V. kapitola

Jak mu při modlitbě ďábel ukazoval ženu a co mu Bůh odpověděl; jak jednal s malomocnými

9. ₁ František pod světským šatem nosil zbožnou mysl. Rád vyhledával osamělá místa, vzdálená ruchu světa, a zde byl často poučován navštíveními Ducha svatého. ₂ Na tato místa ho přitahovala a vábila ona počáteční sladkost, která ho hned od počátku celého naplnila a nikdy ho, dokud žil, neopustila.

₃ Když však horlivě tato skrytá místa, jakoby stvořená k modlitbě, navštěvoval, snažil se ho ďábel zlomyslnými úklady odvrátit od takového počínání. ₄ Vnukl jeho srdci představu ošklivé ženy, která v Assisi bydlela a byla všem odporná pro svůj vzhled. ₅ Hrozil mu, že ho udělá této ženě podobným, jestli neupustí od toho, co začal. ₆ Byl však Pánem posilněn¹ a těšil se, že se mu dostalo milosti spásné odpovědi. ₇ „Františku,“ pravil mu Pán v duchu, „vyměňuj to, co jsi tělesně a marnivě miloval, za duchovní, ber hořké za sladké², a chceš-li mne poznat, pohrdej sám sebou. Neboť když změníš řád hodnot, porozumíš tomu, co ti říkám.“ ₈ A hned se snažil výzvy Boží poslouchat a podle nich žít.

₉ Ze všech nešťastných zrůd na světě se František od přirozenosti nejvíce děsil malomocných. Jednoho dne, když si vyjel za Assisi na koni, vstoupil mu do cesty malomocný. ₁₀ Ačkoli k němu cítil veliký hnus a odpor, seskočil z koně, a aby jako křivopřísežník neporušil daný slib věrnosti, přistoupil k malomocnému, aby ho objal a políbil. ₁₁ Když malomocný natáhl ruku v naději, že něco dostane³, František do ní vložil peníze i s polibkem. ₁₂ Pak ihned vsedl na koně, a ať se jakkoli kolem sebe rozhlížel, malomocného nikde neviděl, třebaže bylo na všechny strany daleko vidět.

₁₃ Pln údivu i radosti, snaží se vykonat po několika dnech podobný skutek. ₁₄ Jde k obydlím malomocných a každému, jemuž dává peníze, líbá ruce i ústa. ₁₅ Tak bere hořké za sladké⁴ a mužně se připravuje zachovávat také ostatní.

 Další