VIII. kapitola

Jak poté, co vyslechl a pochopil Kristovy rady v evangeliu, ihned změnil vnější šat a oblékl nový šat dokonalosti uvnitř i navenek

25. ₁ Když již blažený František dokončil opravu kostela svatého Damiána, nosil poustevnický oděv, v ruce hůl, na nohou měl obuv a přepásán byl řemenem. ₂ Avšak jednou při slavení mše svaté slyšel, co řekl Kristus učedníkům, když byli posláni, aby kázali. Tedy, aby si nebrali na cestu zlato ani stříbro, ani vak, ani mošnu, ani chléb, ani hůl. Aby neměli ani opánky, ani dvoje šaty¹. ₃ Když tomu pak díky onomu knězi ještě jasněji porozuměl, byl naplněn nevypověditelnou radostí a řekl: „To je to, co toužím konat ze všech sil.“

₄ To, co si z evangelia zapamatoval, se pak snažil s radostí uskutečnit. Hned se vzdal toho, co měl dvakrát, a od té doby nepoužíval ani hůl, ani opánky, ani vak nebo mošnu. ₅ Zhotovil si velmi ubohý a nevzhledný oděv, odhodil řemen a opásal se provazem. ₆ Jelikož měl v srdci velikou starost, jak by využil nové milosti těchto slov, aby přinesla užitek, začal z Božího vnuknutí žít jako hlasatel evangelní dokonalosti a veřejně hlásat prostými slovy pokání². ₇ Jeho slova však nebyla prázdná nebo hodná výsměchu, ale byla plná síly Ducha svatého³, pronikala hlubiny srdce a mocně strhovala posluchače k úžasu.

26. 1 Jak on sám později dosvědčil, naučil se ze zjevení Božího tomuto pozdravu, totiž: „Pán ať tě obdaří pokojem⁴!“ ₂ A tak při každém svém kázání zvěstoval lidu pokoj a takto ho napočátku kázání zdravil.

₃ A jistě je podivuhodné, což ohledně tohoto pozdravu nelze připustit bez zázraku, že ještě před svým obrácením měl předchůdce, který často procházel Assisi a zdravil tímto způsobem: „Pokoj a dobro! Pokoj a dobro⁵!“ ₄ O něm se pevně věřilo, že jako Jan předem ohlašoval Krista a přestal kázat, když začal Kristus, tak i on jako druhý Jan předešel v hlásání pokoje blaženého Františka a po jeho příchodu se již více neobjevil.

₅ Boží muž František, naplněn prorockým duchem, po způsobu proroků hned po svém zmíněném předchůdci zvěstoval pokoj a hlásal spásu⁶. A jeho spásonosnými napomenutími, docházeli pravého pokoje mnozí, kteří byli s Kristem znesvářeni a od spásy daleko.

27. ₁ Jakmile byla mnohým známa pravdivost prosté nauky i života blaženého Františka, začali někteří muži dva roky po jeho obrácení konat pokání podle jeho příkladu. Opustili všechno a oděvem i životem s ním byli spojeni. Jako první z nich přišel svaté paměti⁷ bratr Bernard.

₂ Ten, když pozoroval vytrvalost a nadšení blaženého Františka v Boží službě, jak s velkou námahou opravoval poničené kostely a jak přísný vedl život, navíc věděl, jak změkčile žil ve světě, rozhodl se ve svém srdci, že rozdá chudým vše, co má, a pevně k němu přilne životem i oděvem.

₃ Jednoho dne tedy přišel tajně za Božím mužem, odhalil mu svůj záměr a dohodl se s ním, že toho večera k němu přijde. ₄ Blažený František vzdal Bohu díky, protože dosud neměl žádného takového společníka, a velmi se zaradoval; jeho radost byla o to větší, že pan Bernard byl mužem vysoce postaveným.

28. ₁ Dohodnutého večera přišel tedy blažený František s velikým jásotem v srdci do jeho domu a zůstal u něho po celou onu noc. ₂ Pan Bernard mu mimo jiné řekl: „Jestliže by někdo měl od svého pána mnoho nebo málo, co by vlastnil po mnoho let, a již více by to nechtěl mít v držení, jak by s tím měl naložit, aby to bylo co nejlepší?“ ₃ Blažený František mu odpověděl, že by měl vrátit svému pánu to, co od něho přijal. ₄ Na to pan Bernard řekl: „Tedy, bratře, všechny své časné statky chci věnovat lásce mého Pána, která mi je udělila, jak se tobě bude zdát nejlepší.“ ₅ Světec mu řekl: „Půjdeme zítra brzy ráno do kostela a prostřednictvím knihy evangelií poznáme, jak Pán poučil své učedníky.“

₆ Ráno tedy vstali a ještě s jedním, jménem Petr, který se také toužil stát bratrem, přišli do kostela svatého Mikuláše poblíž náměstí města Assisi. ₇ Než se začali modlit, protože byli neučení a neuměli najít slovo evangelia o zřeknutí se světa, vroucně prosili Pána, aby jim při prvním otevření knihy laskavě ukázal svou vůli.

29. ₁ Když dokončili modlitbu, blažený František vzal zavřenou knihu a v kleče před oltářem ji otevřel. ₂ Při prvním otevření připadl na tuto Pánovu radu: „Jestliže chceš být dokonalý, jdi a prodej všechno, co máš, rozdej to chudým a budeš mít poklad v nebi⁸.“ ₃ Když to blažený František zjistil, velmi se zaradoval a děkoval Bohu. ₄ Ale protože byl pravým ctitelem Trojice, chtěl svědectví potvrdit třikrát. ₅ A při druhém otevření připadl na: „Nic si neberte na cestu⁹, atd.“ ₆ A při třetím na toto: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe¹⁰, atd.“

₇ Blažený František tedy při každém otevření knihy děkoval Bohu za potvrzení jeho záměru, již dávno započatého, a přání, když bylo třikrát božsky vyzdviženo a ukázáno. Proto řekl oněm mužům, Bernardovi a Petrovi: ₈ „Bratři, toto je život a řehole nás i všech, kteří se budou chtít připojit k našemu společenství. Běžte tedy a vykonejte, co jste slyšeli.“

₉ Tak pan Bernard, který byl velmi bohatý, odešel, a když prodal všechno, co měl, a shromáždil mnoho peněz, všechny rozdal chudákům¹¹ ve městě. ₁₀ Také Petr vykonal Boží radu, jak jen mohl.

₁₁ Když všechno rozdali, přijali oba dva stejně hábit, který světec nedávno přijal poté, co opustil poustevnický šat, a od toho okamžiku žili s ním způsobem podle svatého evangelia, který jim Pán ukázal. ₁₂ Proto blažený František ve své závěti říká: „Sám Pán mi zjevil, že mám žít podle svatého evangelia¹².“

 Další