LXIV. kapitola

O vytržení mysli

98. Sladkost kontemplace ho často tak povznesla, že byl uchvácen mimo sebe, aby mimo lidské smysly poznal věci, které nemohl vyjevit.

Přece však jeden případ, který vešel ve známost, nám jasně ukazuje, jak často byl pohlcen nebeskou slastí. Jednou při svých cestách musel projet na oslu přes Borgo San Sepolcro. Když si chtěl odpočinout v domě pro malomocné, dozvědělo se příchodu Božího muže mnoho lidí. Ze všech stran spěchalo mnoho mužů i žen, aby ho viděli, a s obvyklou úctou toužili dotknout se ho. Dotýkali se ho tedy, sahali po něm, z jeho hábitu odstřihovali kousky, aby si je uschovali. Zdálo se, jako by ten člověk nic z toho necítil, a jako tělo bez duše si nevšiml ničeho. Dojeli k cíli a dávno měli Borgo za sebou, když se ten, který nazíral věci nebeské, jako by se vrátil odjinud, starostlivě zeptal, kdy dorazí do Borga.

 Další

Přejít nahoru