Čtvrtý list svaté Anežce České

Tento poslední list sv. Anežce napsala sv. Klára ke konci svého života, tedy někdy mezi únorem a začátkem srpna 1253. V té době už byla její rodná sestra Anežka z Assisi již zpět v klášteře u Sv. Damiána, aby mohla být nablízku své umírající sestře. Dlouhá odmlka, způsobená nedostatkem poslů, však nic nezměnila na intenzitě vztahu sv. Kláry a sv. Anežky České (v. 4-6).

₁ Polovině své duše a jedinečné schránce zvlášť srdečné lásky, slovutné královně, snoubence Beránka, věčného Krále, paní Anežce, své nejdražší matce a dceři mezi všemi ostatními vynikající, ₂ Klára, nehodná služka Kristova a neužitečná služebnice jeho služebnic, které přebývají v klášteře sv. Damiána v Assisi, ₃ [posílá] pozdrav a [přání], aby spolu s ostatními přesvatými pannami zpívala novou píseň před trůnem Boha a Beránka a aby následovala Beránka, kamkoliv půjde¹.

₄ Ó matko a dcero, snoubenko² Krále všech věků, i když jsem ti nepsala tak často, jak si to tvá i má duše přeje a poněkud po tom touží, nediv se ₅ a nijak nevěř, že by oheň lásky k tobě méně vroucně hořel v nitru tvé matky. ₆ Bránil tomu nedostatek poslů a zjevná nebezpečí na cestách. ₇ Nyní však, když píši tvé lásce, se spolu s tebou raduji a jásám, snoubenko Kristova, duchovní radostí³, ₈ neboť jako jiná přesvatá panna, svatá Anežka⁴, podivuhodně ses zasnoubila s neposkvrněným Beránkem⁵, který snímá hříchy světa⁶, a odložila jsi všechny marnosti tohoto světa.

₉ Šťastná je zajisté ta,

jíž je dáno dosáhnout této svaté hostiny,

aby celým srdcem i nitrem přilnula k tomu,

₁₀ jehož krásu

všechny blažené šiky nebešťanů

bez ustání obdivují,

₁₁ jeho cit uchvacuje,

na něho nazírat občerstvuje,

jeho dobrotivost nasycuje,

₁₂ jeho příjemnost naplňuje,

vzpomínka na něho příjemně září,

₁₃ jeho vůní ožívají mrtví,

slavné patření na něho učiní blaženými

všechny obyvatele nebeského Jeruzaléma,

₁₄ protože on je odlesk věčné slávy⁷,

záře věčného světla

a zrcadlo bez poskvrny⁸.

₁₅ Do tohoto zrcadla se každý den dívej, královno, snoubenko Ježíše Krista, a v něm svou tvář neustále pozoruj, ₁₆ abys tak sebe celou, zevně i uvnitř, ozdobila pestrými šaty, ₁₇ abys byla ozdobena oděvem a květy všech ctností, jak to přísluší dceři a nejdražší snoubence nejvyššího Krále. ₁₈ V tomto zrcadle však září blažená chudoba, svatá pokora a nevýslovná láska, jak na to budeš moci v celém zrcadle s milostí Boží nazírat.

₁₉ Na začátku tohoto zrcadla si všimni chudoby toho, který byl položen do jeslí a zavinut do plének⁹. ₂₀ Jak obdivuhodná pokora, jak úžasná chudoba! ₂₁ Král andělů, Pán nebe i země¹⁰ je položen do jeslí. ₂₂ Uprostřed zrcadla pak pozoruj pokoru nebo alespoň blaženou chudobu, nesčetné námahy a trápení, které podstoupil pro vykoupení lidského rodu. ₂₃ Na konci tohoto zrcadla pak pohlédni na nevýslovnou lásku, s níž chtěl trpět na dřevě kříže a zemřít na něm tou nejpotupnější smrtí.

₂₄ A samo toto zrcadlo, položené na dřevo kříže, vybízelo kolemjdoucí, aby nad tím uvažovali, slovy: ₂₅ Vy všichni, kteří jdete po této cestě, pohleďte a uvidíte, je-li bolest jako bolest má¹¹. ₂₆ Odpovězme tedy tomu, který volá a naříká, jedním hlasem, jedním duchem: Rozpomenu se ve své paměti a má duše se ve mně zhroutí¹².

₂₇ Tedy žárem této lásky se stále více rozněcuj, královno nebeského Krále! ₂₈ Patři dále na jeho nevýslovnou sladkost, bohatství a na věčné pocty, ₂₉ vzdychej nesmírnou touhou srdce a volej s láskou:

₃₀ Táhni mě za sebou,

poběžme za vůní tvých mastí¹³,

nebeský Snoubenče!

₃₁ Poběžím a neochabnu,

dokud mě neuvedeš do komnaty vína¹⁴,

₃₂ dokud nebude tvá levice pod mou hlavou

a tvá pravice mě šťastně neobejme¹⁵,

dokud mě nepolíbíš nejšťastnějším polibkem svých úst¹⁶.

₃₃ Ponořena do tohoto nazírání, měj na paměti svou chudičkou matku ₃₄ a věz, že já jsem šťastnou vzpomínku na tebe vepsala nesmazatelně na desky svého srdce¹⁷, protože jsi mi ze všech nejdražší.

₃₅ Co dále? Ať v lásce k tobě mlčí jazyk těla; toto říká a takto ať mluví jazyk ducha. ₃₆ Požehnaná dcero, vždyť lásku, kterou mám k tobě, by nemohl nijak lépe vyjádřit jazyk těla. To, co jsem napsala, je nedostačující. ₃₇ Přijmi to, prosím, laskavě a vlídně a všimni si přitom alespoň mateřského citu, který se mě zmocňuje každý den žárem lásky k tobě i k tvým dcerám, jimž mě a mé dcery v Kristu velmi doporuč. ₃₈ Také mé dcery a zvláště nejmoudřejší panna Anežka¹⁸, naše sestra, se, nakolik mohou, tobě a tvým dcerám v Pánu odporoučejí.

₃₉ Sbohem, nejdražší dcero i s tvými dcerami, u trůnu slávy velkého Boha¹⁹, a proste za nás²⁰.

₄₀ Doručitele tohoto [listu], naše nejdražší, bratra Amata, milovaného Bohem i lidmi²¹, a bratra Bonaguru, jak jen mohu, doporučuji tímto tvé lásce. Amen.

Další