Napomenutí a listy
Celkem se nám dochovalo deset Františkových listů. Víme ale, že jich napsal více (např. sv. Kláře, kard. Hugolinovi, br. Eliášovi a dalším). Rozdělit je můžeme do tří skupin.
a) Okružní listy, jejichž adresáty jsou lidé mimo řád. Takové listy začal psát r. 1219 a jeho aktivita v tomto směru ještě vzrostla poté, co se vrátil z Egypta. Protože mu ubývalo sil a ztrácel zrak, nemohl už tolik chodit po Itálii a hlásat evangelium. Snažil se tedy o to více oslovit co nejširší okruh lidí svými listy, jak se o tom sám zmiňuje v ListVěř 2-3. Ke konci téhož listu zdůrazňuje, za jak důležitý považuje jejich obsah a jejich šíření (ListVěř 87-88). Podobným způsobem končí také List klerikům, List vládcům lidu, První list kustodům a Slova života a spásy. Ačkoliv sám sebe nazývá služebníkem všech, je si na druhou stranu vědom svého apoštolského poslání, které neomezuje jen na křesťany – zvláště v Listě vládcům lidu se snaží oslovit všechny možné úředníky a vládce po celém světě. Rovněž se snaží zabezpečit šíření svých listů tím, že vyzývá jejich adresáty (a zvláště bratry), aby je opisovali a šířili. Zvlášť naléhavý je v tomto směru ve svém Druhém listě kustodům (4-6). Kromě chvály Boží je hlavním tématem Františkových listů úcta k Eucharistii. Té věnuje hlavně svůj List klerikům, jehož obsah byl jistě také nejdříve námětem kázání a až pak došel písemné podoby.
b) Listy určené menším bratřím jsou z větší části také listy okružní. Patří mezi ně především dva Listy kustodům, přičemž ten druhý je listem doprovodným, a jako takovému mu v rukopisné tradici nebyla věnována velká pozornost. Wadding ho přeložil ze španělštiny, což znamená, že jeho původní podoba je ztracena, ale jak myšlenky v něm obsažené, tak i jazyk odpovídají ostatním spisům sv. Františka. Dalším takovým listem je List celému Řádu, kterým se František snaží oslovit nejen přítomné, ale i všechny budoucí bratry svého Řádu. Ve v. 47-48 předpokládá, že jeho Řád bude trvat až do konce světa.
c) Soukromé dopisy. Do této skupiny by se dal zařadit také List ministrovi, i když se nepřímo dotýká všech bratří. Další dva se pro svou krátkost mohou nazývat spíše „lístky“. Jsou to List bratru Lvovi a List sv. Antonínovi.
Další specifickou kategorií jsou Napomenutí, která František pronášel (obvykle na kapitulách) a někdo (nevíme kdo) je zapsal. Pro svůj obsah jsme je spolu s Písní k povzbuzení sv. Kláry a jejích sester přiřadili k Františkovým listům, kterým jsou tato dvě díla nejblíže. Celý tento oddíl je seřazen chronologicky – nakolik to bylo možné. Do kategorie napomenutí a listů ještě tematicky náleží Požehnání svaté Kláře a jejím sestrám poslané písemně, List obyvatelům Bologne, List paní Jakubě, List francouzským bratřím, List svaté Kláře o postu a také Františkův traktát O pravé a dokonalé radosti, ale zmíněná díla nalezneme v poslední části Františkových spisů – mezi spisy tradovanými.