XXXVIII. kapitola

O tom, jak se peníze proměnily v hada

68. ₁ Jednou procházel Boží muž s jedním druhem Apulií a nedaleko města Bari našel měšec, který se přímo nadýmal zlaťáky a kterému kupci říkají prak. ₂ Druh světce žádal a naléhal na něho, aby měšec zvedl ze země a peníze rozdal chudým. ₃ Dovolával se jeho soucitu s potřebnými a poukazoval na to, jakou dobročinnost by tím mohl projevit. ₄ Světec návrh rozhodně odmítl a ujišťoval bratra, že je to jen ďáblova lest. ₅ Řekl: „Synu, není dovoleno brát, co je cizí; a darováním něčeho cizího si nezasloužíš slávu, ale trest za hřích.“ ₆ Opustili to místo a spěchali dál, aby se dostali k cíli své cesty. Ale bratr, oklamán falešným soucitem, neměl pokoj. Stále naléhal, aby peníze odnesli. ₇ Světec souhlasil s návratem na to místo ne proto, aby bratrovo přání vyplnil, ale aby pošetilci zjevil Boží tajemství. ₈ Zavolal mladíka, který seděl u cesty při prameni, aby tajemství Trojice zazářilo výpovědí dvou nebo tří svědků¹. ₉ Když pak ti tři došli zpět k měšci, našli ho ještě napěchovaný penězi. ₁₀ Světec nikomu z nich nedovolil, aby se k němu přiblížil, protože síla modlitby měla zjevit démonův klam. ₁₁ Vzdálil se z toho místa, co by kamenem dohodil, a ponořil se do svaté modlitby. ₁₂ Potom se vrátil a nařídil bratrovi, aby zvedl měšec, v němž byl díky jeho modlitbě místo peněz had. ₁₃ Bratr se třásl a byl celý ohromený. Nevím, zda něco předem tušil, ale své smýšlení úplně změnil. ₁₄ Když konečně z úcty před svatou poslušností zahnal ze srdce každou pochybnost, vzal měšec do rukou. ₁₅ A hle, vylezl z něj velký had a dokázal bratrovi ďábelský klam. ₁₆ A světec mu jen řekl: „Bratře, peníze nejsou pro Božího služebníka ničím jiným než ďáblem a jedovatým hadem.“

 Další