XXIII. kapitola
František předpovídá, že po jeho smrti nastane hlad
52. 1 Svatí mužové jsou někdy vnuknutím Ducha svatého vedeni k tomu, aby o sobě řekli podivuhodné věci. Bývá to tehdy, když si to vyžaduje sláva Boží nebo když si to ke vzdělání bližního žádá řád lásky. 2 Proto jednou blažený otec řekl bratrovi, kterého měl obzvláště rád1, to, co se dozvěděl o sobě při svém osobním setkání s božským Majestátem. 3 „V současné době,“ pravil, „žije na zemi Boží služebník, kvůli němuž, dokud je naživu, Pán nedopustí, aby lidé trpěli hladem.“ 4 Nebyl na to pyšný, ale dostalo se mu nebeského zjevení, které mu k našemu vzdělání svatými, skromnými slovy dala vyjevit svatá láska, která nehledá sebe2. Také neměla být zatajována neužitečným zamlčováním znamení podivuhodné lásky Krista ke svému služebníku. 5 My všichni, kdo jsme toho byli svědky, víme, jak klidně a pokojně plynul čas, jak byl všeho dostatek, dokud Boží služebník žil. 6 Netrpělo se ani hladem po slově Božím3, protože slova kazatelů bývala tehdy plná síly i srdce všech posluchačů byla Bohu věrná. 7 Na řeholnících zářily příklady svatosti; také pokrytectví obílených hrobů ještě nenakazilo tolik věřících, ani nauka falešných apoštolů4 nepodnítila takovou zvědavost. 8 Byla po zásluze hojnost časných statků, když tak všichni měli v lásce statky věčné.
53. 1 Po Františkově smrti byl Řád zevnitř převrácen a vše se změnilo; odevšad se valily války a povstání. Náhle vtrhla smrt v různých podobách na mnohá území. 2 Také hrozný hlad se rozmáhal široko daleko. Jeho krutost, která překonává i ty nejhorší pohromy, skosila velký počet lidí5. 3 Z nouze lidé jedli všechno i to, co by nežral ani dobytek. 4 Z ořechových skořápek a kůry stromů se dělal chléb, a otcovská láska, abych se mírně vyjádřil, umenšena hladem, netruchlila nad smrtí dítěte, jak vysvítá z přiznání jednoho muže. 5 Aby se však jasně vědělo, kdo byl onen věrný služebník6, pro jehož lásku Boží spravedlnost zdržovala trestající ruku, odhalil blažený otec František několik dní po své smrti bratrovi, kterému již za svého života předpověděl tuto pohromu, že tímto služebníkem Páně byl on sám. 6 Neboť jednou v noci, když ten bratr spal, jasným hlasem ho zavolal a řekl: „Bratře, už nastává hlad, který Pán nedopustil, aby nastal, dokud jsem žil.“ 7 Tímto zavoláním ze spánku probuzen všechno pak bratr po pořádku druhým vypravoval. 8 Třetí noc poté se mu světec opět zjevil a opakoval mu to podobnými slovy.
1 Srv. Jan 13,23.
2 Srv. 1 Kor 13,5.
3 Srv. Ám 8,11.
4 Srv. 2 Kor 11,13.
5 I když Celano mírně nadsazuje, je skutečností, že roku 1227 vypukl vojenský konflikt mezi Fridrichem II. a papežem Řehořem IX. Propukl také velký hladomor, o němž se zmiňují všechny dobové kroniky.
6 Srv. Mt 24,45.