XLIII. kapitola

Jaký příklad dal na kurii pána z Ostie a jak odpověděl biskupovi

73. ₁ Jednou přišel František na návštěvu k tomu, který se později stal papežem Řehořem; v té době však zastával nižší úřad. Když se přiblížila doba hostiny, vyšel ven, aby si vyprosil almužnu. Po svém návratu položil kousky černého chleba na biskupův stůl. ₂ Když to biskup viděl, bylo mu to poněkud trapné, zvlášť kvůli nově pozvaným hostům. ₃ Náš otec však s veselou tváří rozdílel přijaté almužny mezi spolustolující rytíře a kněze. Tito všichni dary přijímali s podivuhodnou úctou, jedni je snědli, jiní si je z úcty uschovali. ₄ Po hostině biskup povstal, pozval Božího muže k sobě, objal ho ₅ A řekl: „Můj bratře, proč jsi mne zahanboval tím, že jsi šel po almužně, když jsi byl v domě, který patří tobě i tvým bratřím?“ ₆ A světec mu odpověděl: „Naopak, spíše jsem vám prokázal poctu tím, že jsem uctil většího Pána. ₇ Neboť Bůh má zalíbení v chudobě, nejvíc však v dobrovolné žebrotě. ₈ Já mám královskou hodnost a neobyčejné šlechtictví, když následuji tohoto Pána, který ačkoli byl bohatý, stal se pro nás chudým¹.“ ₉ A dodal: „Větší požitek mám z chudého stolu, na němž jsou prostřeny skromné almužny, než z bohatého, na němž je bezpočet jídel.“ ₁₀ Tato zbožná slova biskupa velmi oslovila, takže světci řekl: „Synu, čiň, co je v tvých očích dobré, neboť Pán je s tebou.“

Další