PRVNÍ KNIHA
Ke chvále a slávě všemohoucího Boha, Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.
Začíná život našeho přeblaženého otce Františka.
I. kapitola
Jak se choval ve světském šatu a se světskou duší
1. 1 Žil muž v1 městě Assisi, které leží ve spoletském údolí, jménem František, jenž byl od útlého věku svými rodiči lehkomyslně vychováván podle pošetilých zásad tohoto světa a dlouho napodoboval jejich ubohý život a mravy, a tak se sám stal ještě pošetilejším a lehkomyslnějším2. – 2 Neboť se stalo nejhorším zvykem mezi těmi, kdo se nazývají křesťany, že se všude rozšířilo toto zhoubné mínění, jako by to byl zákon všude podepsaný a předepsaný, že se mají snažit své děti už od kolébky vychovávat uvolněně a lehkomyslně. 3 Vždyť děti sotva narozené, ještě dříve, než začnou mluvit nebo žvatlat, už učí věcem nečestným a vskutku zavrženíhodným, a to gesty i slovy. A když přijde čas jejich odstavení, vedou je k tomu, aby tyto věci plné rozmařilosti a prostopášnosti nejen říkaly, nýbrž i dělaly. 4 Ze strachu před staršími se nikdo neodvažuje slušně se chovat, protože by byl tvrdě potrestán. 5 Proto říká pohanský básník právem: „Jak jsme vyrostli mezi zlozvyky rodičů, tak se nás od dětství drží všechno špatné3.“ 6 A toto svědectví je pravdivé, protože čím zhoubnější jsou pro děti přání rodičů, tím raději je plní. 7 Když pak jsou děti trochu starší, samy od sebe už přecházejí ke stále horším skutkům. 8 Vždyť ze zkažených kořenů vyroste ještě zkaženější strom, a co jednou zdegenerovalo, těžko se může vrátit do původního stavu. 9 A až vstoupí do bran dospívání, co myslíš, že z nich bude? 10 Tehdy zajisté dají průchod veškeré rozmařilosti, neboť je jim dovoleno dělat, co se jim zamane, a horlivě se oddají neřestem. 11 Tak se dobrovolně stávají otroky hříchů, všechny své údy dávají do služeb nepravosti4, nic z křesťanského náboženství ve svém životě či v mravech nedávají najevo a jsou křesťany jen podle jména. 12 Ubožáci, předstírají, že se dopustili ještě horších věcí, než jakých se dopustili ve skutečnosti, aby se jim nevysmívali tím víc, čím jsou nevinnější5.
2. 1 To jsou ubohé začátky toho člověka, kterého dnes ctíme jako světce, protože vskutku světcem je. Od dětství v tom vězel, téměř do 25. roku svého života bídně marnil a ztrácel svůj čas. 2 Ba v marnivosti dokonce vynikal nade všechny své vrstevníky, druhé ponoukal ke špatnostem a sám byl velmi divoký ve ztřeštěnostech. 3 Všemi obdivován usiloval o to, aby v pompéznosti prázdné slávy, ve veselých žertech a fraškách, ve vtipech a v prázdných slovech, v písničkách a ve vláčném a měkkém odívání překonal ostatní, 4 protože byl velmi bohatý. Nebyl však lakomý, spíš marnotratný, peníze nehromadil, spíš majetek rozhazoval. Byl obezřetný obchodník, ale velmi špatný hospodář. Přesto vynikal jemným chováním, byl příjemný a velmi milý, a to i ke své škodě. 5 Proto za ním šli mnozí další, příznivci zla a podněcovatelé špatností. A tak obklopen šiky neřádů, stával se povrchním a lehkovážným a chodíval po náměstích Babylónu6, 6 dokud na něj neshlédl Pán z nebe7, aby od něho pro své jméno vzdálil svůj hněv a aby mu do úst vložil uzdu Boží chvály dřív, než by zcela zahynul8. 7 Tak na něm spočinula ruka Páně9 a změnila ho pravice Nejvyššího10, aby skrze něho byla dána důvěra v milostiplné odpuštění hříšníkům a aby byl všem lidem příkladem obrácení se k Bohu11.
1 Srv. Job 1,1.
2 2Cel 3,2 již však popisuje matku sv. Františka jako vzor ctností.
3 Lucius Annaeus Seneca. Epistolae morales ad Lucilium 1.6, ep. 8. Zdá se, že celá tato pasáž je inspirována starořímským básníkem ze 4. století před Kristem a také životopisem sv. Augustina, z něhož přejímá pasáže popisující Augustinovo hříšné mládí. 2Cel je přechází mlčením.
4 Srv. Řím 6,13.20.
5 Srv. Aurelius Augustinus. Vyznání II,III,7.
6 Srv. Aurelius Augustinus. Vyznání II,III,8.
7 Srv. Žl 32[33],13.
8 Srv. Iz 48,9.
9 Ez 1,3.
10 Srv. Žl 76[77],11.
11 Tomáš z Celana záměrně podává temnější obraz Františkova mládí, než jak tomu bylo ve skutečnosti, aby tím více vyniklo jeho obrácení.