5. 1 Boží světec planul čistou láskou a zbožností, stále vytrvaleji se snažil postupovat dál v konání dobra a toužil se přiučit k prospěchu svému i svých druhů. 2 Neustále se modlil, byl plný svaté zkroušenosti, stal se necitlivým k žádostem těla, byl uveden do Boží svatyně a jasně uviděl budoucí rozmnožení svého stádečka. 3 Bohu vzdával díky a svým synům vyjevil toto i další věci, které viděl. 4 Poté sepsal evangelní řeholi pro sebe a své bratry přítomné i budoucí, kterou pak pan papež Inocenc veden Boží milostí potvrdil. 5 František se potom s důvěrou vydal do světa hlásat evangelium, nelichotil, pohrdal úlisnými slovy a největší učenci žasli nad moudrostí jeho odpovědí1. 6 Podle evangelia rozdělil bratry vždy po dvou2 a poslal je do celého světa3. 7 Nazval je menšími, aby zvláště ctností pokory ozdobili význam svého jména.
1 Srv. Lk 2,47.
2 Srv. Lk 10,1.
3 Srv. Mk 16,15.