O horlivosti svatého Františka při modlitbě

LXI. kapitola

Místo, čas a vroucnost Františkových modliteb

94. 1 I když Boží muž František putoval k Pánu ještě v těle, duchem se snažil přebývat v nebi. Tak se stal spoluobčanem andělů, od nichž ho oddělovala jen stěna těla. Celou svou duší toužil po svém Kristu a oddal se mu nejen celým svým srdcem, ale i celým svým tělem.

Aby ti, kdo přijdou po nás, měli vzor k napodobování, chtěl bych vypsat aspoň něco o jeho úžasných modlitbách, pokud jsme to na vlastní oči viděli a pokud to lze lidským uším sdělit. Všechen svůj čas proměňoval ve svatý odpočinek, v němž do svého srdce vepisoval moudrost, a kdyby stále nepostupoval vpřed, měl by dojem, že upadá. Když mu do toho přišla nějaká světská návštěva nebo nějaké jiné záležitosti, vyřídil je co nejrychleji a zase vrátil do hlubin svého nitra. Svět byl pro něj jako bez chuti, když se živil pokrmem nebeské sladkosti, a božské slasti mu chutnaly víc než lidem tučné pokrmy.

Vyhledával vždy skrytá místa, aby se nejen jeho duch, ale i všechny jeho údy mohly upnout k Bohu. Když se stalo a byl náhle navštíven Pánem mezi lidmi, aby nezůstal bez úkrytu, udělal si ze svého pláště malou celu. Někdy, když s sebou plášť neměl, aspoň si ukryl tvář do rukávu, aby se nepřipravil o skrytou manu1. 10 Vždy dokázal mezi sebe a okolostojící něco postavit, aby si nevšimli jeho setkání se Ženichem. Tak se dokázal nenápadně modlit i v těsném prostoru lodi uprostřed mnoha lidí. 11 Když nic z tohoto udělat nemohl, učinil ze svého srdce chrám. 12 Zapomněl na sebe a vzlyky, vzdechy, těžké oddychování a vnější pohyby ukazovaly, že je ponořen do Boha.

95. Takto to bylo v domě. Když se modlíval v lesích a na osamělých místech, naplňoval les vzdycháním, zemi smáčel slzami, bil se rukou v prsa. Jako by tam objevil ještě skrytější, tajnou komoru, často rozmlouval slovy se svým Pánem. Tam odpovídal svému Soudci, tam snažně prosil Otce, tam rozmlouval s Přítelem, tam důvěrně pobýval se Snoubencem. Aby vskutku každý záchvěv svého srdce učinil ještě více celopalem, rozvažoval různými způsoby o svrchovaně Jediném. Často se modlíval jen srdcem, aniž pohnul rty. Svého ducha obracel od vnějšího dovnitř a směřoval vzhůru. Všechen svůj rozum i cit soustředil pak na to jediné, co od Pána žádal, takže nejen se celý modlil, ale spíše se stával modlitbou.

Co myslíš, jaké slasti ho naplňovaly? To ví jen on sám, já mohu jen žasnout. Jen kdo sám má podobnou zkušenost, ten pochopí. Kdo to nezakusil, nepochopí. Tak jeho láskou rozžhavený bystrý duch, celá jeho pozornost a celá jeho duše v Bohu roztavená již pobývala na suverénním území nebeského království.

Blažený otec byl zvyklý nenechat žádné navštívení Ducha bez povšimnutí. Když mu bylo nabídnuto, přijal ho a okoušel takto nabídnutou nebeskou sladkost, dokud Pán dovolil. 10 Byl-li nějakou záležitostí zaneprázdněn nebo na cestách, okoušel jemný dotek této milosti přerušovaně a často jako nejsladší manu. 11 Dokonce se na cestě zastavoval, druhy nechal jít napřed a hledal nová vnuknutí, jak by měl nést ovoce, aby nepřijímal milost nadarmo2.

 Další

1 Srv. 1 Kor 2,9.

2 Srv. 2 Kor 6,1.

Přejít nahoru