Modlitba před křížem
Ohledně její autenticity nejsou badatelé zajedno, ale její obsah odpovídá ostatním Františkovým spisům, proto nejsou vážné důvody k tomu, abychom ji nepovažovali za Františkovo dílo. Je to první známá modlitba sv. Františka, kterou pravděpodobně pronesl po události, která se odehrála před křížem v kostelíku sv. Damiána: Když bylo Františkovo srdce už úplně přeměněno, šel jednoho dne kolem kostela svatého Damiána, který byl skoro rozpadlý a zcela opuštěn. Veden Duchem vstoupil, aby se pomodlil. Pokorně a pln oddanosti poklekl před Ukřižovaným. A tu se mu dostalo nezvyklých osvícení a cítil se docela jinak, než když do kostela vstoupil. Za tohoto stavu k němu promluvil – je to od věků neslýcháno – obraz Ukřižovaného, jehož rty se pohybovaly. Oslovil ho jménem a pravil: »Františku, jdi a obnov můj dům, který jak vidíš, se rozpadá.« František se při těch slovech chvěl úžasem a byl jakoby u vytržení. Připravoval se uposlechnout a zcela se zaměřoval na tento úkol. Celou svou bytostí prožíval změnu, která se s ním stala (2Cel 10,1-7). Pro tuto skutečnost také svědčí úvod písaře, který ve třech nejstarších latinských rukopisech poznamenává: Slova, která se svatý František modlil před obrazem Ukřižovaného v kostele svatého Damiána, když k němu promluvil hlas z kříže: Františku, oprav můj dům atd., jsou přeložena z italštiny do latiny. Dá se předpokládat, že sv. František tuto modlitbu nesložil až před křížem, ale že postupně vznikala během jeho obrácení, tedy v letech 1205-1206, a že před křížem ji pronesl jako výraz toho, co prožíval.
Nejvyšší, slavný Bože,
osviť temnoty mého srdce
a dej mi, Pane,
pravou víru,
pevnou naději
a dokonalou lásku,
moudrost a poznání,
abych splnil tvůj svatý a pravý příkaz.