XII. kapitola

Jak šel blažený František s jedenácti druhy na papežský dvůr, aby papeži oznámil svůj záměr a nechal si potvrdit řeholi, kterou napsal

46. ₁ Blažený František, když viděl, že Pán rozmnožil jeho bratry počtem i zásluhami, že jich je již dvanáct mužů naprosto stejně smýšlejících, řekl těm jedenácti, dvanáctým byl totiž on sám – jejich vůdce a otec: „Vidím, bratři, že Pán si přeje milostivě rozmnožit naše společenství. ₂ Pojďme tedy k naší matce, svaté římské církvi, a oznamme nejvyššímu veleknězi, co Pán skrze nás začal konat, abychom pokračovali podle jeho vůle a příkazu v tom, co jsme začali.“

₃ Protože se ostatním bratřím otcovo slovo zalíbilo, vydali se hned na cestu na papežskou kurii, a on jim ještě řekl: ₄ „Zvolme si jednoho z nás naším vůdcem a mějme ho jako zástupce Ježíše Krista. A kdekoli se mu zachce odbočit, odbočíme, a když bude chtít odpočívat, tam si odpočineme.“ ₅ Tak zvolili bratra Bernarda, prvního po blaženém Františkovi, a to, co otec řekl, zachovávali.

₆ Kráčeli tedy s radostí a pronášeli slova Páně. Neodvažovali se mluvit o ničem jiném, co by nesměřovalo ke chvále a slávě Boží a co by nebylo k užitku duše. Často se také věnovali modlitbě. ₇ A Pán se jim vždy postaral o přístřeší a obstaral i vše potřebné.

47. ₁ Když dorazili do Říma, nalezli tam biskupa města Assisi a ten je s nesmírnou radostí přijal. Biskup totiž choval k blaženému Františkovi a k jeho bratřím zvláštní náklonnost. ₂ Protože však neznal důvod jejich příchodu, začal se znepokojovat a obávat, aby nechtěli opustit svůj rodný kraj, kde Pán skrze ně začal konat podivuhodné věci. ₃ Velmi ho totiž těšilo, že má ve svém biskupství takové muže, od jejichž života a chování může očekávat veliké věci. ₄ Když se však dozvěděl příčinu [jejich příchodu] a pochopil jejich záměr, velice se zaradoval a přislíbil jim k tomu svoji radu a pomoc.

₅ Onen biskup znal jednoho kardinála, biskupa sabinského, který se jmenoval Jan od Svatého Pavla. Byl to muž vskutku plný Boží milosti, který velice miloval Boží služebníky. ₆ Biskup s ním již dříve mluvil a vyprávěl mu o životě blaženého Františka a jeho bratří. Proto kardinál zatoužil poznat Božího muže i několik jeho bratří.

₇ Když uslyšel, že jsou v Římě, dal pro ně poslat a přijal je s velikou úctou a láskou.

48. ₁ Zůstali s ním po několik dní a tak ho povzbuzovali svatými řečmi a příklady, že se přesvědčil, jak z jejich skutků září to, co o nich slyšel. Pokorně a zbožně se doporučoval do jejich modliteb a také je požádal o zvláštní milost, že si totiž přál být od té chvíle pokládán za jednoho z bratří. ₂ Když se pak blaženého Františka zeptal, proč přišel, a vyslechl celý jeho záměr a úmysl, nabídl se mu za prostředníka u papežské kurie.

₃ Jmenovaný kardinál tedy přišel na kurii a řekl panu papeži Inocenci III.: „Nalezl jsem muže nejvyšší dokonalosti, který chce žít podle svatého evangelia a ve všem zachovávat evangelní dokonalost. Věřím, že skrze něho si Pán přeje obnovit víru svaté církve po celém světě.“ ₄ Když to pan papež uslyšel, velice se podivil a onomu kardinálovi uložil, aby blaženého Františka přivedl s sebou.

49. ₁ Následujícího dne byl muž Boží řečeným kardinálem představen nejvyššímu veleknězi, kterému odhalil celý svůj svatý záměr. ₂ Sám papež, protože byl nadán darem zvláštního rozlišování, se světcovým záměrem náležitým způsobem souhlasil. Povzbudil pak v mnohém jeho i bratry, požehnal jim a řekl: „Jděte s Pánem, bratři, a hlásejte pokání všem lidem, jak si vás k tomu on sám povede. ₃ Až vás všemohoucí Bůh rozmnoží počtem a milostí, oznamte nám to, a my vám povolíme více a bez obav vám svěříme i věci důležitější.“

₄ Pan papež se však chtěl dozvědět, zda je Boží vůlí, co potvrdil a povolil, proto dříve než světec od něho odešel, řekl jemu a jeho druhům: ₅ „Synáčkové naši, váš život se nám zdá příliš tvrdý a přísný. Třebaže jsme přesvědčeni, že o vás pro vaši horlivost není třeba pochybovat, musíme však myslet na ty, kteří přijdou po vás, aby jim takový život nepřipadal příliš drsný.“ ₆ Když však viděl, že jsou ve víře stálí a že kotvu naděje pevně zachytili v Kristu, takže se nedají od své horlivosti odradit, řekl blaženému Františkovi: ₇ „Synu, jdi a pros Boha, aby ti zjevil, jestli to, oč žádáte, pochází z jeho vůle, abychom i my poznali vůli Páně a tvé přání schválili.“

