není od nějakého bratra přijata k poslušnosti, ale ať jí dá pouze duchovní radu a ona ať koná pokání, kde bude chtít.

₅ A my všichni se velice hlídejme a všechny své údy udržujme čisté, neboť Pán říká: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci⁸⁵. ₆ A apoštol [říká]: Cožpak nevíte, že vaše údy jsou chrámem Ducha svatého?⁸⁶; proto, kdo by znesvětil Boží chrám, toho zničí Bůh⁸⁷.

[Kap. 13. O tom, že je třeba se vyhýbat smilstvu]

₁ Kdyby se někdo z bratří z ďáblova popudu dopustil smilstva, ať je svlečen z hábitu, který svou hanebnou nepravostí ztratil, ať ho zcela odloží a z našeho řádu ať je úplně vyloučen. ₂ A potom ať koná pokání za hříchy⁸⁸.

[Kap. 14. Jak mají bratři chodit po světě]

₁ Když bratři chodí po světě, ať si nic neberou na cestu, ani měšec⁸⁹, ani mošnu, ani chléb, ani peníze⁹⁰, ani hůl⁹¹. ₂ A když vejdou do jakéhokoliv domu, ať nejprve řeknou: Pokoj tomuto domu⁹². ₃ A v tom domě ať zůstanou a jedí a pijí, co jim předloží⁹³. ₄ Ať neodporují zlému⁹⁴, ale kdo je uhodí na jednu tvář, tomu ať nastaví i druhou⁹⁵. ₅ A kdo jim bere šaty, tomu ať neodpírají ani košili⁹⁶. ₆ Ať dají každému, kdo je prosí; a kdo jim vezme, co je jejich, ať to nežádají zpět⁹⁷.

[Kap. 15. Že bratři nemají jezdit na koni]

₁ Ukládám všem svým bratřím, jak klerikům, tak laikům, ať už chodí po světě či přebývají na jednom místě, aby nijak ani u sebe, ani u nikoho jiného, ani žádným jiným způsobem nechovali žádné zvíře. ₂ Ani ať jim není dovoleno jezdit na koni, ledaže by k tomu byli donuceni nemocí nebo to bylo opravdu nutné.

[Kap. 16. O těch, kteří jdou mezi Saracény a jiné nevěřící]

₁ Pán říká: Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky! ₂ Buďte tedy opatrní jako hadi a prostí jako holubice⁹⁸. ₃ Proto kdokoliv z bratří bude z Božího vnuknutí chtít jít mezi Saracény a jiné nevěřící, ať si jde pro dovolení ke svému ministrovi a služebníkovi. ₄ Ministr ať jim dá dovolení a nestaví se proti, pokud se mu budou jevit vhodní k tomu, aby byli vysláni. Vždyť bude muset Pánu složit účty⁹⁹, jestliže v této či jiné věci bude jednat bez rozlišování.

₅ Bratři, kteří [tam] jdou, mohou mezi nimi duchovně působit dvojím způsobem. ₆ Jeden způsob je, aby nevyvolávali hádky ani spory, ale byli podřízeni každému lidskému stvoření kvůli Bohu¹⁰⁰ a vyznávali, že jsou křesťané. ₇ Druhý způsob je, že pokud uvidí, že se to líbí Pánu, budou zvěstovat slovo Boží, aby [tito] uvěřili ve všemohoucího Boha, Otce i Syna i Ducha svatého¹⁰¹, Stvořitele všeho, v Syna Vykupitele a Spasitele, a aby se dali pokřtít a stali se křesťany, neboť nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království¹⁰².

₈ Toto i ostatní, co se bude líbit Pánu, jim i jiným mohou říkat, protože Pán v evangeliu říká: Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem, který je na nebesích¹⁰³. ₉ A: Kdo by se styděl za mne a za má slova, za toho se také bude stydět Syn člověka, až přijde ve slávě své i Otcově i svatých andělů¹⁰⁴.

