XXIX. kapitola

Jak nechtěl vstoupit do cely, o níž říkali, že je jeho

59. ₁ František nechtěl, aby bratři obývali i jen malý dům, když s jistotou nebyl znám majitel, kterému by dům patřil. ₂ Žádal totiž, aby jeho synové žili vždy podle zákonů pro poutníky; to jest, aby se uchylovali pod cizí střechu, pokojně chodili světem a vroucně toužili po vlasti. ₃ V poustevně v Sarteano¹, když se zeptal jeden bratr druhého, odkud jde, odpověděl: „Z cely bratra Františka.“ Jakmile to světec uslyšel, řekl: ₄ „Protože jsi té cele dal Františkovo jméno a mně ji přivlastnil, hledej si pro ni už jiného obyvatele; já už v ní jistě pobývat nebudu.“ ₅ A pokračoval: „Když byl Pán na poušti a čtyřicet dní se tam modlil a postil², nedal si tam také postavit žádnou celu ani dům, ale pobýval pod skalou. ₆ Můžeme ho následovat předepsaným způsobem tím, že nic nevlastníme, i když nemůžeme žít bez užívání domů.“

Další