II. kapitola

Jak byl zajat v Perugii a o dvou viděních, která měl, když se chtěl stát vojákem

4. 1 V době, kdy Assisi bylo ve válce s Perugií, byl František s mnoha svými spoluobčany chycen a uvězněn v Perugii, a i přes svůj původ byl umístěn do vězení společně s rytíři, protože se choval ušlechtile.

₂ Jednoho dne však byli jeho spoluzajatci smutní, ale on sám, jelikož byl od přirozenosti veselý a radostný, se nezdál smutným, ale jaksi veselým. ₃ Jeden z jeho druhů ho proto pokáral, že se chová jako blázen, když se raduje, i když je zavřen v žaláři. ₄ Na to mu František svižně odpověděl: „Co si to o mě myslíte? Jednou budu po celém světě uctíván.“ ₅ A když jeden z rytířů, ke kterým byl přiřazen, urazil jednoho ze spoluvězňů, a ostatní s ním proto nechtěli nic mít, neodepřel mu své společenství jediný František, který k podobnému jednání vybízel i ostatní.

₆ Po roce byl uzavřen mír mezi uvedenými městy a František se se svými spoluzajatci vrátil do Assisi.

5. ₁ O několik let později si jeden urozený muž z Assisi připravoval vojenskou výstroj, aby se vydal do Apulie, kde by rozmnožil svůj majetek i slávu. ₂ Když se o tom doslechl František, zatoužil jít s ním, a aby se u jednoho knížete, jménem Gentile, stal rytířem, dal si připravit zbroj, jak jen mohl nádhernou, protože oč byl majetkem chudší než jeho spoluobčan, o to byl schopnější v rozhazování.

₃ Jedné noci tedy, když se cele oddal myšlence uskutečnit to a rozněcoval se touhou vyrazit, navštívil ho Pán, který ho, toužícího po slávě, ve vidění lákal a vyvyšoval až na vrchol slávy. ₄ Když totiž té noci spal, zjevil se mu někdo, kdo ho volal jménem a vedl ho do nádherného paláce překrásné nevěsty, plného vojenských zbraní, zářivých štítů, ostatní zbroje zavěšené na zdech, které dávaly tušit vojenskou slávu. ₅ A on, když se velmi radoval a tiše se podivoval nad tím, co to znamená, zeptal se, komu patří tyto zbraně zářící takovým jasem a tento tak nádherný palác. 6 A bylo mu řečeno, že toto všechno i s palácem patří jemu a jeho rytířům.

₇ Když se ráno probudil, s radostným duchem vstal a smýšlel světsky, jako ten, kdo dosud plně neokusil ducha Páně, že totiž se mu jistě v jeho záměru bude velice dařit, a vidění pokládal za předzvěst velikého úspěchu. Rozhodl se tedy vydat se na cestu do Apulie, aby se stal rytířem u zmíněného hraběte. ₈ Jevil se vskutku o tolik radostnějším, že se tomu mnozí divili, a když se ho ptali, odkud se bere jeho radost, odpovídal: „Vím, že se stanu velkým knížetem.“

6. ₁ Přesto jakési znamení velké ušlechtilosti a vznešenosti předcházelo ono výše zmíněné vidění přesně o jeden den, a je možné věřit tomu, že bylo nemalou příležitostí k samotnému vidění.

₂ Neboť všechny své šaty, které si nedávno nechal pečlivě a draze ušít, týž den daroval jakémusi chudému rytíři. ₃ Když se tedy odhodlal k cestě a přišel do Spoleta, aby odtamtud pokračoval do Apulie, začal být poněkud nemocný. ₄  A když se přestal zcela starat o svoji cestu a oddal se spánku, uslyšel v polospánku někoho, kdo se ho ptal, čeho chce dosáhnout. ₅ Když mu František vyjevil celý svůj záměr, onen dodal: „Kdo ti může dát více? Pán, nebo sluha¹?“ ₆ A poté, co odpověděl: „Pán“, opět mu řekl: „Proč tedy opouštíš pána kvůli služebníkovi a knížete kvůli poddanému²?“ ₇ Na to František řekl: „Pane, co chceš, abych učinil³?“ ₈ „Vrať se domů⁴,“ pravil hlas, „a tam ti bude řečeno, co máš dělat⁵. Neboť vidění, které jsi měl, je třeba chápat jinak.“

₉ Jakmile se probudil, začal o tomto vidění velmi usilovně přemýšlet. ₁₀ A jako při prvním vidění byl zcela bez sebe pro velikou radost a očekávání časného bohatství, ₁₁ tak se i při tomto cele usebral, obdivoval jeho sílu a přemýšlel tak usilovně, že té noci nemohl ani usnout.

₁₂ Když se rozednilo, spěšně se vracel do Assisi a plný veselí a radosti očekával vůli Boží, kterou mu on zjeví, a radu ke své spáse, která mu bude od něho dána. ₁₃ Tehdy již změnil smýšlení, odmítl jet do Apulie a přál si jednat ve shodě s Boží vůlí.

 Další