VI. kapitola

Jak nejprve unikl stíhání otce a příbuzných, když zůstal u kněze od Sv. Damiána, kam na okno odhodil peníze

16. ₁ Rozradostněn tedy oním viděním a oslovením od Ukřižovaného, povstal, posílil se znamením kříže, nasedl na koně, vzal různobarevné látky a zamířil do města jménem Foligno. A odtamtud, ihned poté, co prodal koně a všechno, co přivezl, se vrátil ke kostelu sv. Damiána.

₂ Nalezl tam onoho chudičkého kněze a s velikou vírou a úctou mu políbil ruku, nabídl mu peníze, které přivezl, a po pořádku mu vyprávěl svůj záměr. ₃ Kněz užasl, podivoval se nad jeho náhlým obrácením a zdráhal se tomu uvěřit. Domníval se, že se mu vysmívá, proto si nechtěl ponechat jeho peníze. ₄ On však neústupně naléhal, svými slovy se pokoušel získat si důvěru a vytrvale prosil kněze, aby mu dovolil zůstat u něho.

₅ Kněz nakonec povolil, aby tam zůstal, ale ze strachu před rodiči peníze nepřijal. ₆ Jako ten, kdo vskutku pohrdá penězi, odhodil je František do jednoho okna, protože jimi pohrdal jako prachem.

₇ Když tedy pobýval na zmíněném místě, jeho otec jako horlivý pátrač obcházel a hledal¹, co se stalo s jeho synem. ₈ A jakmile se doslechl, že se tak změnil a že takto pobývá na onom místě, trápil se ve svém srdci a pobouřen nad náhlým stavem věcí, svolal přátele a známé a co nejrychleji běžel za ním.

₉ On však, protože byl nezkušeným vojákem Kristovým², když uslyšel hrozby pronásledovatelů a když předem poznal, že přijdou, přenechal místo otcovu hněvu a uchýlil se do jedné jeskyně, kterou si připravil, a tam se po celý měsíc skrýval. ₁₀ O té jeskyni věděl jen jeden člověk z otcova domu. Tam jedl ve skrytu jídlo někým darované, tam se vytrvale modlil a byl smáčen deštěm slz, aby ho Pán osvobodil od škodlivého pronásledování a aby jeho zbožné sliby naplnil vlídnou přízní.

17. ₁ Takto v postu a v pláči usilovně a vytrvale prosil Pána, nedůvěřoval vlastní síle a schopnosti, ale celou svou naději vložil na Hospodina, který ho, třebaže zůstával v temnotách, pronikl onou nevyslovitelnou radostí a prozářil podivuhodným jasem.

₂ Z toho celý zapálený opustil jeskyni a bez váhání, rychle a s radostí zamířil do Assisi. ₃ A tak vyzbrojený zbraní důvěry v Krista, zapálen Božím žárem, obviňující sám sebe z lenosti a zbytečného strachu, vydal se veřejně rukám i ranám pronásledovatelů.

4 Jakmile ho uviděli ti, kteří ho dříve znali, hanebně mu nadávali, křičeli na něho, že je nemocný a blázen, a házeli po něm bahno z ulice a kameny³. ₅ Když ho totiž shledávali tak odcizeného dřívějším mravům a tak zřízeného tělesným umrtvováním, všechno, co dělal, připisovali vyčerpání a pomatenosti. ₆ Ale voják Kristův⁴ toto všechno přecházel, jako by byl hluchý, nezlomen a nezměněn bezprávím, vzdával díky Bohu.

₇ Povyk způsobený kvůli němu prošel ulicemi a částmi města, až nakonec dorazil k jeho otci, který jakmile se doslechl o tom, jak s ním spoluobčané zacházejí, ihned vstal a šel ho hledat, ale ne aby ho zachránil, ale spíše aby ho zničil. ₈ Nezachovával přitom žádnou míru, běžel jako vlk za ovcí, prohlížel si ho hrozivě a přísně pohledem a bez slitování na něj vztáhl své ruce. ₉ Odvlekl ho domů a zavřel ho na mnoho dní do temného žaláře. Pokoušel se jeho ducha slovy i bitím obrátit k marnosti světa.

18. ₁ On však nebyl pohnut slovy, ani unaven pouty nebo bitím, ale všechno trpělivě snášel a ochotněji a pevněji se připravoval uskutečnit posvátný záměr.

