List celému Řádu

Podle toho, co tvrdí Angelo Clareno ve svém Arbor vitae crucifixae Iesu Christi (1305), byl tento list napsán v posledních letech Františkova života (1225-1226). Ve prospěch tohoto tvrzení svědčí i skutečnost, že 3. prosince 1224 vyšla papežská bula Quia populares tumultus, která dovolila bratřím sloužit mši i ve svých kostelích a oratořích, což byla pro Františka příležitost, aby i svým bratřím zdůraznil to, co již předtím kladl na srdce všem klerikům. Také tématicky tento list velmi připomíná Františkovu Závěť, kterou nadiktoval v posledních dnech svého života, zatímco styl i jazyk tohoto listu se dosti liší od ostatních Františkových spisů. Mezi hlavní témata listu náleží úcta k Písmu a k Eucharistii. Také bratřím sděluje své přání, na svou dobu neobvyklé, aby se v místě, kde přebývají, sloužila pouze jedna mše svatá, které by se účastnili všichni společně. Zároveň tím vydává svědectví o tom, že v té době už měl jeho Řád dostatek kněží a konventy, kde by se bratři mohli scházet. Nadpisy, které jsou tomuto listu dávány v rukopisech, se natolik různí, že je patrné, že si je písaři vymýšleli podle obsahu listu, a tudíž z nich nelze nic vyvozovat. Podle adresáta jmenovaného v textu je však jasné, že se nejedná o list generální kapitule (jak byl dříve nazýván), ale o list všem bratřím – i těm, kteří teprve přijdou. Závěrečná modlitba obsažená v tomto listě je zářným svědectvím Františkovy duchovní vyváženosti, ke které ho jeho vnitřní život přivedl.

₁ Ve jménu svrchované Trojice a svaté Jednoty Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

₂ Všem ctihodným a velmi milovaným bratřím, bratru A.¹, generálnímu ministrovi řádu menších bratří, svému pánu, i ostatním generálním ministrům, kteří budou po něm, všem v Kristu pokorným ministrům, kustodům a kněžím tohoto bratrského společenství, i všem prostým a poslušným bratřím, prvním i nejnovějším, ₃ bratr František, člověk bezcenný a chybující, váš velmi nepatrný služebník, [posílá] pozdrav v tom, který nás vykoupil a obmyl nás svou nejdražší krví². ₄ Když uslyšíte jeho jméno, klaňte se mu s bázní a úctou, tváří až k zemi³; Pán Ježíš Kristus, Syn Nejvyššího⁴, je jméno toho, který je požehnaný na věky⁵.

[Výzva k úctě k Bohu a k Eucharistii]

₅ Slyšte, páni synové a bratři moji, a pozorně vyslechněte mou řeč⁶. ₆ Nakloňte ucho⁷ svého srdce a poslechněte hlas Syna Božího. ₇ Zachovávejte celým svým srdcem jeho přikázání a jeho rady plňte s dokonalou myslí. ₈ Chvalte ho, neboť je dobrý⁸ a vyvyšujte ho svými skutky⁹, ₉ neboť proto vás poslal¹⁰ do celého světa, abyste slovem i skutkem vydávali svědectví jeho hlasu a abyste všem dali poznat, že [nikdo] není všemohoucí kromě něho¹¹. ₁₀ V kázni a svaté poslušnosti vytrvejte¹², a co jste mu s dobrým a pevným předsevzetím slíbili, splňte. ₁₁ Pán Bůh s námi jedná jako se svými syny¹³.

₁₂ Proto také snažně prosím vás všechny, bratři, s políbením nohou a s tou láskou, jaké jsem schopen, abyste veškerou úctu a všechnu čest, jak jen budete moci, prokazovali nejsvětějšímu tělu a krvi našeho Pána Ježíše Krista, ₁₃ ve kterém nachází pokoj a smíření se všemohoucím Bohem vše, co je na nebi i na zemi¹⁴.