₁₀ A všichni bratři, ať jsou kdekoliv, ať pamatují [na to], že se darovali a dali svá těla Pánu Ježíši Kristu. ₁₁ A pro jeho lásku se mají vydávat nepřátelům viditelným i neviditelným; neboť Pán říká: Kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si¹⁰⁵ho pro život věčný¹⁰⁶. ₁₂ Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království¹⁰⁷. ₁₃ Jestliže pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás¹⁰⁸. ₁₄ A: Když vás pronásledují v jednom městě, utečte do jiného¹⁰⁹. ₁₅ Blahoslavení jste¹¹⁰, když vás lidé budou nenávidět¹¹¹ a budou o vás špatně mluvit¹¹² a budou vás pronásledovat a vyloučí vás, potupí a vaše jméno vyškrtnou jako prokleté¹¹³ a vylhaně vám budou připisovat každou špatnost kvůli mně¹¹⁴. ₁₆ Radujte se v ten den a jásejte¹¹⁵, protože máte hojnou odměnu v nebesích¹¹⁶. ₁₇ A já vám říkám, moji přátelé, nemějte z nich strach¹¹⁷, ₁₈ nechtějte se bát těch, kteří zabíjejí tělo¹¹⁸, a potom už nemají, co by ještě udělali¹¹⁹. ₁₉ Dejte pozor, nelekejte se!¹²⁰. ₂₀ Svou trpělivostí totiž zachráníte své duše¹²¹, ₂₁ a kdo vytrvá až do konce, bude spasen¹²².

[Kap. 17. O kazatelích]

₁ Žádný bratr ať nekáže v rozporu se způsobem a ustanovením svaté církve a aniž mu to bude dovoleno jeho ministrem. ₂ Ministr ať si dá pozor, aby někomu nedal dovolení bez rozlišování. ₃ Ale všichni bratři ať kážou [svými] skutky. ₄ Žádný ministr ani kazatel ať si nepřisvojuje službu bratřím nebo službu kazatelskou, ale v kteroukoliv hodinu mu to bude uloženo, ať bez jakéhokoliv odporu opustí svou službu.

₅ Proto snažně prosím v lásce, kterou je Bůh¹²³, všechny své bratry, ať kážou, modlí se nebo pracují, a to jak kleriky, tak laiky, aby se ve všem snažili být pokorní, ₆ aby se nechlubili ani se sami ze sebe neradovali ani se vnitřně nenadýmali pro dobrá slova či skutky, ani pro žádné dobro, které někdy Bůh koná nebo říká nebo působí v nich a skrze ně, podle toho, co říká Pán: Ale nechtějte se ani tak radovat z toho, že se vám podrobují duchové¹²⁴. ₇ A buďme si pevně vědomi toho, že nám patří pouze neřesti a hříchy. ₈ A více se máme radovat, když se octneme ve všelijakých zkouškách¹²⁵ a když na tomto světě pro život věčný vydržíme jakékoliv úzkosti a trápení duše i těla.

₉ My všichni, bratři, si tedy dejme pozor na každou pýchu a marnou slávu; ₁₀ vyvarujme se moudrosti tohoto světa a rozumnosti těla¹²⁶. ₁₁ Duch tělesnosti totiž chce a moc se snaží o to, aby měl slova, ale málo [se snaží] o skutky. Nehledá vnitřní a duchovní zbožnost a svatost, ₁₂ ale chce a touží mít zbožnost a svatost, která by se navenek projevovala před lidmi. ₁₃ To jsou ti, o kterých Pán říká: Amen, pravím vám, už dostali svou odměnu¹²⁷. ₁₄ Duch Páně však chce, aby tělo bylo umrtvené a přehlížené, bezcenné a opovrhované. ₁₅ A snaží se o pokoru, trpělivost, čistotu, prostotu a pravý pokoj ducha. ₁₆ A vždy a nade všechno touží po bázni Boží, po božské moudrosti a po božské lásce Otce i Syna i Ducha svatého¹²⁸.

