III. kapitola

Zástup mladých mužů ho zvolil svým vůdcem, aby je hostil; Františkova proměna

7. ₁ František se začal měnit v dokonalého muže¹, zcela odlišného od toho, kterým byl dříve. ₂ Když se vrátil do otcovského domu, začali za ním synové Babylónu² opět běhat a snažili se ho zatahovat jinam, než kam chtěl jít. ₃ Zástup assiské mládeže, které byl už dříve vůdcem v marnivostech, ho zval i nadále ke kamarádským pitkám, rozpustilostem a žertování. ₄ Znali jeho dřívější štědrost a byli si jisti tím, že bude platit za všechny. Proto ho zvolili svým vůdcem, ₅ proto předstírali poslušnost, aby si naplnili břicha, proto se stavěli jako poddaní, aby je František nasytil. ₆ Aby se nezdálo, že je lakomý, a protože byl pamětlivý dobrého vychování, František nabízenou poctu neodmítl, ačkoli přemýšlel o posvátných věcech. ₇ Dal připravit nákladnou hostinu a podávat mnoho chutných jídel. Přátelé se přejedli až ke zvracení a pak naplnili assiské ulice pijáckými písněmi. ₈ František za nimi sice jde a v ruce drží vůdcovskou hůl jako pán, ale ponenáhlu se od nich odděluje a v srdci zpívá Pánu, vždyť je pro jejich blázniviny již úplně hluchý.

₉ Jak později sám vyprávěl, pronikla jím tehdy tak mocná nebeská sladkost, že neměl slov, ani se nemohl pohnout z místa. ₁₀ Zmocnilo se ho jakési neurčité duchovní nadšení a přitahovalo ho k neviditelnému. V síle tohoto nadšení nepokládal pozemské jen za bezvýznamné, ale za zcela bezcenné.

₁₁ Opravdu podivuhodná je Kristova vlídnost, která nejen těm, kdo konají nejnižší, dává nejvyšší, ale v přívalu mnohých vod³ chrání i posiluje ty, kteří jsou jeho⁴. ₁₂ Vždyť Kristus nasytil zástupy chleby i rybami⁵, hříšníky nevyháněl od svého stolu, ₁₃ ale když ho chtěli učinit králem, odešel, vystoupil na horu, aby se modlil⁶. ₁₄ Tak vnikal František do Božích tajemství⁷; a i když nevědomky, byl přiváděn k dokonalému poznání.

 Další