[Vznešenost kněžské služby]

₁₄ Žádám také v Pánu všechny své bratry kněze, kteří jsou a kteří budou a touží být kněžími Nejvyššího, aby kdykoliv budou chtít sloužit mši, čistí, čistě a s úctou přinášeli pravou oběť nejsvětějšího těla a krve našeho Pána Ježíše Krista, se svatým a čistým úmyslem, ne pro nějakou pozemskou věc ani ze strachu z nějakého člověka nebo z lásky k němu, aby se zalíbili lidem¹⁵; ₁₅ ale všechna vůle, nakolik jí milost pomáhá, ať se zaměřuje na Boha, jen jemu jedinému jako svrchovanému Pánu ať se touží líbit, protože on sám tam působí, jak se jemu líbí. ₁₆ Tak to i sám říká: To čiňte na mou památku¹⁶. Pokud někdo bude konat jinak, stává se zrádcem Jidášem a proviňuje se proti tělu a krvi Páně¹⁷.

₁₇ Rozpomeňte se, moji bratři kněží, co je napsáno o Mojžíšově zákoně, který když někdo překročil i ve věcech těla, bez jakéhokoliv slitování z rozhodnutí Páně umíral¹⁸. ₁₈ Oč větší a hroznější trest si zaslouží ten, kdo by šlapal po Božím Synu, kdo by pokládal za něco všedního krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a kdo by se posmíval Duchu milosti¹⁹. ₁₉ Vždyť tak člověk přehlíží, poskvrňuje a pošlapává Božího Beránka, když jak říká apoštol, nerozlišuje²⁰ a nerozeznává svatý chléb Kristův od jiných pokrmů či skutků nebo ho i nehodně jí, nebo i kdyby byl hoden, marně a nerad ho jí, jak říká Pán skrze proroka: Zlořečený člověk, který Boží dílo koná podvodně²¹. ₂₀ A kněze, kteří si toto nechtějí vzít k srdci, v pravdě odsuzuje, když říká: Prokleji vaše žehnání²².

₂₁ Slyšte, bratři moji: Jestliže blahoslavená Panna je tak uctívána, jak je toho hodna, že ho nosila v nejsvětějším lůně; jestliže blahoslavený Křtitel se zachvěl a neodvážil se dotknout svaté Boží hlavy; jestliže se ctí hrob, v němž po určitý čas ležel; ₂₂ jak svatý, spravedlivý a [toho] hodný musí být ten, který se rukama dotýká²³, srdcem i ústy přijímá a druhým k přijímání podává již ne toho, kdo má zemřít, ale toho, kdo je na věky vítězný a slavný a na něhož touží patřit i andělé²⁴.

₂₃ Pohleďte na svou důstojnost, bratři kněží, a buďte svatí, neboť on je svatý²⁵. ₂₄ A jako pro tuto službu vás nade všechny poctil Pán Bůh, tak i vy ho milujte, uctívejte a velebte nade všechny. ₂₅ Je to velká bída a bídná slabost, když ho takto přítomného máte, a vy se staráte o něco jiného na tomto světě. ₂₆ Každý člověk ať se chvěje, celý svět ať se třese a nebe ať jásá, když na oltáři v rukou kněze je Kristus, Syn Boha živého²⁶! ₂₇ Jak obdivuhodná vysokost a úžasná důstojnost! Jak vznešená pokora! Jak pokorná vznešenost, s níž Pán veškerenstva, Bůh a Syn Boží, tak se ponižuje, že se pro naši spásu skrývá v nepatrné způsobě chleba! ₂₈ Pohleďte, bratři, na Boží pokoru a vylévejte před ním svá srdce²⁷; pokořte se i vy, aby vás povýšil²⁸. ₂₉ Proto si nic ze sebe neponechávejte pro sebe, aby vás celé přijal ten, který se vám celý vydává.

[O jediné mši v bratrském společenství]

₃₀ Proto vás v Pánu napomínám a vybízím, aby se v místech, kde přebývají bratři, sloužila pouze jedna mše za den po způsobu svaté církve²⁹. ₃₁ Pokud bude na tom místě více kněží, ať se z lásky k lásce jeden spokojí s nasloucháním celebraci druhého kněze; ₃₂ vždyť přítomné i nepřítomné, kteří jsou toho hodni, naplňuje Pán Ježíš Kristus. ₃₃ On, i když je vidět, že je na více místech, přece zůstává nerozdělený a nezná žádného umenšení, ale všude [je jen] jeden; a jak se jemu líbí, působí spolu s Pánem Bohem Otcem a Duchem svatým Utěšitelem na věky věků. Amen.

