XLV. kapitola

Důtka bratrovi, který nechtěl prosit o almužnu

75. ₁ Blažený František často říkal, že pravý menší bratr nemá dlouho otálet s chozením pro almužny. ₂ Říkával: „Čím vznešenější je můj syn, tím ochotněji má jít, neboť tak rozmnoží své zásluhy.“

₃ Na jednom místě žil bratr, který prosit o almužnu téměř nechodil, ale zato při jídle jedl za tři. ₄ Když světec zpozoroval, že je milovníkem břicha, že plody bere, ale práce se neúčastní, napomenul ho jednou takto: „Milý bratře moucho, jdi si svou cestou, neboť se chceš živit jen potem svých bratří, ale v Božím díle jsi lenoch. ₅ Podobáš se bratru trubci, který sice včelí práci na sebe nebere, ale med chce jíst první.“ ₆ Když tento tělesně smýšlející člověk viděl, že je jeho žravost odhalena, vrátil se do světa, který dosud neopustil. ₇ Opustil Řád a ten, který nechtěl nic mít s žebráním, nebyl již bratrem; a který jídal za několik, stal se pak stádem démonů¹.

 Další