12. 1 Ve stejné době bylo jeho tělo sužováno nemocí více než obvykle, a když se přiblížil jeho poslední den, byl už téměř slepý a jako kdysi patriarcha Jákob zkříženýma rukama požehnal svým synům1. 2 Když nastal den jeho odchodu, přikázal bratřím, aby při jeho odchodu radostně zpívali Pánu chvály. 3 Sám je pak přerušil slovy žalmu hlasitě k Pánu volám, hlasitě Pána zapřísahám2. 4 Takto začal a dál v žalmu pokračoval. 5 Nechal si předčítat evangelium a oblečen v kající šat se loučil se svými syny. 6 Tak se jeho přesvatá duše odpoutala od těla, vstoupila do nesmírného světla a jeho tělo zesnulo v Pánu.
1 Srv. Gn 48,14-15.
2 Srv. Žl 141[142],2-8.