O chudobě

XXV. kapitola

Chvála chudoby

55. ₁ Dokud blažený otec přebýval v slzavém údolí, nepovažoval společný majetek synů lidí za nic, protože usiloval o vznešenější cíl a dychtil celým srdcem po chudobě. ₂ Protože poznal, jak důvěrně byla známa Božímu Synu, usiloval, aby se honem rychle zasnoubil věčnou láskou s tou, která byla na celém světě odmítána. ₃ Zamiloval se tak do její krásy¹, že neopustil jen otce a matku, ale zřekl se úplně všeho, aby ke své ženě ještě pevněji přilnul a aby již nebyli dva, ale jeden². ₄ Proto ji vytrvale cudně objímal a nikdy ani na okamžik nepřestal být jejím snoubencem. ₅ Svým synům ji představoval jako cestu k dokonalosti, záruku i pečeť věčných pokladů. ₆ Nikdo nedychtil tak po zlatě jako František po chudobě, nikdo nehlídal svůj poklad úzkostlivěji než on hlídal tuto evangelní perlu³. ₇ Především se mu nelíbilo, když v domě nebo venku zpozoroval na bratřích něco, co bylo proti chudobě. ₈ Ostatně on sám od založení Řádu až smrti neměl nic jiného než jen jediný hábit, provaz a jedny kalhoty. ₉ Jeho chudý šat prozrazoval, kde hromadí své poklady. ₁₀ Proto byl radostný a bezstarostný, proto byl stále připraven běžet k cíli a radoval se, že pomíjivé poklady vyměnil za stonásobné.

 Další