LXIV. kapitola
O vytržení mysli
98. 1 Sladkost kontemplace ho často tak povznesla, že byl uchvácen mimo sebe, aby mimo lidské smysly poznal věci, které nemohl vyjevit.
2 Přece však jeden případ, který vešel ve známost, nám jasně ukazuje, jak často byl pohlcen nebeskou slastí. 3 Jednou při svých cestách musel projet na oslu přes Borgo San Sepolcro. 4 Když si chtěl odpočinout v domě pro malomocné, dozvědělo se příchodu Božího muže mnoho lidí. 5 Ze všech stran spěchalo mnoho mužů i žen, aby ho viděli, a s obvyklou úctou toužili dotknout se ho. 6 Dotýkali se ho tedy, sahali po něm, z jeho hábitu odstřihovali kousky, aby si je uschovali. 7 Zdálo se, jako by ten člověk nic z toho necítil, a jako tělo bez duše si nevšiml ničeho. 8 Dojeli k cíli a dávno měli Borgo za sebou, když se ten, který nazíral věci nebeské, jako by se vrátil odjinud, starostlivě zeptal, kdy dorazí do Borga.