O těch, kdo se zříkají světa
XLIX. kapitola
Případ toho, koho světec odmítl, protože svůj majetek dal příbuzným, ale ne chudým
80. 1 Ty, kteří přicházeli do Řádu, světec učil, aby před tím, než se rozloučí se světem, přinesli Bohu v oběť nejprve svůj majetek, a pak v Řádu sami sebe. 2 Vstup do Řádu povoloval jen těm, kteří se svého majetku úplně zřekli a kteří si pro sebe neponechali vůbec nic. Jednak kvůli slovu svatého evangelia, jednak aby výjimky neuváděly do pokušení.
81. 1 Stalo se, že na území Marky Ankonské přišel po kázání k světci člověk a pokorně prosil o přijetí do Řádu. 2 Světec mu řekl: „Chceš-li být přijat mezi chudé Boží, rozdej nejprve vše, co máš, chudým!“ 3 Muž tedy šel, ale puzen tělesnou láskou, rozdal svůj majetek svým příbuzným a chudým nedal nic. 4 Když se vrátil, podal světci zprávu o své náramné štědrosti. Ale otec mu s úsměvem řekl: „Jdi svou cestou, bratře moucho, neboť jsi neopustil svůj dům ani své příbuzné. 5 Jim jsi dal svůj majetek a chudé jsi podvedl. Nejsi hoden svaté chudoby. 6 Začal jsi od těla, a tím jsi položil chatrné základy duchovní stavbě.“ 7 Tělesně smýšlející člověk se tedy vrátil ke svým a žádal nazpět svůj majetek, který chudým nechtěl dát. Rychle se vzdal předsevzetí usilovat o ctnost.
8 Dnes je mnoho těch, které takové rozdělování oklame; světským počínáním by chtěli dosáhnout věčného života. 9 Neboť Bohu se nikdo nezasvětí tím, že obohacuje své, nýbrž tím, že pravou dobročinností odpyká své hříchy a za dobré skutky získá život.
10 Často také bratry poučoval, aby v nouzi hledali pomoc raději u jiných lidí než u těch, kdo do Řádu vstupují, jednak pro dobrý příklad a jednak aby se vyhnuli podezření, že z toho chtějí mít hanebný prospěch.