₁₇ A všechna dobra připisujme nejvyššímu a svrchovanému Pánu Bohu, uznávejme, že všechna dobra náleží jemu, a za všechno vzdávejme díky tomu, od něhož všechna dobra pocházejí. ₁₈ A on sám, nejvyšší a svrchovaný, jediný pravý Bůh, ať má, jemu ať jsou vzdávány a on ať přijímá všechny pocty a úctu, všechny chvály a dobrořečení, všechny díky a slávu¹²⁹, ten, jemuž náleží každé dobro, který jediný je dobrý¹³⁰.

₁₉ Kdykoliv pak vidíme nebo slyšíme, že [někdo] říká nebo koná zlo nebo se rouhá Bohu, dobrořečme a dobře čiňme a chvalme Boha, který je velebený na věky¹³¹.

[Kap. 18. Jak se ministři mají spolu scházet]

₁ Každý rok se může každý ministr sejít se svými bratry, kde se jim zlíbí, o svátku sv. archanděla Michaela, aby jednali o záležitostech, které se týkají Boha. ₂ Všichni ministři, kteří jsou v zemích za mořem a za horami, ať přijdou jednou za tři roky, ostatní ministři jednou za rok na svatodušní kapitulu ke kostelu svaté Marie v Porciunkuli, ledaže ministr a služebník celého bratrstva stanoví něco jiného.

[Kap. 19. Bratři mají žít katolicky]

₁ Všichni bratři ať jsou katolíci, ať žijí a mluví katolicky. ₂ Pokud snad někdo zbloudí od katolické víry či katolického života slovem nebo skutkem a nepolepší se, ať je z našeho bratrského společenství zcela vyloučen.

₃ A všechny kleriky i všechny řeholníky považujme za [své] pány v tom, co se týká spásy duše a [co] se neodchyluje od naší řehole. Ctěme v Pánu jejich svěcení, službu i úřad.

[Kap. 20. O pokání a přijímání těla a krve našeho Pána Ježíše Krista]

₁ A moji požehnaní bratři, jak klerici, tak laici, ať vyznávají své hříchy kněžím našeho řádu. ₂ A nebudou-li moci, ať se vyznají jiným moudrým a katolickým kněžím, dobře si vědomi toho, že přijmou-li pokání a rozhřešení od kteréhokoliv katolického kněze, budou nepochybně rozhřešeni od svých hříchů, pokud se postarají, aby uložené pokání pokorně a věrně zachovali. ₃ Pokud nebudou moci právě tehdy mít kněze, ať se vyznají svému bratrovi¹³², jak říká apoštol Jakub: Vyznávejte se vzájemně ze svých hříchů¹³³. ₄ Přece však ať se pro to nepřestanou obracet na kněze, protože moc svazovat a rozvazovat¹³⁴ byla svěřena pouze kněžím.

₅ A tak kající a vyzpovídaní ať přijímají tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista s velkou pokorou a úctou, pamatujíc na to, co říká Pán: Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný¹³⁵; ₆ a: To čiňte na mou památku¹³⁶.

[Kap. 21. O chvále a povzbuzení, které mohou konat všichni bratři]

₁ Toto nebo takové povzbuzení a chválu mohou s Božím požehnáním pronášet všichni moji bratři, kdykoliv se jim zlíbí, mezi jakýmikoliv lidmi:

₂ Bojte se a ctěte, chvalte a velebte, vzdávejte díky¹³⁷ a klaňte se

Pánu Bohu všemohoucímu, trojímu a jedinému,

Otci i Synu i Duchu svatému¹³⁸,

Stvořiteli všeho.

₃ Čiňte pokání¹³⁹, neste plody hodné pokání¹⁴⁰,

protože brzy zemřeme.

₄ Dávejte a bude vám dáno¹⁴¹.

₅ Odpouštějte a bude vám odpuštěno¹⁴².

