List klerikům

Obě verze tohoto listu, ve kterém se sv. František obrací ke kněžím, reagují na IV. lateránský koncil (1215) a na list Sane cum olim Honoria III. z 22. listopadu 1219, ve kterém jsou vyjmenovány nedostatky v eucharistické praxi. První verze tohoto listu byla napsána před Svatodušními svátky 1219. Jak o tom svědčí i Assiská kompilace 60,3-5 – František se neobracel jen k lidu Božímu, ale zvláště, když nacházel kostely v nepořádku, brával si místní kněze stranou a tam jim domlouval ohledně čistoty chrámu, posvátných nádob i péče o duše. Text listu byl pravděpodobně opsán přímo z autografu, tedy z originálu napsaného sv. Františkem, neboť v nejstarším rukopise se písař snažil napodobit i „Tau s hlavou“, což bylo znamení, kterým sv. František své listy často označoval. Obsah listu časem ztratil na významu, neboť ve 13. stol. došlo k velkému rozvoji eucharistické úcty. Druhá verze byla napsána po návratu sv. Františka z Východu (léto 1220) – v návaznosti na Sane cum olim, kde se papež odvolává na Boží vůli obsaženou v Písmu svatém – a vydává předpisy o eucharistické úctě. František tehdy zřejmě doplnil svůj původní list o to, co bylo obsaženo v Sane cum olim. Zatímco papež mluvil jen o eucharistické úctě, František ji neoddělitelně spojuje s úctou ke slovu Božímu. Jelikož se druhá verze listu od té první příliš neliší, jsou změny ve druhé verzi v tomto vydání zaneseny pouze do poznámek pod čarou. Charakteristické pro Františka také je, že nenapomíná jen druhé, ale i sebe. Poprvé se zde také objevuje jeho výzva k opisování listu. Že u Františkových současníků našla odezvu, to dokládá i čin mnichů ze Subiaca, kteří ho opsali spolu s dalšími důležitými dokumenty do misálu svého opatství.

₁ Uvažme, my všichni klerici, jak velký hřích a nevědomost někteří mají ve vztahu k nejsvětějšímu tělu a krvi našeho Pána Ježíše Krista, k jeho nejsvětějším jménům a napsaným slovům¹, která [jeho] tělo posvěcují². ₂ Víme, že tělo [Páně] nemůže být, pokud by dříve nebylo posvěceno slovem. ₃ Na tomto světě totiž nic nemáme a tělesně nevidíme ze samotného Nejvyššího než jen tělo a krev, jména a slova, jimiž jsme byli stvořeni a vykoupeni ze smrti do života³.

₄ Všichni ti, kdo vysluhují tato nejsvětější tajemství⁴, ať si uvědomí, a především ti, kdo nedovoleně⁵ vysluhují, jak ubohé jsou kalichy, korporály a plátna, na nichž je proměňováno jeho tělo a krev⁶. ₅ A mnozí je dávají na nevhodná místa a nechávají je tam⁷, neuctivě je přenášejí, nehodně přijímají a bez rozlišování podávají ostatním. ₆ Také po jménech [Páně] a jeho psaných slovech se někdy šlape nohama; ₇ protože [jen] z přirozenosti člověk nevnímá to, co je Boží⁸.

₈ Nepohne s námi v těchto věcech zbožná úcta, když sám dobrý Pán se vydává do našich rukou a my s ním zacházíme a každodenně ho svými ústy přijímáme? ₉ Cožpak nevíme, že musíme přijít do jeho rukou? ₁₀  Napravme se tedy ve všech těchto i jiných věcech rychle a pevně. ₁₁ Kdekoliv by bylo nejsvětější tělo našeho Pána Ježíše Krista nedovoleně umístěno a ponecháno, ať je z toho místa odstraněno a uloženo na místo vzácné a zamčeno⁹.

₁₂ Podobně i napsaná jména a slova Páně, kdekoli by se nalézala na nečistých místech, ať jsou posbírána a musí být uložena na čestném místě. ₁₃ Toto vše až do konce jsou všichni klerici zavázáni zachovávat víc než cokoliv jiného¹⁰. ₁₄ A kdo to neučiní, ať vědí¹¹, že v den soudu budou vydávat účet před naším Pánem Ježíšem Kristem¹². ₁₅ A ti, kdo opíší tento list, aby mohl být lépe zachováván, ať vědí, že jsou požehnáni od Pána Boha.

 Další