IV. kapitola
Jak u malomocných začal přemáhat sám sebe a pociťovat sladkost v těch věcech, které mu dříve byly nepříjemné
11. 1 Když se jednoho dne horlivě modlil k Pánu, dostalo se mu odpovědi: „Františku, je třeba, abys měl v opovržení a nenáviděl všechno, co jsi tělesně miloval a toužil jsi mít, jestliže chceš poznat moji vůli. 2 Až tak začneš jednat, to, co se ti dříve zdálo sladké a příjemné, bude ti trpké a nesnesitelné, a naopak z těch, kterých ses děsil, načerpáš velikou sladkost a nesmírnou lahodnost.“
3 Nad těmi slovy se zaradoval a posilněn Pánem vyjel na koni do Assisi, když tu mu vstoupil do cesty nějaký malomocný. 4 A přestože se obvykle malomocných velmi děsil, přemohl se, sestoupil s koně, a když mu podával minci, políbil mu ruku. 5 A poté, co přijal od něho políbení pokoje, nasedl znovu na koně a pokračoval v cestě. 6 Od toho okamžiku začal mít sebe stále více v opovržení, až milostí Boží dosáhl dokonalého vítězství nad sebou.
7 Za několik dní poté, když vzal s sebou značné množství peněz, odebral se do útulku malomocných, kde shromáždil všechny, a zároveň jim všem dával almužnu a líbal jim ruce. 8 Když odtamtud odcházel poté, co viděl malomocné a dotýkal se jich, vskutku se mu změnilo ve sladké to, co mu bylo předtím trpké. 9 Jak řekl, pohled na malomocné mu připadal tak odporný, že je nejen nechtěl vidět, ale ani se nechtěl dostat do blízkosti jejich útulku. 10 A jestliže se někdy přihodilo, že kolem jejich obydlí procházel, nebo je potkal, třebaže byl zbožností veden, aby jim dal almužnu prostřednictvím jiné osoby, přesto vždy odvracel tvář a zacpával si rukama nos. 11 Ale Boží milostí se stal důvěrníkem a přítelem malomocných, jak dosvědčuje ve své Závěti, že mezi nimi pobýval a pokorně jim sloužil1.
12. 1 Po návštěvě malomocných, změněn v dobrého, odvedl s sebou jednoho svého druha, kterého měl velmi rád, na osamělá místa a řekl mu, že nalezl veliký a vzácný poklad. 2 Onen muž se nemálo zaradoval a rád s ním šel, kdykoli ho zavolal. 3 Tak ho František často vodil k jedné jeskyni nedaleko Assisi, sám vstupoval dovnitř, aby získal poklad, a svého přítele nechával venku. Proniknut novým a zvláštním duchem se ve skrytosti modlil k Otci2, a chtěl, aby nikdo nevěděl, co dělá uvnitř, kromě samotného Boha, se kterým se vytrvale radil, jak by mohl získat poklad v nebi.
4 Toho si všiml nepřítel lidského rodu a pokoušel se ho sám od započatého dobra odradit tím, že mu nažene strach a hrůzu. 5 V Assisi žila jedna žena, která pro svou tloušťku vypadala jako démon; a tu se tento objevil před mužem Božím, stále mu ji připomínal a hrozil, že na něj uvrhne tloušťku té ženy, jestliže neustoupí od započatého záměru. 6 Ale statečný voják Kristův3 pohrdal ďáblovými hrozbami a v jeskyni se zbožně modlil, aby Bůh řídil jeho cestu.
7 Přestál i to největší utrpení a duševní úzkost, neboť neměl pokoj, dokud nevykonal, co v mysli započal, i když následovala další různá pokušení, jejichž dotěrnost na něj ještě tvrději doléhala. 8 Vnitřně totiž planul božským ohněm a rozdmýchaný žár srdce nemohl navenek skrýt. Litoval, že sám tak těžce hřešil, a již nenacházel potěšení v minulých ani přítomných špatnostech, až přece získal důvěru, že je v budoucnu udrží na uzdě. 9 Proto když vycházel z jeskyně, zdálo se jeho druhu, že je změněn v jiného muže4.
1 ZávFr 1-3.
2 Srv. Mt 6,6.
3 Srv. 2 Tim 2,3.
4 1 Sam 10,6.