XLVII. kapitola

Jak přiměl zástup světských rytířů k tomu, aby prosili o almužnu

77. ₁ Když byl blažený František nemocen a Assiští se domnívali, že asi brzy zemře, poslali k bratřím v Noceře¹ slavnostní poselstvo, aby Františka dostali do Assisi, protože nechtěli svou slávu, že mají tělo Božího muže, přenechat jiným. ₂ Když rytíři Františka uctivě na koních doprovázeli, přijeli do chudé vesničky jménem Satriano². ₃ Jeli sem proto, že byl čas k jídlu a měli hlad, nenašli tu však nic, co by mohli koupit. Rytíři se proto vrátili k blaženému Františkovi a řekli: „Musíš nám dát něco ze svých almužen, protože zde nemůžeme sehnat nic k jídlu.“ ₄ Světec jim odpověděl: „Nic jste nesehnali proto, že se spoléháte víc na své mouchy než na Boha.“ Mouchami totiž nazýval peníze. ₅ „Ale vraťte se do domů, kde jste byli, a pokorně poproste o almužnu. Lásku Boží nabízejte místo mincí. ₆ A nestyďte se, protože následkem hříchu je všecko almužnou, kterou dává hodným i nehodným onen veliký Almužník v lásce a slitování.“ ₇ Tu přemohli rytíři ostýchavost, statečně prosili o almužny a dostali více pro lásku Boží než za peníze. ₈ Lidé jim dávali jako o závod a s radostí a bylo po hladu tam, kde zvítězila bohatá chudoba.

Další