IV. kapitola
O moci, kterou měl nad živými tvory
20. 1 Samotní tvorové se snažili ze své strany oplácet svatému Františkovi lásku a pro zásluhy mu odpovídat svou vděčností. 2 Jednoho dne, kdy procházel spoletským údolím, nedaleko Bevagna, kam směřoval, se slétlo veliké množství ptáků nejrůznějšího druhu. 3 Když je světec Boží uviděl, pro zvláštní lásku ke Stvořiteli, kterou miloval všechno stvoření, se rychle rozběhl k tomu místu a pozdravil je obvyklým způsobem, jako by měli rozum. 4 Ptáci neodletěli, ani když přistoupil až k nim a procházel se a chodil mezi nimi, takže se svou tunikou dotýkal jejich hlaviček a těl. 5 Naplněn proto radostí a obdivem, napomínal je, aby pečlivě naslouchali Božímu slovu, a říkal: „Moji bratři ptáci, musíte mnoho chválit svého Stvořitele a vždy milovat toho, který vás oblékl do peří a dal vám křídla k létání. 6 Neboť mezi všemi tvory vás stvořil svobodné a svěřil vám čistý vzduch. 7 Nesejete ani nežnete1 a bez vašeho přičinění vás živí.“ 8 Nato ptáčci projevovali radost svým způsobem, začali natahovat krčky, rozpínat křídla, otevírat zobáky a pozorně se na něho dívali. 9 A nehnuli se z místa, dokud nad nimi neudělal znamení kříže a nedal jim dovolení a požehnání. 10 Pak se vrátil k bratřím a začal se obviňovat z nedbalosti, že ptákům již dříve nekázal. 11 Proto od toho dne ptáky i zvířata a také neživé stvoření horlivě vybízel ke chvále a k lásce ke Stvořiteli.
21. 1 Jednou přišel do jistého města, jménem Alviano, aby tam kázal. 2 Když se lidé shromáždili a ztišili se, neslyšeli téměř nic kvůli vlaštovkám, které v tom místě hnízdily a velice štěbetaly. 3 A všichni slyšeli, jak k nim promluvil těmito slovy: „Moje sestry vlaštovky, teď je čas, abych mluvil také já, protože vy už jste toho namluvily dost! 4 Naslouchejte slovu Božímu a buďte zticha, dokud nebude řeč Páně skončena.“ 5 A ony, jako by měly rozum, ihned umlkly a nehnuly se z místa, dokud celé kázání neskončilo. 6 Všichni, kteří to viděli, naplněni úžasem, chválili Boha2.
22. 1 V městě Parmě byl jeden student rušen tak nesnesitelným štěbetáním vlaštovky, že nemohl vydržet na místě určeném k meditaci. 2 A tak trochu rozzlobený si začal říkat: „Tato vlaštovka je jistě jedna z těch, která by, jak to čteme, nedovolila svatému Františkovi kázat, dokud by jí nepřikázal mlčet.“ 3 A otočil se k vlaštovce a řekl jí: „Ve jménu svatého Františka ti přikazuji, aby ses nechala ode mě chytit.“ 4 A ona bez váhání slétla do jeho rukou. 5 Užaslý student jí vrátil dřívější svobodu a její švitoření už nikdy neslyšel.
23. 1 Kdysi se blažený František plavil v loďce po jezeře u Rieti, aby se dostal k poustevně v Grecciu. 2 Tu mu rybář dal říčního ptáka, aby se s ním v Pánu potěšil. 3 Blažený otec ho radostně přijal, rozevřel dlaně a vlídně ptáka vyzval, aby volně odlétl. 4 On však pryč nechtěl a choulil se do jeho dlaní jako do hnízda. Tu pozdvihl světec oči k nebi a modlil se. 5 Když se za hodnou chvíli vrátil k sobě jakoby z jiného světa, něžně ptáčkovi přikázal, aby se beze strachu vrátil k dřívější svobodě. 6 Když pták dostal takto dovolení a požehnání, pohybem těla projevil zřejmou radost a svobodně3 odlétl.
24. 1 Jindy se plavil na loďce přes totéž jezero, až dorazil do přístavu, kde mu byla nabídnuta veliká živá ryba. 2 Tu hned podle svého zvyku nazval sestrou a pustil ji vedle lodi. 3 A vskutku ryba si před světcem ve vodě hrála. Z toho byl velice potěšen a chválil Krista Pána. 4 Také ryba se nehnula z místa, dokud jí to světec nepřikázal.
25. 1 Jednou, když se blažený František, podle svého zvyku, opět uchýlil do jisté poustevny, aby unikl přítomnosti lidí a rozhovorům s nimi, hnízdil v těch místech sokol a ten se s ním velmi spřátelil. 2 V noci, vždy v hodinu, kdy světec vstával k modlitbě hodinek, ho budil svým křikem ze spánku. 3 A Božímu světci to bylo velmi milé, protože svou starostlivostí, kterou ho vskutku zahrnoval, zaháněl od něj každou zahálku. 4 Když se světec roznemohl těžší nemocí než obvykle, sokol ho šetřil a neoznamoval mu doby nočních bdění. 5 Jako by byl Bohem poučen, ozýval se teprve za ranního šera jako slabé vyzvánění zvonu.
