III. kapitola

Jak Pán nejprve navštívil jeho nitro podivuhodnou sladkostí a jak její silou, modlitbou, almužnami a láskou k chudobě začal konat pokroky v pohrdání sebou i všemi marnostmi

7. ₁ Když se tedy vrátil do Assisi, byl jednoho večera zvolen svými druhy za vůdce, aby utrácel podle své vůle. ₂ Dal proto tehdy připravit nákladnou hostinu, jako už mnohokrát.

₃ Po večeři, když vyšli z domu, ho jeho druhové předešli, procházeli městem a zpívali, on však šel vzadu s holí v ruce jako pán a nezpíval, ale usilovně přemýšlel. ₄ A hle, znenadání ho navštívil Pán. Jeho nitro naplnila taková sladkost, že se nemohl ani pohnout, ani promluvit. Nic jiného nemohl ani slyšet, ani vnímat, než onu sladkost, která ho tak odcizila od tělesného cítění, že, jak sám později řekl, kdyby byl tehdy bez příčiny rozřezán, nemohl by se hnout z místa.

₅ Když se pak jeho druhové ohlédli nazpět a viděli, že je od nich tak daleko, vrátili se k němu a s bázní pozorovali, že se téměř změnil v jiného člověka¹. ₆ A ptali se ho: „O čem jsi přemýšlel, že jsi nešel za námi? Snad jsi nepřemýšlel o tom, že se oženíš?“ ₇ On jim hned odpověděl: „Máte pravdu, přemýšlel jsem, že se ožením se vznešenější, bohatší a krásnější nevěstou, než jakou jste kdy viděli.“ ₈Vysmáli se mu_². On však to neřekl sám od sebe, ale z Božího vnuknutí, neboť jeho pravou nevěstou se stala zbožnost, která byla nad jiné vznešenější, bohatší a chudobou krásnější.

8. ₁ Od toho okamžiku začal u sebe znevažovat to, co dříve míval v lásce, a pohrdat tím, třebaže ne ještě zcela, protože dosud nebyl naprosto odpoután od marnosti světa. ₂ Pozvolna se však odtahoval od světského shonu, usiloval uchovat ve svém nitru Ježíše Krista, perlu, kterou toužil koupit prodejem všeho³; proto se skrýval před očima posměváčků a často, téměř každý den, odcházel do ústraní, aby se modlil. ₃ K tomu všemu byl pobízen sladkostí, která se ho jako první dotýkala a která ho častěji navštěvovala, aby ho z ulic a jiných veřejných míst popohnala k modlitbě.

₄ Třebaže již byl dobrodincem chudých, rozhodl se tehdy ve svém srdci pevněji, že už více neodepře žádnému chudákovi almužnu, jestliže ho bude prosit pro Boha, a že bude almužnu dávat velkodušněji a bohatěji. ₅ Proto vždy, kdykoli ho nějaký chudák o něco žádal mimo domov, snažil se, jestliže mohl, postarat se o něho penězi. ₆ Když peníze neměl, dával mu vlněnou pásku nebo řemen, aby chudého nepropustil s prázdnou⁴. ₇ A jestliže žádnou z těch věcí neměl, šel na nějaké skryté místo, tam se vysvlékl z košile a chudého tam tajně poslal, aby si to kvůli Bohu vzal. ₈ Kupoval také věci, které se hodily k výzdobě kostela, a ty ještě skrytěji posílal chudým kněžím.

9. ₁ Když za nepřítomnosti svého otce přebýval doma, dal na stůl tolik chleba, třebaže tam byl jen on a jeho matka, jako by připravil stůl pro celou rodinu. ₂ Když se ho pak matka ptala, proč dal na stůl tolik chleba, odpověděl jí, že ho připravil, aby byl dán jako almužna chudým, protože se rozhodl, že udělí almužnu každému, kdo ho o ni poprosí⁵ kvůli Bohu. ₃ Matka, protože ho milovala více než ostatní syny, to přehlížela, a když pozorovala, co se s ním děje, obdivovala ho ve svém srdci více než ostatní.

₄ Tak jako měl ve zvyku věnovat své srdce návštěvám u přátel, když ho zvali, a byl tak připoután k jejich společnosti, že mnohokráte vstal od jídla, i když pojedl málo, a zanechal své rodiče zarmoucené svým nezřízeným odchodem, ₅ tak i nyní měl celé své srdce zaměřené k tomu, jak by jen viděl a slyšel chudé, kterým by mohl udělit almužnu.

10. ₁ Boží milostí byl tak proměněn, že třebaže byl ještě ve světském šatu, toužil být v nějakém městě, kde by nikým nepoznán mohl svléknout své šaty a obléci si šaty vyměněné s nějakým chudákem a zkusit prosit o almužnu pro lásku Boží.

₂ Stalo se, že v té době dorazil do Říma, kam konal pouť. ₃ Když vstoupil do chrámu svatého Petra, zpozoroval, jak skrovné byly dary některých lidí, a řekl si: „Když má být kníže apoštolů slavně uctíván, proč tito dávají tak malé dary v kostele, kde odpočívá jeho tělo?“ ₄ A tak s velkou horlivostí vsunul ruku do brašny a vytáhl ji plnou peněz, které vhodil otvorem v oltáři, a vyvolal takový zvuk, že všichni kolemstojící se velmi podivovali nad velikostí daru.

₅ Když vyšel před dveře kostela, kde bylo mnoho chudáků, kteří prosili o almužnu⁶, tajně výměnou s jedním chudým člověkem přijal jeho šaty, ty své odložil a oblékl si jeho. ₆ A tak stál na schodech kostela s ostatními chudými a francouzsky prosil o almužnu, protože rád mluvil francouzským jazykem, i když jím správně mluvit neuměl.

₇ Později pak, když zmíněné šaty vysvlékl a oblékl si svoje, vrátil se do Assisi a začal prosit Pána, aby řídil jeho cestu. ₈ Nikomu neodhalil své tajemství, ani v této věci neužíval něčí rady, jen rady samotného Boha, který začal jeho cestu vést. Někdy se také radil s assiským biskupem, protože v té době neměl nikdo pravou chudobu, po které nade všechno na světě toužil a pro kterou chtěl žít i zemřít.

 Další