LII. kapitola
Jak pokáral bratra, který pomluvil chudého
85. 1 Jednou přišel chudý nemocný muž tam, kde František kázal. 2 Tomu bylo jeho dvojnásobného trápení, totiž chudoby a nemoci, líto, a tak s druhem začal mluvit o chudobě. 3 Zatímco on měl s těžce trpícím hluboký soucit, jeho druh mu řekl: „Bratře, je pravda, že je chudý, ale možná že není v celém okolí nikdo, kdo by dychtil po bohatství víc než on.“ 4 Světec ho ihned pokáral a za pokání mu uložil: „Odlož hábit, jdi rychle za ním, padni chudému k nohám a vyznej svou vinu! 5 A poprosíš nejen za odpuštění, ale také o jeho modlitbu!“ 6 Bratr uposlechl, vykonal pokání a vrátil se. 7 Světec mu pak pravil: „Když vidíš chudého, bratře, nabízí se ti zrcadlo našeho Pána a jeho chudé Matky. 8 A stejně tak při pohledu na nemocné uvažuj, jaké bolesti za nás [Pán] vzal na sebe!“
9 František vždy pamatoval na voničku myrhy1, vždy hleděl na tvář svého Krista2 a měl na mysli Muže bolesti, zkroušeného nemocemi3.
1 Srv. Pís 1,13.
2 Srv. Žl 83[84],10.
3 Srv. Iz 53,3.