6 Nelze se divit, že ostatní tvorové ctili vroucího milovníka Stvořitele4.
26. 1 Šlechtic z knížectví sienského poslal blaženému Františkovi, když onemocněl, bažanta. 2 On ho s radostí přijal, ale ne proto, že by ho rád snědl, nýbrž proto, že se skrze něho radoval ze Stvořitelovy lásky. Bažantovi řekl: „Ať je pochválen náš Stvořitel, bratře bažante!“ 3 A bratřím pravil: „Zkusme, zda chce bratr bažant zůstat u nás, či zda se spíše chce vrátit do míst, kde žil.“ 4 Na světcův příkaz ho jeden bratr vzal a vypustil ho ve vzdálené vinici. Ale on se velmi rychle vrátil k otcově cele. 5 Pak světec nařídil, aby ho odnesli ještě dál, ale on se opět s nevídanou rychlostí vrátil ke dveřím cely a skoro násilím vklouzl pod hábity bratří, kteří stáli u dveří. 6 Pak tedy světec nařídil, aby ho pečlivě krmili, hladil ho a laskavě k němu promlouval. 7 Když to viděl lékař, který byl Božímu světci velmi oddán, prosil bratry o toho ptáka, ne že by ho chtěl sníst, ale aby ho z úcty k světci mohl opatrovat. 8 Zkrátka, odnesl si ho domů. Ale bažant, jako by se mu stala nějaká křivda, když nemohl být u světce, vůbec nechtěl žrát. 9 Lékař se podivil a hned donesl bažanta zpět k světci a po pořádku vypověděl vše, co se stalo. 10 Jakmile ho postavili na zem a bažant uviděl svého otce, přestal být smutný a vesele se dal do žrádla5.
27. 1 Blízko cely Božího světce u Porciunkuly měla na fíkovníku své hnízdečko cikáda a často líbezně cvrkala. Blažený otec k ní kdysi jednou vztáhl svou ruku a vlídně ji volal k sobě: „Sestro moje cikádo, pojď ke mně!“ 2 A ona, jakoby nadána rozumem, skočila mu hned na ruku. 3 I řekl jí: „Zazpívej, moje sestro cikádo, a svým cvrkáním chval Pána, svého Stvořitele!“ 4 A cikáda bez váhání poslechla a začala zpívat a nepřestala, dokud s ní muž Boží nezazpíval své chvály a dokud jí nepřikázal, aby odletěla na obvyklé místo. 5 Tam zůstala po osm dní jako přikovaná. 6 Když světec vycházel ráno z cely, vždycky se jí dotýkal rukama a přikazoval jí, aby zpívala, a ona jeho příkazů vždy horlivě uposlechla. 7 Až světec spolubratřím řekl: „Propusťme již naši sestru cikádu, vždyť už nás dost dlouho obveselovala svou chválou, aby tímto naše tělo nepropadlo prázdné chloubě6.“ 8 Když tedy od něho dostala cikáda dovolení, hned odlétla a už se tam neukázala. 9 Když to všechno bratři viděli, velmi nad tím žasli7.
28. 1 Když svatý muž pobýval na jednom chudém místě, pil tam z hliněné nádoby; 2 po jeho odchodu v ní včely podivuhodným uměním vytvořily plástve medu. Tak podivuhodně prozradily, jak se tam živil božským nazíráním.
29. 1 U Greccia byl svatému Františkovi darován živý zajíček. 2 A třebaže byl znovu propuštěn na svobodu a mohl si jít, kam chtěl, když na něho světec zavolal, vyskočil mu rychle do klína. 3 Světec si ho laskavě vzal a něžně ho napomínal, aby se podruhé nedal chytit. Když mu pak udělil požehnání, přikázal mu, aby se vrátil do lesa.
30. 1 Když svatý muž pobýval na ostrově u Perugijského jezera, stala se podobná věc s jiným králíčkem, který obvykle bývá zvířetem velmi plachým.
31. 1 Jednou, když šel Boží muž ze Sieny do Spoletského údolí, přišel k jednomu poli, kde se páslo velké stádo ovcí. 2 Když je, jak bylo jeho zvykem, laskavě pozdravil, seběhly se všechny k němu, zvedaly hlavy a hlasitým bečením mu oplácely radost z pozdravu. 3 Jeho vikář si pozorným okem mysli všiml, co ovce dělají, a když se s ostatními druhy zdržel pozadu, řekl jim: „Viděli jste, jak se ovce chovaly k svatému otci? 4 Jistě je veliký ten, kterého i zvířata ctí jako otce, a třebaže nemají rozum, poznávají v něm přítele svého Stvořitele.“
32. 1 Skřivani, ptáci, kteří milují polední světlo a nesnášejí tmu soumraku, ten večer, kdy svatý František přecházel ze světa ke Kristu, třebaže již nastal soumrak nadcházející noci, slétli se nad střechou domu 2 a dlouho tam s hlasitým zpěvem kroužili. Zda tím zpěvem dávali najevo radost nebo smutek, to nevíme. 3 Byl od nich slyšet dojemný jásot i jásavé dojetí, buď jak oplakávali osiřelost synů, nebo jak ohlašovali blízkost věčné slávy jejich otce. 4 Městští strážci, kteří bděle střežili ono místo, plni úžasu pobízeli ostatní, aby to také obdivovali.
1 Srv. Lk 12,24.
2 Srv. Mt 9,8.
3 Až na toto slovo je celý odstavec převzat z 2Cel 167.
4 Celý tento odstavec je převzat z 2Cel 168.
5 Celý tento odstavec je převzat z 2Cel 170.
6 Srv. 1 Kor 1,29.
7 Celý tento odstavec je převzat z 2Cel 171.