₆ Jestliže neodpustíte lidem jejich poklesky¹⁴³,

Pán vám neodpustí vaše hříchy¹⁴⁴;

vyznávejte všechny své hříchy¹⁴⁵.

₇ Blahoslavení, kdo umírají¹⁴⁶ v kajícnosti,

protože budou v nebeském království.

₈ Běda těm, kteří neumírají v kajícnosti,

protože budou dětmi ďáblovými¹⁴⁷, jehož skutky činí¹⁴⁸,

a půjdou do věčného ohně¹⁴⁹.

₉ Dejte si pozor a varujte se každého zla

a vytrvejte v dobrém až do konce.

[Kap. 22. O napomínání bratří]

₁ Věnujme všichni, bratři, pozornost tomu, co říká Pán: Milujte své nepřátele a dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí¹⁵⁰, ₂ neboť náš Pán Ježíš Kristus, v jehož šlépějích máme jít¹⁵¹, nazval svého zrádce přítelem¹⁵² a dobrovolně se vydal těm, kdo ho křižovali. ₃ Našimi přáteli jsou tedy všichni ti, kdo nám nespravedlivě působí soužení a úzkosti, hanbu a bezpráví, bolesti a muka, mučednictví i smrt; ₄ ty máme mnoho milovat, protože díky tomu, co nám působí, máme věčný život.

₅ A mějme v nenávisti své tělo s jeho neřestmi a hříchy, neboť životem podle těla nám chce ďábel vzít lásku Ježíše Krista a věčný život a sám sebe spolu se všemi [ostatními] chce zahubit v pekle. ₆ Vždyť my jsme svou vinou ohavní, bídní a protivící se dobru, ke zlu však ochotní a naklonění, jak říká Pán v evangeliu: ₇ Ze srdce pocházejí a z něho vycházejí špatné myšlenky, cizoložství, smilstvo, vraždy, krádeže, lakomství, ničemnosti, lest, necudnost, zlý pohled, křivé svědectví, rouhání, pošetilost¹⁵³. ₈ Všechna tato zla vycházejí z nitra¹⁵⁴lidského srdce a toto jsou věci, které poskvrňují člověka¹⁵⁵.

₉ Nyní však, když jsme opustili svět, nemáme dělat nic jiného, než se řídit vůlí Páně a líbit se jemu samotnému. ₁₀ Velmi si dávejme pozor, abychom nebyli půdou u cesty nebo půdou kamenitou či trnitou, jak říká Pán v evangeliu: ₁₁ Semeno je Boží slovo¹⁵⁶, ₁₂ které však padlo na kraj cesty a bylo pošlapáno¹⁵⁷, to jsou ti, kteří vyslechnou¹⁵⁸ slovo a nechápou ho¹⁵⁹. ₁₃ A hned přichází ďábel¹⁶⁰ a uchvátí, co bylo zaseto do jejich srdcí¹⁶¹, a vezme slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli spaseni¹⁶². ₁₄ Které však padlo na skalnatou půdu¹⁶³, to jsou ti, kdo když slovo slyší, hned ho s radostí¹⁶⁴ přijímají¹⁶⁵. ₁₅ Když pak pro [to] slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned se pohoršují¹⁶⁶. Ti v sobě nemají kořen, ale jsou nestálí¹⁶⁷, protože na chvilku uvěří, ale v době pokušení odpadají¹⁶⁸. ₁₆ Které však padlo do trní, to jsou ti¹⁶⁹, kteří slovo Boží slyší¹⁷⁰, ale starosti a trápení¹⁷¹ tohoto světa a záliba v bohatství¹⁷² a všelijaké jiné vzniklé touhy slovo udusí, takže zůstane bez užitku¹⁷³. ₁₇ Co však bylo do dobré půdy¹⁷⁴ zaseto¹⁷⁵, to jsou ti, kdo slovo vyslechli a uchovávají ho v dobrém a upřímném srdci¹⁷⁶, rozumí mu a s trpělivostí přinášejí užitek¹⁷⁷. ₁₈ A proto my, bratři, jak říká Pán, nechme mrtvé ať pohřbívají své mrtvé¹⁷⁸.

