XL. kapitola

František učí, že ty, kdo se odvrátí od chudoby, je třeba potrestat nouzí

70. ₁ Mnohokrát světec opakoval: „Tou měrou, jakou se bratři odvrátí od chudoby, odvrátí se od nich také svět; budou hledat a nenaleznou. ₂ Budou-li objímat moji paní chudobu, bude je svět živit, protože jsou světu dáni k spáse.“ ₃ A také: „Mezi světem a bratřími je úmluva; oni jsou povinni dávat světu dobrý příklad a svět je povinen se postarat o jejich potřeby. ₄ Jestli oni nebudou dávat dobrý příklad a ztratí hodnověrnost, jako spravedlivý trest stáhne svou ruku zpět i svět.“

₅ Boží muž tak pečoval o chudobu, že se obával i velkého počtu bratří, aby taková skutečnost nebudila zdání bohatství. ₆ Proto říkával: „Kéž by to tak mohlo být, aby svět jen málokdy viděl bratry a aby je obdivoval pro jejich malý počet.“

₇ Spojen s paní chudobou nerozlučným poutem, nečekal od ní věno přítomné, ale věno budoucí.

₈ S vroucím nadšením a jásavou radostí zpíval František žalmy, které opěvují chudobu, jako: Na věky nebude zklamána trpělivost chudých¹ nebo Chudí to spatří a zaradují se².

 Další