CXXXIII. kapitola
Jeho soucit s nemocnými
175. 1 Měl velký soucit s nemocnými a velmi pečoval o jejich potřeby. 2 Když mu někdy zbožní lidé posílali vybraná jídla, dával je jiným nemocným, ač je sám potřeboval víc než druzí. 3 Dovedl se vžít do všech duševních rozpoložení nemocných, a když jim nemohl poskytnout pomoc, aspoň je utěšoval soucitnými slovy.
4 I o postních dnech jedl, aby se nemocní neostýchali jíst; ani se nestyděl veřejně v městech opatřovat maso pro nemocného bratra.
5 A při tom všem klesající na duchu napomínal, aby trpělivě nesli obtíže nemoci a nezlobili se, když jim nebylo ve všem vyhověno. 6 Proto také dal v jedné řeholi napsat tato slova: „A žádám všechny své nemocné bratry, aby se v nemoci nerozčilovali, ani se nezlobili na Boha nebo na bratry. 7 A nemají s přílišným znepokojením žádat léky, ani příliš hledět, aby se rychle uzdravilo jejich tělo, které stejně brzy musí zemřít a je nepřítelem duše. 8 Ať za vše vzdávají díky1 a snaží se být takovými, jakými je chce mít Bůh. 9 Neboť ty, které Bůh vyvolil k věčnému životu2, vychovává ranami a nemocemi, jak sám říká: Já kárám a trestám ty, které miluji3.“
176. 1 Jednoho nemocného, o němž věděl, že má chuť na hrozny, dovedl tehdy do vinice, 2 posadil se pod vinnou révu, a aby mu dodal odvahy jíst, sám začal jíst první.
1 Srv. 1 Thes 5,18.
2 Srv. Sk 13,48.
3 Srv. Zj 3,19; Žid 12,6. Celý citát je z fragmentů různých verzí nepotvrzené řehole.