XLVIII. kapitola

Jak se v Alessandrii proměnilo kohoutí stehýnko v rybu

78. ₁ Při almužnách František hledal více prospěch duše než podporu těla; také se jevil všem ostatním jako příklad nejen v přijímání, ale i v rozdávání.

₂ Když totiž přišel do Alessandrie v Lombardii, aby hlásal slovo Boží, s úctou ho přijal jako hosta jeden muž dobré pověsti, který se bál Boha. Ten ho prosil, aby podle příkazu evangelia jedl ze všeho, co se bude podávat, a světec, přemožen vlídností hostitele, to rád přislíbil. ₃ Ten spěchal a k jídlu začal pro Božího muže hned připravovat sedmiletého kohouta¹. ₄ Když pak patriarcha chudých seděl se spokojenou rodinou radostně u stolu, objevil se v tu chvíli u dveří Beliálův syn² a prost vší milosti, předstíral chudobu a bědoval, jako by mu scházelo to nejnutnější. ₅ Chytře začal prosit o almužnu pro lásku Boží a ve jménu Boha se plačtivým hlasem domáhal pomoci. ₆ Jakmile slyšel světec jméno nade vše požehnané, které mu bylo sladší než med, vzal část z předloženého ptáka a na kousku chleba ji laskavě podal prosebníkovi. ₇ Co však učinil onen nešťastník? Dar uschoval, aby světce potupil.

79. ₁ Příštího dne kázal světec slovo Boží lidu, jak byl zvyklý. ₂ Náhle začal ten padouch povykovat a snažil se všem ukázat kohoutí stehýnko. ₃ „Pohleďte,“ vřeštěl, „jaký je ten František, který tu káže a kterého uctíváte jako svatého. Zde vidíte maso, které mi včera při večeři dal.“ ₄ Ale všichni lidé ho plísnili a nadávali mu, že se chová jako posedlý. ₅ Totiž to, o čem tvrdil, že je kohoutí stehýnko, jevilo se vskutku všem jako ryba. ₆ Také ten nešťastník byl tím zázrakem jako omráčený a byl nucen přiznat, že je pravda, co ostatní tvrdí. ₇ Zastyděl se, nešťastník, a svůj odhalený zločin odčinil pokáním. ₈ Přede všemi prosil světce za odpuštění a ke svému bezbožnému úmyslu se přiznal. ₉ Když hříšník přišel k rozumu, nabylo maso opět své pravé podoby.

 Další