XXXIV. kapitola

Co se Františkovi přihodilo v noci pro prachový polštář

64. ₁ Protože jsme se zmínili o lůžcích, hodí se, abych se ještě zmínil o něčem, co snad bude užitečné. ₂ Od té doby, kdy se světec obrátil ke Kristu a zapomněl na všechno světské, nechtěl ležet pod peřinou, ani mít pod hlavou prachový polštář. ₃ Ani když byl nemocen, ani když byl u světských lidí, nic nezlomilo závoru této přísnosti. ₄ Když se mu však v poustevně u Greccia zhoršila nemoc očí více než obvykle, musel proti své vůli použít malý polštář. ₅ Časně ráno po první noci zavolal světec svého druha a řekl mu: „Bratře, v noci jsem nemohl spát ani vstát, abych se modlil. ₆ Hlava mně brněla, kolena mi podklesávala, celé tělo se mi třáslo, jako bych pojedl chleba z jílku¹. ₇ Myslím, že v tom polštáři, co mám pod hlavou, je ďábel. ₈ Odnes ho pryč, protože už nikdy nechci mít ďábla pod hlavou.“ ₉ Bratr potichu politoval otce a vzal odmítnutý polštář, aby ho odnesl. ₁₀ Když s ním odcházel, náhle ztratil řeč a zachvátil ho takový strach a děs, že se nemohl hnout z místa, ani pohnout rukou. ₁₁ Když na něho světec, který to po chvilce zpozoroval, zavolal, mohl se bratr opět volně pohybovat. Vrátil se tedy a vyprávěl, co se mu stalo. ₁₂ Světec mu řekl: „Když jsem se v noci modlil kompletář, s jistotou jsem poznal, že do cely vchází ďábel. ₁₃ Náš nepřítel je velmi lstivý a vychytralý. Když nemůže uškodit uvnitř duši, dá aspoň tělu příčinu k reptání.“

₁₄ Tohle ať slyší ti, kdo se obkládají polštáři, aby se jim měkce leželo, kdekoli uléhají. ₁₅ Ďábel jde za přílišným bohatstvím rád a s radostí stojí u měkkých a pohodlných postelí zvlášť tam, kde k tomu žádný důvod není nebo je to proti řeholi. ₁₆ Neméně ten starý had utíká před nahým člověkem, ať už kvůli chudému příbytku, nebo že se bojí velikosti chudoby. ₁₇ Bude-li bratr myslet na to, že se pod peřím schovává ďábel, spokojí se jeho hlava i se slámou.

 Další