O horlivosti svatého Františka při modlitbě

LXI. kapitola

Místo, čas a vroucnost Františkových modliteb

94. ₁ I když Boží muž František putoval k Pánu ještě v těle, duchem se snažil přebývat v nebi. Tak se stal spoluobčanem andělů, od nichž ho oddělovala jen stěna těla. ₂ Celou svou duší toužil po svém Kristu a oddal se mu nejen celým svým srdcem, ale i celým svým tělem.

₃ Aby ti, kdo přijdou po nás, měli vzor k napodobování, chtěl bych vypsat aspoň něco o jeho úžasných modlitbách, pokud jsme to na vlastní oči viděli a pokud to lze lidským uším sdělit. ₄ Všechen svůj čas proměňoval ve svatý odpočinek, v němž do svého srdce vepisoval moudrost, a kdyby stále nepostupoval vpřed, měl by dojem, že upadá. ₅ Když mu do toho přišla nějaká světská návštěva nebo nějaké jiné záležitosti, vyřídil je co nejrychleji a zase vrátil do hlubin svého nitra. ₆ Svět byl pro něj jako bez chuti, když se živil pokrmem nebeské sladkosti, a božské slasti mu chutnaly víc než lidem tučné pokrmy.

₇ Vyhledával vždy skrytá místa, aby se nejen jeho duch, ale i všechny jeho údy mohly upnout k Bohu. ₈ Když se stalo a byl náhle navštíven Pánem mezi lidmi, aby nezůstal bez úkrytu, udělal si ze svého pláště malou celu. ₉ Někdy, když s sebou plášť neměl, aspoň si ukryl tvář do rukávu, aby se nepřipravil o skrytou manu¹. ₁₀ Vždy dokázal mezi sebe a okolostojící něco postavit, aby si nevšimli jeho setkání se Ženichem. Tak se dokázal nenápadně modlit i v těsném prostoru lodi uprostřed mnoha lidí. ₁₁ Když nic z tohoto udělat nemohl, učinil ze svého srdce chrám. ₁₂ Zapomněl na sebe a vzlyky, vzdechy, těžké oddychování a vnější pohyby ukazovaly, že je ponořen do Boha.

95. ₁ Takto to bylo v domě. Když se modlíval v lesích a na osamělých místech, naplňoval les vzdycháním, zemi smáčel slzami, bil se rukou v prsa. Jako by tam objevil ještě skrytější, tajnou komoru, často rozmlouval slovy se svým Pánem. ₂ Tam odpovídal svému Soudci, tam snažně prosil Otce, tam rozmlouval s Přítelem, tam důvěrně pobýval se Snoubencem. ₃ Aby vskutku každý záchvěv svého srdce učinil ještě více celopalem, rozvažoval různými způsoby o svrchovaně Jediném. ₄ Často se modlíval jen srdcem, aniž pohnul rty. Svého ducha obracel od vnějšího dovnitř a směřoval vzhůru. ₅ Všechen svůj rozum i cit soustředil pak na to jediné, co od Pána žádal, takže nejen se celý modlil, ale spíše se stával modlitbou.

₆ Co myslíš, jaké slasti ho naplňovaly? To ví jen on sám, já mohu jen žasnout. ₇ Jen kdo sám má podobnou zkušenost, ten pochopí. Kdo to nezakusil, nepochopí. ₈ Tak jeho láskou rozžhavený bystrý duch, celá jeho pozornost a celá jeho duše v Bohu roztavená již pobývala na suverénním území nebeského království.

₉ Blažený otec byl zvyklý nenechat žádné navštívení Ducha bez povšimnutí. Když mu bylo nabídnuto, přijal ho a okoušel takto nabídnutou nebeskou sladkost, dokud Pán dovolil. ₁₀ Byl-li nějakou záležitostí zaneprázdněn nebo na cestách, okoušel jemný dotek této milosti přerušovaně a často jako nejsladší manu. ₁₁ Dokonce se na cestě zastavoval, druhy nechal jít napřed a hledal nová vnuknutí, jak by měl nést ovoce, aby nepřijímal milost nadarmo².

 Další