XXXVII. kapitola
Důtka bratrovi, který chtěl uchovávat peníze pod záminkou, že budou potřebné v čas nouze
67. 1 Jednou, když světcův vikář bratr Petr Cattani viděl, jak na návštěvu do Svaté Marie z Porciunkuly přicházejí zástupy bratří a že almužny nestačí ani k zajištění toho nejnutnějšího, řekl svatému Františkovi: „Bratře, nevím, co mám dělat. Bratři se sem v zástupech odevšad hrnou a já nemám nic, abych se o ně dostatečně postaral. 2 Dovol, prosím, aby se uschovávalo něco z majetku noviců, aby to pak bylo použito v čas potřeby na krytí nezbytných výdajů.“ 3 Světec mu odpověděl: „Nejmilejší bratře, kéž by nám scházel takový soucit, který nás nutí jednat proti Řeholi kvůli jakémukoliv člověku!“ 4 Na to on: „Co tedy mám dělat?“ Světec mu řekl: „Vezmi některé z ozdob a z pláten z oltáře Panny, když nemůžeš jinak potřebným pomoci. 5 Věř mi, bude jí milejší, když bude evangelium jejího Syna zachováno a její oltář bude neozdobený, než když oltář bude nazdobený, ale Syn pohrdaný. 6 Však Pán někoho pošle, a ten Matce nahradí to, čím nám pomohla!“