XLIV. kapitola
Jak slovem i příkladem vybízel ke sbírání almužen
74. 1 Zpočátku, aby bratry ušetřil zahanbení a sám sebe vycvičil, chodil prosit o almužnu sám. 2 Když však zpozoroval, že někteří ke svému povolání nehodně přistupují, řekl: „Nejmilejší bratři, Syn Boží byl vznešenější než my, a stal se pro nás na tomto světě chudým. 3 Z lásky k němu, jsme si zvolili cestu chudoby; proto se nesmíte stydět chodit po almužně. 4 Dědicům království nepřísluší, aby se červenali hanbou pro pečeť nebeského dědictví. 5 Pravím vám, že mnoho šlechticů a učenců vstoupí do našeho společenství a budou si pokládat za čest, že smějí prosit o almužnu. 6 Vy, kteří jste jejich prvotinami, radujte se a jásejte a neodmítejte konat to, co předáte oněm svatým, aby to dělali.“