IV. kapitola

Jak u malomocných začal přemáhat sám sebe a pociťovat sladkost v těch věcech, které mu dříve byly nepříjemné

11. 1 Když se jednoho dne horlivě modlil k Pánu, dostalo se mu odpovědi: „Františku, je třeba, abys měl v opovržení a nenáviděl všechno, co jsi tělesně miloval a toužil jsi mít, jestliže chceš poznat moji vůli. 2 Až tak začneš jednat, to, co se ti dříve zdálo sladké a příjemné, bude ti trpké a nesnesitelné, a naopak z těch, kterých ses děsil, načerpáš velikou sladkost a nesmírnou lahodnost.“

3 Nad těmi slovy se zaradoval a posilněn Pánem vyjel na koni do Assisi, když tu mu vstoupil do cesty nějaký malomocný. 4 A přestože se obvykle malomocných velmi děsil, přemohl se, sestoupil s koně, a když mu podával minci, políbil mu ruku. 5 A poté, co přijal od něho políbení pokoje, nasedl znovu na koně a pokračoval v cestě. 6 Od toho okamžiku začal mít sebe stále více v opovržení, až milostí Boží dosáhl dokonalého vítězství nad sebou.

Za několik dní poté, když vzal s sebou značné množství peněz, odebral se do útulku malomocných, kde shromáždil všechny, a zároveň jim všem dával almužnu a líbal jim ruce. Když odtamtud odcházel poté, co viděl malomocné a dotýkal se jich, vskutku se mu změnilo ve sladké to, co mu bylo předtím trpké. Jak řekl, pohled na malomocné mu připadal tak odporný, že je nejen nechtěl vidět, ale ani se nechtěl dostat do blízkosti jejich útulku. 10 A jestliže se někdy přihodilo, že kolem jejich obydlí procházel, nebo je potkal, třebaže byl zbožností veden, aby jim dal almužnu prostřednictvím jiné osoby, přesto vždy odvracel tvář a zacpával si rukama nos. 11 Ale Boží milostí se stal důvěrníkem a přítelem malomocných, jak dosvědčuje ve své Závěti, že mezi nimi pobýval a pokorně jim sloužil1.

12. 1 Po návštěvě malomocných, změněn v dobrého, odvedl s sebou jednoho svého druha, kterého měl velmi rád, na osamělá místa a řekl mu, že nalezl veliký a vzácný poklad. 2 Onen muž se nemálo zaradoval a rád s ním šel, kdykoli ho zavolal. 3 Tak ho František často vodil k jedné jeskyni nedaleko Assisi, sám vstupoval dovnitř, aby získal poklad, a svého přítele nechával venku. Proniknut novým a zvláštním duchem se ve skrytosti modlil k Otci2, a chtěl, aby nikdo nevěděl, co dělá uvnitř, kromě samotného Boha, se kterým se vytrvale radil, jak by mohl získat poklad v nebi.

4 Toho si všiml nepřítel lidského rodu a pokoušel se ho sám od započatého dobra odradit tím, že mu nažene strach a hrůzu. 5 V Assisi žila jedna žena, která pro svou tloušťku vypadala jako démon; a tu se tento objevil před mužem Božím, stále mu ji připomínal a hrozil, že na něj uvrhne tloušťku té ženy, jestliže neustoupí od započatého záměru. 6 Ale statečný voják Kristův3 pohrdal ďáblovými hrozbami a v jeskyni se zbožně modlil, aby Bůh řídil jeho cestu.

7 Přestál i to největší utrpení a duševní úzkost, neboť neměl pokoj, dokud nevykonal, co v mysli započal, i když následovala další různá pokušení, jejichž dotěrnost na něj ještě tvrději doléhala. 8 Vnitřně totiž planul božským ohněm a rozdmýchaný žár srdce nemohl navenek skrýt. Litoval, že sám tak těžce hřešil, a již nenacházel potěšení v minulých ani přítomných špatnostech, až přece získal důvěru, že je v budoucnu udrží na uzdě. 9 Proto když vycházel z jeskyně, zdálo se jeho druhu, že je změněn v jiného muže4.

 Další

1 ZávFr 1-3.

2 Srv. Mt 6,6.

3 Srv. 2 Tim 2,3.

4 1 Sam 10,6.

Přejít nahoru