V. kapitola

O jeho prvním oslovení Ukřižovaným a jak od té doby až do smrti nosil v srdci utrpení Kristovo

13. ₁ Jednoho dne, když se horlivěji dovolával Pánova milosrdenství, ukázal mu Pán, že mu zakrátko bude řečeno, co by měl dělat. ₂ Od té doby byl naplněn takovou radostí, že se pro ni nemohl ovládnout, a tak, ačkoliv nechtěl, sdělil něco z těchto tajemství lidským uším. ₃ Mluvil však obezřetně a v hádankách, když říkal, že již nechce jet do Apulie, ale že ve své vlasti vykoná veliké a vznešené věci.

₄ Když také jeho druhové, od nichž se již duševně vzdálil, ale se kterými se ještě někdy stýkal, zpozorovali, že se tak změnil, znovu se ho žertem ptali: „Chceš se snad oženit, Františku?“ ₅ A on jim odpověděl ve stejných hádankách, jak bylo uvedeno výše.

₆ Když uplynulo několik dní a procházel kolem kostela sv. Damiána, bylo mu v duchu řečeno, aby tam vstoupil a modlil se. ₇ Jakmile tedy vstoupil, začal se usilovně modlit před jedním obrazem Ukřižovaného, který k němu přátelsky a laskavě promluvil těmito slovy: „Františku, cožpak nevidíš, že můj dům se rozpadá? Jdi tedy a oprav mi ho.“ ₈ Na to on v bázni a úžasu řekl: „Rád to udělám, Pane.“ ₉ Pochopil to totiž tak, že k němu mluvil o tomto kostele, kterému hrozilo, že se pro svou přílišnou sešlost brzy zřítí. ₁₀ Z tohoto oslovení byl naplněn takovou radostí a osvícen takovým světlem, že ve své duši pravdivě poznal, že to byl Kristus ukřižovaný, kdo k němu mluvil.

₁₁ Vyšel tedy z kostela a nalezl kněze, který seděl vedle. Sáhl rukou do tašky a věnoval mu jistý peněžní obnos ₁₂ se slovy: „Prosím tě, pane, abys koupil olej a nechal stále hořet lampu před tímto Ukřižovaným. ₁₃ A když peníze, věnované za tímto účelem, budou vyčerpány, znovu ti dám, kolik bude potřeba.“

14. ₁ Od toho okamžiku bylo tak zraněno a proniknuto jeho srdce vzpomínkou na Pánovo utrpení, že stále, dokud žil, nosil rány Pána Ježíše¹ ve svém srdci, jak se to později skvěle projevilo, když se na jeho těle tytéž rány podivuhodně objevily a byly s jistotou dokázány.

₂ Dále se také velmi trýznil tělesným umrtvováním, proto, ať zdravý, nebo nemocný, byl ke svému tělu příliš přísný a jen stěží mu chtěl něco odpustit. ₃ Proto, když umíral, vyznal, že proti bratru tělu hodně zhřešil.

₄ Když jednou šel sám nedaleko kostela svaté Marie z Porciunkuly, plakal a nahlas naříkal. ₅ Slyšel ho jakýsi zbožný muž a domníval se, že trpí nějakou nemocí nebo zármutkem, a tak, pohnut soucitem, se ho zeptal, proč pláče. ₆ A on řekl: „Oplakávám utrpení mého Pána, pro kterého bych se nestyděl jít celým světem a nahlas plakat.“ ₇ A onen muž začal nahlas plakat jako on.

₈ Často také, když vstával od modlitby, zdály se jeho oči podlité krví, jak mnoho a hořce plakal. ₉ Při vzpomínce na Pánovo utrpení se však netrýznil jen slzami, ale také odříkáním si jídla i pití.

15. ₁ Proto, když někdy seděl u stolu se světskými lidmi a podávala se některá jídla příjemná jeho tělu, ochutnal z nich jen málo, a vždy uvedl nějakou výmluvu, aby nepoznali, že si je odepřel ze zdrženlivosti. ₂ A když jedl s bratry, do jídla, které jedl, často přidával popel, a aby ukryl svou zdrženlivost, bratřím říkal, že bratr popel je čistý.

₃ Když jednou seděl u jídla, řekl mu jakýsi bratr, že blahoslavená Panna byla v době jídla tak chudičká, že neměla, co by dala svému synu k jídlu. ₄ Když to muž Boží uslyšel, s velkou bolestí vzdychl, odešel od stolu a snědl chléb na holé zemi.

₅ Vskutku mnohokrát, když seděl u stolu, krátce po začátku jídla se pohroužil do rozjímání o nebeských věcech a nejedl ani nepil. ₆ Když ze svého srdce vydával hluboké vzdechy, nechtěl být obtěžován žádnými slovy a bratřím říkával, aby vždy, když ho uslyší takto vzdychat, chválili Boha a s vírou se za něho modlili.

₇ To, o jeho pláči a zdrženlivosti, jsme řekli jen zběžně, abychom ukázali, že se od onoho zmíněného vidění a oslovení obrazem Ukřižovaného až do své smrti stále ztotožňoval s Kristovým utrpením.

 Další