50. ₁ Světec Boží se tedy modlil, jak mu poradil pan papež, a tu k němu Pán promluvil v duchu prostřednictvím podobenství, když mu řekl: „Na poušti žila jedna chudičká a krásná žena, kterou velký král miloval pro její krásu a zatoužil se s ní oženit, protože se domníval, že s ní zplodí krásné syny. ₂ Když s ní uzavřel a naplnil manželství, narodilo se mu mnoho synů. Když dospěli, matka jim řekla: »Nestyďte se, synové, vždyť jste synové krále. ₃ Běžte tedy k jeho dvoru a on vám obstará všechno potřebné.« ₄ Jakmile přišli ke králi, podivil se král nad jejich krásou a poznal, že se mu podobají; zeptal se jich proto: »Čí jste synové?« ₅ Když mu odpověděli, že jsou syny chudičké ženy, která žije na poušti, král je s velikou radostí objal a řekl jim: »Nebojte se¹, vždyť jste moji synové. 6 Jestliže se tedy z mého stolu živí i cizí lidé, tím spíše vy, kteří jste mými legitimními syny.« ₇ A hned zmíněné ženě vzkázal, aby poslala všechny jeho syny, aby je živil na svém dvoře.“

₈ Poté, co se blaženému Františkovi dostalo při modlitbě takového vidění, světec pochopil, že tou chudičkou ženou je on.

51. ₁ Když dokončil modlitbu, ohlásil se u papeže a po pořádku mu vylíčil podobenství, které mu Pán ukázal. ₂ Řekl: „Já jsem, pane, ona chudičká žena, kterou si Pán zamiloval a kterou ozdobil svým milosrdenstvím a s níž se mu zlíbilo zplodit legitimní syny. ₃ Král králů mi také řekl, že se postará o všechny syny, které zplodí skrze mne, protože jestliže živí cizí, tím spíše musí živit i vlastní. ₄ Jestliže tedy Bůh dává hříšníkům časné statky, neboť z lásky sytí své děti, oč více udělí mužům žijícím podle evangelia, kteří si to zaslouží.“

₅ Když to papež vyslechl, velmi se podivil, a to zvláště proto, že dříve než blažený František přišel, ve snu viděl, jak Lateránský kostel svatého Jana hrozí zřícením a jak jakýsi řeholník, maličký a hodný opovržení, jej podpírá tím, že ho nese na zádech. ₆ Probudil se proto ohromený a se strachem, aby správně a moudře posoudil, co mělo toto vidění znamenat. ₇ Avšak za několik dní, když k němu přišel blažený František, aby mu, jak už bylo řečeno, vyložil svůj záměr a požádal ho o potvrzení řehole, kterou sepsal velmi prostými slovy² za použití výroků svatého evangelia, k jehož dokonalosti cele přilnul, ₈ uviděl v něm pan papež onu vroucnost v Boží službě a vzpomněl si na své vidění a na člověka, který mu v něm byl ukázán. Proto si v duchu řekl: „To je skutečně onen řeholník a světec, skrze kterého bude církev Boží pozvednuta a upevněna.“

₉ A tak ho objal a sepsanou řeholi mu schválil. ₁₀ Jemu i jeho bratřím dal také dovolení kázat pokání, a to tak, že ti, kteří půjdou kázat, obdrží dovolení od blaženého Františka. ₁₁ A to také později schválil na konzistoři.

52. ₁ Když bylo toto všechno dovoleno, vzdal blažený František díky Bohu a na kolenou pokorně a zbožně slíbil panu papeži poslušnost a úctu. ₂ Také ostatní bratři podle nařízení pana papeže stejným způsobem slíbili blaženému Františkovi poslušnost a úctu. ₃ Poté, co přijali papežovo požehnání a navštívili prahy apoštolů, přijal blažený František a ostatních jedenáct bratří tonzuru, o což se postaral jmenovaný kardinál, protože si přál, aby se všech dvanáct stalo kleriky.

53. ₁ Muž Boží s ostatními bratry pak opustil Řím a vydal se do světa. Žasl, že svého přání dosáhl tak snadno, a den ze dne rostl v naději a v důvěře ve Spasitele, který mu ukazoval ve svatých zjeveních to, co se později stalo. ₂ Neboť dříve než dosáhl výše zmíněného, zdálo se mu jedné noci, když spal, že kráčí po jakési cestě, u které stál velmi urostlý, krásný, statný a košatý strom³. ₃ Když se k němu přiblížil a zastavil se pod ním, aby obdivoval jeho výšku a krásu, náhle i světec vyrostl do takové výše, že se dotýkal vrcholku stromu a velmi snadno ho ohnul až k zemi. ₄ To se pak doopravdy stalo, když se pan Inocenc, který ve světě byl vznešeným, krásným a statným stromem, tak laskavě sklonil k jeho žádosti a přání.

 Další