IV. O smrtelně nemocných povolaných zpět k životu, o nadmutém, o vodnatelném, nemocném dnou a o různých jiných nemocných
139. 1 Jeden chlapec jménem Matouš, z městečka Todi, ležel osm dní na lůžku1 jako mrtvý. Ústa měl sevřená a neviděl. Tvář staženou, ruce i nohy byly úplně černé jako smůla. Všichni se už vzdali naděje, že by se zachoval při životě, ale díky slibu své matky se uzdravil s podivuhodnou rychlostí. 2 Z úst mu začala téci krev, a proto si mysleli, že vykrvácí. 3 Jeho matka však hned začala pokorně vzývat na kolenou jméno svatého Františka, a sotva vstala od modlitby, začal chlapeček otevírat oči, vrátil se mu zrak a z prsou matky začal opět pít. Brzy také zmizela černá barva kůže a tělíčku se vracela jeho dřívější barva a dítěti se navracelo zdraví i síly. 4 Když se dítě začalo uzdravovat, zeptala se ho jeho matka: „Kdo tě uzdravil, dítě?“ A dítě odpovědělo žvatláním: „Ciccu, Ciccu!“ 5 A také se ho ptali: „Čí jsi služebník?“ A děcko opět odpovědělo: „Ciccu, Ciccu.“ 6 Neumělo totiž ještě normálně mluvit, protože bylo velmi malé, a tak jméno blaženého Františka vyslovovalo takto zkráceně.
140. 1 Jeden mladík, když se zdržoval na jakémsi velmi vysokém místě, z toho místa spadl a při tom ztratil řeč i schopnost ovládat všechny své údy. 2 Po tři dny nejedl, nepil ani se nepohnul a mělo se za to, že je mrtvý. 3 Jeho matka však, aniž by žádala pomoc nějakých lékařů, prosila o jeho uzdravení blaženého Františka. 4 A jakmile učinila slib, dostala ho zpět živého a zdravého a začala chválit všemohoucnost Spasitele.
5 Jiný, jménem Mancino, byl smrtelně nemocen. Nikdo už nevěřil, že by se mohl uzdravit. On však, jak jen mohl, vzýval jméno blaženého Františka, až byl náhle uzdraven.
6 Jeden chlapec z Arezza, jménem Gualtiero, trpěl neustále horečkou a byl trýzněn dvěma vředy. Všichni lékaři se už vzdali naděje. Když však jeho rodiče složili slib blaženému Františkovi, vrátilo se mu vytoužené zdraví.
7 Dalšímu, který už byl blízko smrti, již zhotovovali voskovou masku, ale ještě než ji stačili dokončit, byl ze všech utrpení nemoci vysvobozen.
141. 1 Jedna žena byla už léta pro svou nemoc upoutána na lůžko a nemohla se ani hnout. Zaslíbila se Bohu a blaženému Františkovi, a když byla z nemoci uzdravena, mohla opět plnit povinnosti svého stavu.
2 V městě Narni žila žena, která měla už osm let uschlou ruku, takže s ní nemohla nic dělat. 3 Konečně se jí ve snu zjevil přeblažený otec František, narovnal jí ruku a ona s ní mohla pracovat jako s tou druhou.
4 Mladý muž z téhož města ležel už deset let velmi těžce nemocen. Měl celé tělo oteklé a žádné léky nezabíraly. 5 Pro zásluhy blaženého otce Františka, když jeho matka složila slib, ihned obdržel výhody zdraví.
6 Ve městě Fano byl nemocný vodnatelností, jehož končetiny byly hrozivě oteklé. 7 Díky blaženému Františkovi obdržel úplné uzdravení z této nemoci.
8 Jistý občan z Todi trpěl tak strašným revmatismem kloubů, že už nemohl ani sedět, ani jinak odpočívat. 9 Intenzita zmíněného utrpení mu neustále působila takové mrazení, že se zdálo, že ho zcela zničí. 10 Volal lékaře, bral mnoho koupelí a různých léků, ale žádný z těchto prostředků mu úlevu nepřinášel. 11 Jednoho dne udělal však v přítomnosti jistého kněze slib, aby mu svatý František vrátil dřívější zdraví. 12 Ještě se modlitby ke světci nedomodlil, když zjistil, že se mu dřívější zdraví vrací.