₁₉ Velmi se mějme na pozoru před zlobou a lstivostí satana, který chce, aby člověk neměl svou mysl a srdce u Boha. ₂₀ Proto obchází a touží uchvátit srdce člověka pod záminkou nějaké odměny nebo pomoci, aby vytěsnil slovo a přikázání Pána z paměti [člověka], a chce zaslepit lidské srdce světskými záležitostmi a starostí a přebývat v něm, ₂₁ jak říká Pán: Když nečistý duch vyjde z člověka, potuluje se po pustých a vyschlých místech¹⁷⁹ a hledá odpočinutí. ₂₂Ale nenalézá, a tak říká: Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel¹⁸⁰. ₂₃ Přijde a nalezne ho prázdný, vyčištěný a vyzdobený¹⁸¹. ₂₄ Tu jde, přibere si sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a usadí se tam. Konce toho člověka jsou horší než začátky¹⁸².

₂₅ Proto si všichni, bratři, velmi dávejme pozor, abychom pod záminkou nějaké odměny nebo díla či pomoci neztratili nebo neodvrátili svou mysl či srdce od Pána. ₂₆ Ale ve svaté lásce, kterou je Bůh¹⁸³, žádám všechny bratry, jak ministry, tak ostatní, aby odstranili každou překážku a hodili za hlavu každou starost a nepokoj a snažili se, jak jen mohou nejlépe, sloužit Pánu Bohu, milovat ho, uctívat ho a klanět se mu čistým srdcem a čistou myslí, což si on sám také nade vše přeje.

₂₇ A vždy v sobě budujme dům a příbytek pro toho¹⁸⁴, který je Pán Bůh všemohoucí, Otec i Syn i Duch svatý¹⁸⁵, jenž praví: Bděte a modlete se v každé době, abyste mohli uniknout všemu tomu zlému, co se má stát, a stanout před Synem člověka¹⁸⁶. ₂₈ A když se postavíte k modlitbě, říkejte¹⁸⁷: Otče náš, jenž jsi na nebesích¹⁸⁸. ₂₉ A uctívejme ho čistým srdcem, neboť je třeba stále se modlit a neochabovat¹⁸⁹; ₃₀ vždyť Otec si vyžaduje takové ctitele. ₃₁ Bůh je duch a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě¹⁹⁰.

₃₂ Utíkejme se k němu jako k pastýři a strážci našich duší¹⁹¹, který říká: Já jsem dobrý pastýř. Pasu své ovce a za své ovce dávám svůj život¹⁹². ₃₃Vy všichni jste bratři¹⁹³. ₃₄A nechtějte [nikoho] na zemi nazývat otcem, neboť jenom jeden je váš Otec a ten je v nebi¹⁹⁴. ₃₅Ani se nenechte nazývat učiteli, jenom jeden je váš Učitel¹⁹⁵, který je v nebi. ₃₆ Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, proste, oč chcete, a bude vám dáno¹⁹⁶. ₃₇ Kdekoli jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich¹⁹⁷. ₃₈ Hle, já jsem s vámi až do konce světa¹⁹⁸. ₃₉ Slova, která jsem vám říkal, jsou duch a jsou život¹⁹⁹. ₄₀ Já jsem cesta, pravda a život²⁰⁰.

₄₁ Uchovejme si tedy slova, život, nauku i svaté evangelium toho, který nás uznal za hodné [toho], aby za nás prosil svého Otce a aby nám vyjevil jeho jméno, když řekl: Otče, oslav své jméno²⁰¹ a oslav svého Syna, aby tvůj Syn oslavil tebe²⁰². ₄₂ Otče, zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal²⁰³; neboť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim; a oni je přijali a poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. ₄₃Já prosím za ně, ne za svět, ₄₄ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji a všechno mé je tvé²⁰⁴. ₄₅ Otče svatý, zachovej ve svém jménu ty, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my²⁰⁵. ₄₆ Toto pronáším na světě, aby v sobě měli radost. ₄₇Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. ₄₈Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od zlého²⁰⁶. ₄₉ Posvěť je pravdou. ₅₀ Tvé slovo je pravda. ₅₁ Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. ₅₂ A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.