₂ Když byl jednou otec vzdálen z domu pro neodkladnou záležitost, jeho matka, která s ním zůstala sama a neschvalovala jednání svého muže, vlídnými slovy rozmlouvala se synem. ₃ A když ho nemohla odvést od jeho posvátného záměru a svíralo se jí nad ním srdce⁵, uvolnila pouta a dovolila mu, aby svobodně odešel. ₄ A on vzdal díky všemohoucímu Bohu a odešel na místo, kde předtím pobýval. Stal se tak svobodnějším jako ten, kdo byl prověřen ďábelskými pokušeními a kdo byl poučen jejich průběhem, z příkoří získal větší jistotu ducha a jednal svobodněji a velkodušněji.

₅ Mezitím se otec vrátil, a když syna nenalezl, vršil hřích na hřích a manželku zasypal výčitkami.

19. ₁ Potom běžel do paláce městské rady a žádal po radních, ať se postarají, aby mu syn vrátil peníze, které z domu odnesl. ₂ Když radní viděli, že je tak rozrušen, předvolali Františka a vzkázali po hlasateli, aby se před ně dostavil. ₃ Ten hlasateli odpověděl, že se z milosti Boží stal svobodným a že radní už nad ním nemají právo, protože je služebníkem jedině Boha nejvyššího. ₄ Proto radní nechtěli použít proti němu násilí, a otci řekli: „Od chvíle, kdy vstoupil do služby Boží, nespadá pod naši pravomoc.“

₅ Když otec viděl, že u radních nic nepořídí, předložil tutéž stížnost biskupovi města. ₆ Biskup, rozvážný a moudrý muž, si ho náležitým způsobem předvolal, aby přišel a na stížnost otce odpověděl. ₇ Na to František poslu odpověděl: „Půjdu k panu biskupovi, protože je otcem a pánem duší.“

₈ Přišel tedy k biskupovi a ten ho s velkou radostí přijal.  ₉ Biskup mu řekl: „Tvůj otec se na tebe hněvá a je velmi pobouřen. ₁₀ Proto jestliže chceš sloužit Bohu, vrať mu peníze, které máš, a protože jsi je zřejmě nabyl nečestně, Bůh nechce, abys je použil na opravu kostela, právě kvůli hříchům tvého otce, jehož hněv se zmírní, jestliže je dostane zpět. ₁₁ Měj důvěru v Pána, synu, jednej zmužile a neboj se⁶, protože on sám bude tvým pomocníkem a pro opravu svého kostela ti štědře poskytne vše potřebné.“

20. ₁ Muž Boží tedy povstal, rozradostněn a posílen slovy biskupa, přinesl před něho peníze a řekl mu: „Pane, chci mu s radostným srdcem vrátit nejenom peníze, které pocházejí z jeho věcí, ale také šaty.“ ₂ Vstoupil do místnosti biskupa, svlékl všechny své šaty, na ně položil peníze a v přítomnosti biskupa, otce a dalších přihlížejících vyšel ze dveří nahý ₃ a řekl: „Slyšte všichni a pochopte. Až doteď jsem nazýval Petra Bernardone svým otcem, ale protože jsem se rozhodl sloužit Bohu, vracím mu peníze, pro které se zlobil, i všechny šaty, které jsem měl z jeho majetku. A od této chvíle chci říkat jen: Otče náš, jenž jsi na nebesích⁷, a ne otče Petře Bernardone.“ ₄ Tehdy se také přišlo na to, že muž Boží již tehdy měl na těle pod pestrým oděvem kající pás.

₅ Jeho otec vstal a roznícen velikou bolestí i hněvem, přijal peníze i všechny šaty. ₆ Když je odnášel domů, ti, kteří byli u té podívané, se na něj hněvali, protože synovi neponechal ze šatů nic. ₇ Proto, pohnuti lítostí nad Františkem, začali hlasitě plakat.

₈ Biskup, který pečlivě Božího muže pozoroval a velice obdivoval jeho horlivost a vytrvalost, vzal ho do náručí a zahalil ho svým pláštěm. ₉ Jasně poznal, že jeho činy jsou Božím záměrem a poznával, že to, co viděl, nese v sobě nemalé tajemství. 10 Proto se od té doby stal jeho pomocníkem, povzbuzoval ho a podporoval, řídil a objímal niternou láskou.

 Další