142. 1 Jistá ochrnutá žena v Gubbiu, upoutaná na lůžko, byla uzdravena po trojím vzývání jména blaženého Františka.
2 Jistý muž, jménem Bonifác, měl v nohou a prstech tak těžké bolesti, že se nemohl ani pohybovat, ani se do strany otočit. Ztratil chuť k jídlu a spát také nemohl. Jednoho dne k němu přišla jakási žena, která mu radila a povzbuzovala ho, aby se pokorně zasvětil blaženému Františkovi, jestli chce být velmi rychle vyléčen ze své nemoci. 3 Onen muž však ve velkých bolestech odpověděl: „Nevěřím, že je svatý!“ 4 Když mu však žena vytrvale domlouvala, aby složil slib, konečně se onen muž zasvětil tímto způsobem: „Odevzdávám se svatému Františkovi a uvěřím, že je svatý, když budu do tří dnů vysvobozen z této nemoci.“ 5 A byl brzy uzdraven pro zásluhy Božího světce, opět chodil, jedl a spal a chválil všemohoucího Boha.
143. 1 Jeden muž byl železným šípem těžce zraněn na hlavě. Protože šíp pronikl oční dutinou a zůstal v hlavě trčet, žádný lékař mu nemohl pomoci. 2 Odporučil se tedy v pokorných prosbách Božímu světci Františkovi s nadějí, že s jeho pomocí může být uzdraven. 3 Když se trochu uklidnil a usnul, svatý František mu ve snu řekl, aby si dal šíp vyjmout zadní částí hlavy. 4 Jak to ve snu viděl, nechal druhého dne provést a byl bez větších obtíží zachráněn.
144. 1 Jeden muž z městečka Spello, jménem Imperatore, velmi trpěl po dva roky tak velkou kýlou, že vnitřnosti vyhřezávaly ven spodní částí trupu. 2 Nemohl je delší dobu udržet uvnitř, takže musel nosit kýlní pás, aby vnitřnosti zadržel uvnitř. 3 Hledal pomoc u lékařů, kteří od něj jen mámili peníze a v ničem nepomohli. Když pak neměl peníze ani na živobytí, přestal úplně věřit v jejich pomoc. 4 Obrátil se tedy konečně na pomoc Boží a začal se pokorně dovolávat zásluh blaženého Františka ať už na cestě, doma či kdekoli byl. 5 Tak se stalo, že během krátké doby mu milostí Boží pro zásluhy blaženého Františka bylo navráceno úplné zdraví.
145. 1 Jeden bratr, který v poslušnosti sloužil v Řádu v Marce Ankonské, měl v bederní krajině velikou píštěl, tak zlou, že se vzdal naděje na vyléčení lékaři, protože nemoc byla již pokročilá. 2 Prosil proto ministra, pod jehož poslušností žil, aby mu dovolil jít navštívit místo, kde odpočívá tělo přeblaženého otce. Choval totiž naději, že pro zásluhy světce obdrží milost uzdravení. 3 Jeho ministr mu to však zakázal, protože leželo mnoho sněhu a byla zima, a on se obával, aby se velikou námahou nemoc ještě nezhoršila. 4 Když bratr nedostal dovolení, začal se proto zneklidňovat. Jedné noci u něho stanul svatý otec František a pravil: „Synu, netrap se pro tuto věc ani pro žádnou jinou! Ale odlož kožešinu, kterou na sobě máš, odhoď náplast i obvazy, zachovávej svou řeholi a uzdravíš se!“ 5 Jakmile ráno vstal, učinil, jak mu bylo přikázáno, a vzdával díky Bohu za náhlé uzdravení.
1 Srv. Mt 9,2.