₅₃ Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne²⁰⁷, ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a že sis je zamiloval, jako sis zamiloval mne²⁰⁸. ₅₄ Dám jim poznat tvé jméno, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich, abych i já byl v nich²⁰⁹. ₅₅ Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli tvou slávu²¹⁰ ve tvém království²¹¹. Amen.

[Kap. 23. Modlitba a díkůvzdání]

₁ Všemohoucí, nejsvětější, nejvyšší a svrchovaný Bože,

Otče svatý²¹² a spravedlivý,

Pane, Králi nebe a země²¹³,

pro tebe samého ti vzdáváme díky,

že ze své svaté vůle

a skrze svého jediného Syna spolu s Duchem svatým

stvořil jsi všechno duchovní i tělesné

a nás, vytvořené ke tvému obrazu a k tvé podobě²¹⁴,

umístil jsi do ráje²¹⁵.

₂ A my jsme svou vinou padli.

₃ A vzdáváme ti díky,

neboť jako jsi nás stvořil skrze svého Syna,

tak ze své svaté lásky, kterou sis nás zamiloval²¹⁶,

nechal jsi narodit se ze slavné vždy Panny přeblažené svaté Marie

samotného pravého Boha a pravého člověka

a chtěl jsi nás, zajatce, vykoupit skrze jeho kříž, krev a smrt.

₄ A vzdáváme ti díky za to,

že sám tvůj Syn přijde ve slávě své vznešenosti²¹⁷,

aby zlořečené, kteří nečinili pokání a tebe nepoznali,

poslal do věčného ohně²¹⁸

a všem, kteří tě poznali, uctívali tě a sloužili ti v pokání,

aby řekl: Pojďte, požehnaní mého Otce,

přijměte království, které je pro vás připraveno od počátku světa²¹⁹.

₅ A protože my všichni, ubožáci a hříšníci,

nejsme hodni vyslovit tvé jméno,

snažně prosíme, aby náš Pán Ježíš Kristus,

tvůj milovaný Syn, v němž jsi nalezl zalíbení²²⁰,

spolu se svatým Duchem Utěšitelem

vzdával ti díky za všechno, jak se tobě i jemu líbí,

[neboť] tobě vždycky ve všem vyhoví ten,

skrze něhož jsi nám tak veliké věci učinil. Aleluja.

₆ A pro tvou lásku pokorně prosíme

slavnou matku, přeblaženou Marii vždy Pannu,

blaženého Michaela, Gabriela a Rafaela,

všechny sbory blažených serafů, cherubů,

trůnů, panstev, knížat, mocností²²¹, sil, andělů, archandělů,

blaženého Jana Křtitele, Jana Evangelistu,

Petra, Pavla a blažené patriarchy, proroky,

Neviňátka, apoštoly, evangelisty, učedníky,

mučedníky, vyznavače, panny,

blaženého Eliáše a Henocha

a všechny svaté, kteří byli, budou a jsou,

aby tak, jak se ti to líbí,

za to vzdávali díky tobě,

Bohu svrchovanému a pravému, věčnému a živému,

spolu s tvým nejmilejším Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem,

i s Duchem svatým Utěšitelem

na věky věků²²².

Amen. Aleluja²²³.