[O úctě k Písmu svatému]

₃₄ A protože kdo je z Boha, slovo Boží slyší³⁰, musíme především my, kteří jsme Boží službou zvlášť pověřeni³¹, nejenom poslouchat a činit, co říká Bůh, ale proto, aby do nás pronikla velikost našeho Stvořitele a naše podřízenost jemu, musíme také střežit nádoby i ostatní liturgické knihy, které obsahují jeho svatá slova. ₃₅ Proto napomínám všechny své bratry a v Kristu je povzbuzuji, aby kdekoliv snad najdou napsaná Boží slova, aby s nimi, jak jen mohou, uctivě zacházeli, ₃₆ a pokud to záleží na nich, nejsou-li dobře uložena nebo leží-li nedůstojně na nějakém místě poházená, aby je posbírali a uložili, [a tím] projevili úctu k výrokům Páně, které pronesl. ₃₇ Mnohé je totiž posvěceno Božím slovem³² a v síle Kristových slov se uskutečňuje svátost oltářní.

[Vyznání světce]

₃₈ Vyznávám dále Pánu Bohu, Otci i Synu i Duchu svatému, blažené Marii navěky Panně a všem svatým v nebi i na zemi, bratru H., ministrovi naší řehole, jako svému ctihodnému pánu, kněžím našeho řádu i všem ostatním svým požehnaným bratřím všechny své hříchy. ₃₉ V mnohém jsem chyboval svou těžkou vinou, zvláště tím, že jsem nezachovával Řeholi, kterou jsem Pánu slíbil, ani oficium jsem neříkal tak, jak předpisuje Řehole, ať z nedbalosti nebo kvůli své nemoci nebo proto, že jsem neznalý a nevzdělaný³³.

[O Řeholi a oficiu]

₄₀ Proto pro všechno prosím, jak mohu, bratra H., svého pána, generálního ministra, aby se postaral, aby Řehole byla všemi bez porušení zachovávána; ₄₁ a aby klerici říkali oficium před Bohem se zbožností a nesoustředili se na melodii hlasu, ale na souzvuk mysli, aby se hlas shodoval s myslí, mysl pak aby se shodovala s Bohem, ₄₂ aby se mohli čistotou srdce líbit Bohu a ne aby svůdností hlasu obluzovali sluch lidí. ₄₃ Já pak slibuji, že tato [ustanovení] budu pevně zachovávat, jak mi Bůh dá milost; a bratřím, kteří jsou se mnou, sdělím, aby je zachovávali, co se týče oficia i dalších ustanovení Řehole.

₄₄ Všechny pak bratry, kteří by to zachovávat nechtěli, nepovažuji ani za katolíky, ani za své bratry; nechci je vidět ani s nimi mluvit, dokud neučiní pokání. ₄₅ To říkám i o všech ostatních, kteří se toulají a nedbají na kázeň řehole; ₄₆ protože náš Pán Ježíš Kristus položil svůj život, aby neztra til poslušnost vůči nejsvětějšímu Otci.

₄₇ Já, bratr František, člověk neužitečný a nehodné stvoření Pána Boha, říkám kvůli Pánu Ježíši Kristu bratru H., ministrovi celého našeho Řádu, a všem generálním ministrům, kteří budou po něm, i ostatním bratřím kustodům a kvardiánům, kteří jsou a kteří budou, aby tento list u sebe měli, aby [podle] něj jednali a pečlivě ho uchovávali. ₄₈ A snažně je prosím, aby to, co v něm je napsáno, bedlivě střežili a horlivě se starali, aby to bylo zachováváno podle vůle všemohoucího Boha, nyní i vždycky, dokud bude tento svět.

₄₉ Buďte požehnáni od Pána³⁴, kdo tak budete činit, a Pán ať je s vámi na věky. Amen.

[Modlitba]

₅₀ Všemohoucí, věčný, spravedlivý a milosrdný Bože, dej nám ubohým, abychom kvůli tobě samotnému konali to, co víme, že chceš, a vždy chtěli to, co se ti líbí, ₅₁ abychom vnitřně očištěni, vnitřně osvíceni a ohněm svatého Ducha zapáleni mohli jít ve šlépějích³⁵ tvého milovaného Syna, našeho Pána Ježíše Krista, ₅₂ a jen tvou milostí mohli dojít k tobě, Nejvyšší, který v dokonalé Trojici a prosté Jednotě žiješ a kraluješ a jsi oslavován, všemohoucí Bože, po všechny věky věků. Amen.

 Další