₇ Pokorně žádáme a prosíme my všichni menší bratři, služebníci neužiteční²²⁴, všechny ty, kdo chtějí Pánu Bohu sloužit v rámci katolické a apoštolské církve, a všechny následující stavy: kněze, jáhny, podjáhny, akolyty, exorcisty, lektory, ostiáře²²⁵ a všechny kleriky, veškeré řeholníky a řeholnice, všechny bratry laiky i maličké, chudé a nuzné, krále a knížata, dělníky a rolníky, služebníky i pány, všechny panny, svobodné i vdané, laiky, muže i ženy, všechny děti, dospívající, mladé i staré, zdravé i nemocné, všechny malé i velké, všechny rasy, národy, kmeny i jazyky²²⁶, všechny národnosti a všechny lidi kdekoliv na zemi, kteří jsou a budou, abychom všichni vytrvali v pravé víře a v kajícnosti, neboť jinak nikdo nemůže být spasen.

₈ Všichni milujme celým srdcem, celou duší, celou myslí, vší silou²²⁷ a mocí, celým svým rozumem²²⁸ a všemi schopnostmi²²⁹, každou snahou, veškerým citem, celým nitrem, všemi touhami i vším chtěním Pána Boha²³⁰, který nám všem dal a dává celé tělo, celou duši i celý život. On nás stvořil, vykoupil a jen svým milosrdenstvím nás zachrání²³¹. On činil a činí všechno dobré nám, bídným a ubohým, zkaženým a páchnoucím, nevděčným a zlým.

₉ Proto po ničem jiném netužme,

nic jiného nechtějme,

v ničem jiném nemějme zálibu a potěšení

než v našem Stvořiteli, Spasiteli a Vykupiteli,

jediném pravém Bohu,

který je plné dobro, veškeré dobro, celé dobro,

pravé a nejvyšší dobro, který jediný je dobrý²³²,

vlídný, mírný, laskavý a milý,

který jediný je svatý, spravedlivý, pravý, svatý a přímý,

který jediný je dobrotivý, nevinný, čistý,

od něhož, skrze nějž²³³ a v němž

je všechno odpuštění, všechna milost, všechna sláva

všech kajícníků a spravedlivých,

všech blažených, kteří se společně radují v nebi.

₁₀ Ať nám v tom tedy nic nebrání, nic nás neodděluje, nic nám nepřekáží;

₁₁ my všichni, kdekoliv, na každém místě,

v každou hodinu a v každý čas,

každodenně a ustavičně,

opravdově a pokorně

věřme, v srdci uchovávejme a milujme,

ctěme, klaňme se, služme,

chvalme a dobrořečme,

oslavujme a vyvyšujme,

velebme a díky vzdávejme

nejvyššímu a svrchovanému věčnému Bohu, Trojici i Jednotě,

Otci i Synu i Duchu svatému²³⁴,

Stvořiteli všeho a Spasiteli všech,

kteří v něho věří, v něho doufají a milují toho,

který je bez počátku a bez konce,

neměnný, neviditelný, nevýslovný,

nevypověditelný, nepochopitelný, nevypátratelný²³⁵,

velebený, chvályhodný, slavný,

nade vše vyvýšený²³⁶, vznešený,

nejvyšší, milý, láskyhodný,

přitažlivý a celý nade vše vytoužený na věky.

Amen.

[Kap. 24. Závěr]

₁ Ve jménu Páně!²³⁷ Žádám všechny bratry, aby se naučili znění a smysl toho, co je v tomto životě²³⁸ pro spásu naší duše napsáno, a často si to připomínali. ₂ A prosím Boha, aby On, který je všemohoucí, trojí i jediný, požehnal všechny, kdo tomu vyučují, kdo se to učí, kdo to znají, kdo si to připomínají a jednají tak, kdykoliv opakují a dělají to, co tam pro spásu naší duše bylo napsáno; ₃ a všechny naléhavě prosím, s políbením nohou, aby [to] velmi milovali, střežili a uchovávali. ₄ A jménem všemohoucího Boha a pana papeže a pod poslušností já, bratr František, přísně přikazuji a nařizuji, aby z toho, co v tomto životě je napsáno, nikdo [nic] neubíral ani nic k tomu písemně nepřidával²³⁹ ani aby bratři neměli jinou řeholi.

₅ Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

 Další